Prince of Persia 1 a 2 jsou klasiky plošinovkového žánru, 3D díl jsem nikde nehrál i díky mizerným recenzím a také proto, že ve své době byl nesehnatelný (nikdo z kamarádů ho neměl). Nová trilogie se mi vyhla obloukem, ale po dohrání Tomb Raiderů jsem chtěl něco podobného a volba padla konečně na i novou trilogii.
Písky času začínají jako krásná půvabná pohádka. Začnu grafikou, protože ta je opravdu úchvatná i po těch letech. Nádherné paláce, visuté zahrady i interiéry místností, působivé animace, skvěle rozpohybované postavy, všechno hraje barvami a je to opravdu pastva pro oči.
Ruku v ruce k tomu jde i jemně pohádkový příběh. Princ jako dobyvatel projde pár kol bojů při obléhání města a zmocní se dvou mocných artefaktů. Díky zradě vezíra se nechá zmanipulovat a vypustí Písky času, které všechny promění v písečná monstra. S pomocí cizí princezny Farah se pak snaží zastavit nákazu, získat zpět všechen písek a vrátit ho do Hodin času. A také během cesty zastavit vezíra a získat srdce Farah.
Hratelnost je takový mix bojovek a Tomb Raideru. Princ skáče, ručkuje, běhá po zdech, přeskakuje přes sloupy, provazy i visuté hrazdy, vyhýbá se pastem a řeší puzzle, vždy s cílem někem se dostat. Občas mu přitom pomáhá Farah tím že projde jinudy, stikne tlačítku, něco trefí lukem, nebo někam si stoupne. Celé se to ovládá velice jednoduše, ale v žádném případě to není jednoduchá hra. Ukládat je možné jen u fontánek a spadnou někam je velice snadné :) Naštěstí je tu mocný pomocník - Dýka času, která umožní vrátit čas před nešťastný skok nebo pád a udělat vše znovu a lépe.
Pak jsou tu samozřejmě boje a i zde musíte taktizovat. Nepřátelé se totiž respawnují a udolat takovou dvacetičlennou skupinku je docela záhul, takže kromě sekání přichází různé přeskoky, odrazy od zdí, komba, chytačky a další. Každého soupeře musíte dorazit dýkou času, což je někdy v chumlu nepřátel dost složité. Zabíjením nepřátel si doplňujete písek, který se samozřejmě hodí i v boji, ale úpřimně jsem si ho raději šetřil na nepovedné skoky.
Ve hře nechybí ani skryté fontánky vylepšují zdraví, upgradu se dočkají i vaše zásoby písků nebo meč, kterým bojujete.
Celé se to výborně hraje (i když se dočkáte pasáží "to se nedá udělat"), ještě lépe to vypadá a i dějově je to fajn, princ s Farah se baví, hádají i sbližují a postupují stále blíž k finále. A právě hořké a nečekané rozuzlení mě nakonec dostalo nejvíce. Happyend se nekoná. Princ nedokáže Farah při boji zachránit a ta umírá při pádu do propasti. Princ se poté dostává k hodinám a vrátí čas ještě před vezírovu zradu a následnou invazi. A ačkoliv zachrání Farah před vezírem a vypráví ji jejich příběh, Farah mu neuvěří a jejich láska neexistovala a znovu nevznikne
Každopádně výborná hra, kterou můžu jen doporučit.
Písky času začínají jako krásná půvabná pohádka. Začnu grafikou, protože ta je opravdu úchvatná i po těch letech. Nádherné paláce, visuté zahrady i interiéry místností, působivé animace, skvěle rozpohybované postavy, všechno hraje barvami a je to opravdu pastva pro oči.
Ruku v ruce k tomu jde i jemně pohádkový příběh. Princ jako dobyvatel projde pár kol bojů při obléhání města a zmocní se dvou mocných artefaktů. Díky zradě vezíra se nechá zmanipulovat a vypustí Písky času, které všechny promění v písečná monstra. S pomocí cizí princezny Farah se pak snaží zastavit nákazu, získat zpět všechen písek a vrátit ho do Hodin času. A také během cesty zastavit vezíra a získat srdce Farah.
Hratelnost je takový mix bojovek a Tomb Raideru. Princ skáče, ručkuje, běhá po zdech, přeskakuje přes sloupy, provazy i visuté hrazdy, vyhýbá se pastem a řeší puzzle, vždy s cílem někem se dostat. Občas mu přitom pomáhá Farah tím že projde jinudy, stikne tlačítku, něco trefí lukem, nebo někam si stoupne. Celé se to ovládá velice jednoduše, ale v žádném případě to není jednoduchá hra. Ukládat je možné jen u fontánek a spadnou někam je velice snadné :) Naštěstí je tu mocný pomocník - Dýka času, která umožní vrátit čas před nešťastný skok nebo pád a udělat vše znovu a lépe.
Pak jsou tu samozřejmě boje a i zde musíte taktizovat. Nepřátelé se totiž respawnují a udolat takovou dvacetičlennou skupinku je docela záhul, takže kromě sekání přichází různé přeskoky, odrazy od zdí, komba, chytačky a další. Každého soupeře musíte dorazit dýkou času, což je někdy v chumlu nepřátel dost složité. Zabíjením nepřátel si doplňujete písek, který se samozřejmě hodí i v boji, ale úpřimně jsem si ho raději šetřil na nepovedné skoky.
Ve hře nechybí ani skryté fontánky vylepšují zdraví, upgradu se dočkají i vaše zásoby písků nebo meč, kterým bojujete.
Celé se to výborně hraje (i když se dočkáte pasáží "to se nedá udělat"), ještě lépe to vypadá a i dějově je to fajn, princ s Farah se baví, hádají i sbližují a postupují stále blíž k finále. A právě hořké a nečekané rozuzlení mě nakonec dostalo nejvíce. Happyend se nekoná. Princ nedokáže Farah při boji zachránit a ta umírá při pádu do propasti. Princ se poté dostává k hodinám a vrátí čas ještě před vezírovu zradu a následnou invazi. A ačkoliv zachrání Farah před vezírem a vypráví ji jejich příběh, Farah mu neuvěří a jejich láska neexistovala a znovu nevznikne
Každopádně výborná hra, kterou můžu jen doporučit.
Becherův sen
Pro: Příběh, grafika, hratelnost, výborné hopsací i bojové pasáže, vracení času.
Proti: Občas trochu moc nepřátel.