Herní výzva 2017: „Nad Tatrou se blýská!“ 

Spellcross je bomba. Řekl bych, že co do obsahu, je to možná nejlepší strategie vůbec. Obsahuje totiž prakticky souhrn všeho, co jsem kdy v daném žánru viděl. Množství vlastních i nepřátelských jednotek, výzkum kterými na ně vymýšlíte vylepšení a rozšiřujete poznání nepřítele, systém morálky, zkušeností, přidělování velitelů i filmečky a příběh. Parádní upravování jednotek kdy si můžete jednotky specializovat a přejmenovávat. Navíc je to vše docela intuitivní a rychle se vám to dostane do krve. Postup na strategické mapě je volný, mnohé mise tak můžete vynechat, čímž však ztratíte zajímavou misi či možnosti získat zkušenosti. Ani bitevní mapy samotné nejsou nudné, terén je dostatečně rozmanitý a často je větším překážkou než nepřítel samotný. 

Je tu však také velké ale. Jmenuje se zdlouhavost. Jednotky musíte přesouvat po jednom a mapy jsou občas velké. Tento problém ještě násobí jednotvárná strategie, která především zpočátku nutí jednotky štosovat do houfu před koncem dohledu nepřítele, čekat na pomalejší dělostřelectvo, spouštět a vypínat radar atd... Nepomáhá ani systém ukládání, které je omezeno na 4 uložení za misi a tlačítko vracení tahu chybí. Tím pádem metoda pokus omyl stojí příliš mnoho. Nejvíce času tak ve Spellcrossu strávíte přesouváním a štosováním jednotek a obavami aby jste nějakým rychlejším postupem neztratily zkušenou jednotku protiútokem nepřítele. A to je časem otravné.