Chaos plný podivností a zatraceně dobrých nápadů. To japonské hry často bývají a Bayonetta není vyjímkou, ač je to pro západní mainstream hráče možná jeden z těch přijatelnějších titulů. Jelikož jsem podobné hry hrál jen dvě, tedy DmC a Metal Gear Rising, tak se nevyhnu srovnávání. K tomu prvnímu to má celkově nejblíže a to druhé je stejně tak dílo od vývojářů z Platinum Games, tak se to krásně nabízí.
Pro casualy jako já doporučuju v první řadě naplnit kýbl trpělivostí, protože ten budete po čas hry vylívat. Ale první k samotné Bayonettě. Latexový obleček, colty na podpatcích a za každou cenu sexy pohyby. Pri combech se svlíká a vlasy používá jako zbraň. Vývojáři tu nejspíš promítli své choutky a proč také ne, vždyť to k tomu i příběhově vybízí. K ní přibyde pár vedlejších postav a cutsceny se povětšinou neobejdou bez nějakého toho vtipkování na odlehčenou. Pokud se vám hnuly koutky u DmC, zde budete dozajista jako u školního fotografa.
Se samotnými souboji to trochu na pováženou. Hra nabídne množství útoků, které břidil jako já dá málo kdy do nějakeho ultra božího comba a rozseká všechny kolem sebe na maděru, ale to hře zazlívat nebudu. Efekty vypadají krásně, vývojáři se nevyřádili jen na vzhledu hrdinky, ale i na útocích, kde nepřítele bijete pěstmi z vlasů, kopete botou z vlasů, půjčit si můžete i nepřátelské zbraně a následně tak vykuchat motorovkou, točit se na tyči či je posekat katanou. Můj hlavní problém zde tkví ale v občas šílené nepřehlednosti a zlobivé kameře. Nemůžu ani říct, že by hra byla nějak těžká, ač to určitě neni procházka růžovou zahradou, ale většinu úmrtí jsem měl ze zasekané kamery při souboji na malém prostoru a nebo z chaosu na obrazovce, kdy jsem dokázal umřít opakovaně i u QTE, protože mé postřehy stojí za prd.
Druhý a vůbec můj hlavní problém je hudba. Ta neni vůbec špatná, hraní žádným způsobem neruší a poslouchá se docela dobře, jenže ne ve hře. Myslím, že k drcení hlav a vůbec rubání nepřátel po desítkách patří hudba, která trochu nabudí a ne že ji budu ignorovat. Budiž u řadových nepřátel, ale boss fighty mě kvuli hudbě nějak extra nenadchly ač se snaží být epické. Pokud tedy víte jak skvělé jsou v DmC, kde ještě hudba od Noisia krásně nabudila nebo když si vzpomenu jak jsem pomalu potil krev a z frustrace při It Has To Be This Way na plné pecky čekal, kdy bude gamepad zaražený v monitoru, tak u Bayonetty jen bez zájmu kroutím hlavou.
Samozřejmostí je sbírání herní měny, za kterou si kupujete nové útoky, zbraně, či různé zvýhodňující předměty. Hratelnost pak oživí i jízda na motorce či dokonce na raketě, z čehož jsem měl strach když jsem četl recenze a tohle kritizovali, ale nakonec mi to přišlo vcelku zábavné a naštěstí se to neopakuje často. Malou výtku mám i ke grafice prostředí nebo spíše k barevné stylizaci, která působí až vyblitě a stereotypně.
Celkově ale nemůžu říct, že bych se nebavil. Problémy s kamerou dokážu tomuhle žánru odpustit i když to občas stojí nervy, ale jsou to hlavně poněkud nezáživné boss fighty které sráží body jinak skvěle stylové akci se sympatickou hrdinkou v čele.
Pro casualy jako já doporučuju v první řadě naplnit kýbl trpělivostí, protože ten budete po čas hry vylívat. Ale první k samotné Bayonettě. Latexový obleček, colty na podpatcích a za každou cenu sexy pohyby. Pri combech se svlíká a vlasy používá jako zbraň. Vývojáři tu nejspíš promítli své choutky a proč také ne, vždyť to k tomu i příběhově vybízí. K ní přibyde pár vedlejších postav a cutsceny se povětšinou neobejdou bez nějakého toho vtipkování na odlehčenou. Pokud se vám hnuly koutky u DmC, zde budete dozajista jako u školního fotografa.
Se samotnými souboji to trochu na pováženou. Hra nabídne množství útoků, které břidil jako já dá málo kdy do nějakeho ultra božího comba a rozseká všechny kolem sebe na maděru, ale to hře zazlívat nebudu. Efekty vypadají krásně, vývojáři se nevyřádili jen na vzhledu hrdinky, ale i na útocích, kde nepřítele bijete pěstmi z vlasů, kopete botou z vlasů, půjčit si můžete i nepřátelské zbraně a následně tak vykuchat motorovkou, točit se na tyči či je posekat katanou. Můj hlavní problém zde tkví ale v občas šílené nepřehlednosti a zlobivé kameře. Nemůžu ani říct, že by hra byla nějak těžká, ač to určitě neni procházka růžovou zahradou, ale většinu úmrtí jsem měl ze zasekané kamery při souboji na malém prostoru a nebo z chaosu na obrazovce, kdy jsem dokázal umřít opakovaně i u QTE, protože mé postřehy stojí za prd.
Druhý a vůbec můj hlavní problém je hudba. Ta neni vůbec špatná, hraní žádným způsobem neruší a poslouchá se docela dobře, jenže ne ve hře. Myslím, že k drcení hlav a vůbec rubání nepřátel po desítkách patří hudba, která trochu nabudí a ne že ji budu ignorovat. Budiž u řadových nepřátel, ale boss fighty mě kvuli hudbě nějak extra nenadchly ač se snaží být epické. Pokud tedy víte jak skvělé jsou v DmC, kde ještě hudba od Noisia krásně nabudila nebo když si vzpomenu jak jsem pomalu potil krev a z frustrace při It Has To Be This Way na plné pecky čekal, kdy bude gamepad zaražený v monitoru, tak u Bayonetty jen bez zájmu kroutím hlavou.
Samozřejmostí je sbírání herní měny, za kterou si kupujete nové útoky, zbraně, či různé zvýhodňující předměty. Hratelnost pak oživí i jízda na motorce či dokonce na raketě, z čehož jsem měl strach když jsem četl recenze a tohle kritizovali, ale nakonec mi to přišlo vcelku zábavné a naštěstí se to neopakuje často. Malou výtku mám i ke grafice prostředí nebo spíše k barevné stylizaci, která působí až vyblitě a stereotypně.
Celkově ale nemůžu říct, že bych se nebavil. Problémy s kamerou dokážu tomuhle žánru odpustit i když to občas stojí nervy, ale jsou to hlavně poněkud nezáživné boss fighty které sráží body jinak skvěle stylové akci se sympatickou hrdinkou v čele.
