Hned na úvod je pokračování Homefrontu docela překvapení. Po nepříliš vydařeném vydání kdy měla spoustu technických problémů a nepůsobila hotovým dojmem, na ní autoři nezapomněli a své chyby se snažili opravit.
A v rámci možností se jim to povedlo a hra už stojí za pozornost. Přeci jen vize okupované Ameriky jednotkami KLA (korejské lidové armády) má něco do sebe, zvlášť když díky Cryenginu tato výprava vypadá opravdu skvostně a má své kouzlo.
Odboj proti norkům kterého se hráč stává součástí, je veden ve dvou oblastech. Červené kde se otevřeně střetávají odbojáři s vojáky a zabírají se důležité budovy pro posílení vlivu v sektoru. Žluté sektory jsou pod plnou kontrolou nepřátel a je zde nutný opatrný postup, provádět sabotáže a oslabit vliv na místní obyvatelstvo, aby se povedlo je nakonec přiklonit na stranu odboje a vyvolat povstání lidí proti režimu.
Pocit ze střelby a zbraní je dobrý, a hráči nabízí různé variace provedení a zbraňové úpravy jako je výběr mířidel, puškohledy, stabilizační vylepšení či tlumič. Každá zbraň má navíc dvě další provedení kdy lze předělat. Z útočné pušky lze udělat odstřelovací variantu či případně změnit na odpalovač min. A tyto různé variace jsou u všech zbraní. I zpracování granátů má čtyři různé provedení od normálního, po nástražný s detekcí nepřítele, dálkově odpalovaný mobilem či autíčko na ovládání které hráč ovládá a navede na cíl.
Jen škoda, že vedlejší mise nenabízí moc rozlišných úkolů je to klasické zabij nepřítele touto zbraní či způsobem nebo něco zjisti a vyfoť. Další věc co mi vadila je tichý hrdina, kdy ostatní postavy vedou zkrátka monolog. Tuto věc sice vývojáři změnili a hrdina skutečně začal mluvit, ale pouze ve dvou krátkých DLC.
Homefront: The Revolution se nyní dá bez problému doporučit všem kdo mají rádi střílečky s otevřenějším prostředím a určitou volností v přístupu jak zlikviduje všechny Norky.
A v rámci možností se jim to povedlo a hra už stojí za pozornost. Přeci jen vize okupované Ameriky jednotkami KLA (korejské lidové armády) má něco do sebe, zvlášť když díky Cryenginu tato výprava vypadá opravdu skvostně a má své kouzlo.
Odboj proti norkům kterého se hráč stává součástí, je veden ve dvou oblastech. Červené kde se otevřeně střetávají odbojáři s vojáky a zabírají se důležité budovy pro posílení vlivu v sektoru. Žluté sektory jsou pod plnou kontrolou nepřátel a je zde nutný opatrný postup, provádět sabotáže a oslabit vliv na místní obyvatelstvo, aby se povedlo je nakonec přiklonit na stranu odboje a vyvolat povstání lidí proti režimu.
Pocit ze střelby a zbraní je dobrý, a hráči nabízí různé variace provedení a zbraňové úpravy jako je výběr mířidel, puškohledy, stabilizační vylepšení či tlumič. Každá zbraň má navíc dvě další provedení kdy lze předělat. Z útočné pušky lze udělat odstřelovací variantu či případně změnit na odpalovač min. A tyto různé variace jsou u všech zbraní. I zpracování granátů má čtyři různé provedení od normálního, po nástražný s detekcí nepřítele, dálkově odpalovaný mobilem či autíčko na ovládání které hráč ovládá a navede na cíl.
Jen škoda, že vedlejší mise nenabízí moc rozlišných úkolů je to klasické zabij nepřítele touto zbraní či způsobem nebo něco zjisti a vyfoť. Další věc co mi vadila je tichý hrdina, kdy ostatní postavy vedou zkrátka monolog. Tuto věc sice vývojáři změnili a hrdina skutečně začal mluvit, ale pouze ve dvou krátkých DLC.
Homefront: The Revolution se nyní dá bez problému doporučit všem kdo mají rádi střílečky s otevřenějším prostředím a určitou volností v přístupu jak zlikviduje všechny Norky.
