Dnes se podívám na zoubek další staré střílečce a tentokrát to bude Red Faction. Jednička pro mě byla při prvním dohrání rozhodně jedna z nejlepších 3D akcí roku 2001. V té době jsem miloval cokoliv co je sci-fi a ideálně z jiné planety, takže procházení Marsu jsem si náramně užil.

Jak to vypadá dnes?
Začnu tradičně příběhem, resp. jeho podáním. V Red Faction hrajete za horníka Parkera, který je v blízké budoucnosti doslova otrokem korporace Ultron na Marsu. Jednoho dne se připlete ke vzpouře a má to štěstí (nebo smůlu?) že v boji se strážnými vydrží nejdéle. Dál už se bohužel nic moc nestane - Parker prostě jde a kosí, občas mu někdo něco říká do sluchátek, ale pokud jste zrovna zaměstnaní porcováním nepřátel a rozhovor Vám uteče, nic se nestane. Díky unikátnímu leveldesignu neexistují až na výjimky žádné úkoly, mise, skoro žádné příběhové animace, dokonce jsem v žáru bitvy propásl smrt Hendrixe a nepochopil kdo vlastně je hlavní záporák. Ani outro kde Parker s velitelkou odboje pokecají a zaflirtují není zrovna vrchol děje Jediným highligtem je šílený vědec jménem Čapek

Dále ale už budu jen chválit. Leveldesign je výborný. Při svém boji procházíte na střídačku různé důlní šachty, jeskyně, podzemní základy, tajné laboratoře, občas se podíváte na povrch, jednou si zaletíte na výborně nadesignovanou orbitální stanici. Ani na chvíli se nezačnete nudit, protože pokud jste někde moc dlouho, autoři mění prostředí a díky tomu hra svižně utíká. Navíc se úrovně sympaticky větví a zase spojují, takže ač je hra přímočará, nemáte pocit úplného tunelu.

K leveldesignu patří samozřejmě i zmiňovaný GeoMod, kdy můžete roztřískat vše co Vás napadne - zdi, stropy, věže ad.. Moc jsem to nevyužil, protože proč plýtvat rakety a bomby, ale občas se to hodí při netradičním postupu dál a ta možnost je velice sympatická. Jak příklad uvedu jedny zaseklé dveře. Ve většině her by se po zuby ozbrojený hrdina na dveře smutně zatvářil a šel jinam. Tady? Jednoduše raketami odpálíte zeď vedle dveří a jedete dál.

Nepřátelé jsou tu převážně lidi - od neškodných strážných s pistolkama ze začátku přes stále více vytvrdlé vojáky až po ultimátní killery s Rail Guny, kteří Vás sundají na jednu ránu. S postupem ve hře roste i inteligence nepřátel, kteří pobíhají, skrývají se, nenechají Vás v klidu zaměřit a občas kupodivu chytí záchvat paniky a prosí o život. Vůbec nejvíce mě bavili obyčejní lidi a jejich "nouplízáctví". Kromě vojáků se můžete setkat i s pár roboty, nějakým zmutovanými krysami a jednou nechutnou červovitou obludou. Co mě štvalo je občasný spawn nepřátel do zad z míst, kde rozhodně žádní nemohli zůstat.

K jejich likvidaci máme pestrou škálu nástrojů - nechybí pistole, brokovnice, trojice kulometů, dvojice sniperek a raketometů, překvapivý plamenomet (výborně se hodí na krysy) a ultimátní rail-gun, který umí střílet skrz zdi a se kterým jsem si užil spoustu zábavy. Navíc autoři přidali spoustu vozítek - od auta a transportér přes ponorku až po vznášedlo, přičemž každé má nějaký kulomet a rakety. Netřeba dodávat, že nepřátelé padají při takové projížďce jak mouchy.

Grafika? Dnes už příliš neohromí, zejména hranaté lidi v animacích, ale na prostředí různých šachet či základen se dá koukat bez problémů a občas vykouzlí i pěknou scénu typu zaparkovaný raketoplán.

To nejdůležitější je, že se to stále hraje výborně. Díky výbornému arzenálu, měnícím se prostředím a ne příliš tuhým nepřátelům hra svižně utíká a za celou dobu se nedostaví nuda nebo frustrace. Zkrátka béčková akce, kterou sice máte za den dohranou, ale to mi u stříleček zrovna nevadí. Jedinou výtkou tak je plytký příběh a tím nulová motivace k pokračování.