K dalšímu návratu do minulosti jsem si vybral jednu z těch nejlepších 3D akcí, co jsem kdysi hrál. Return To Castle Wolfenstein má své kvality pořád a dá se říct, že FPS/3D akcí roku 2001 jsem ji kdysi korunoval oprávněně (Max Payne není FPS).

První co mě většinou praští do očí na těchto vykopávkách je grafika, ale tady ne. Jistě grafika z roku 2001 je poměrně strohá, ale ať už zobrazuje jakékoliv prostředí, je naprosto reálně působící a dostačující. Nekonají se sice žádné vizuální orgie, ale při hraní jsem měl pocit - ano takhle by vypadala základna, takhle laboratoř a takhle rozmlácené městečko za války.

Oslím můstkem jsem se dostal k tomu nejdůležitějšímu - fantastickému leveldesignu. Máme tu 7 misí a každá z nich má 3-5 submisí, přičemž ty jsou perfektně vyvážené. Ani dlouhé, ani krátké, žádný tunel ale ani žádné bludiště jako ve starých doomovkách. V každé segmentu máte jiný úkol, každá mise je jiná. Nechybí mrazivá tundra s tajnou základnou, středověký hrad, rozbombarodové město střídá strašidelné katakomby a ty zas supermoderní laboratoř. Navíc zde můžete spoustu věcí roztřískat, číst si poznámky a nebo hledat secrety (kromě zbraní a nábojů i klasické Wolfensteinovské poklady). Pokud se budete plížit, vyslechnete pár zajímavých rozhovorů. A všechno to kupodivu drží docela pohromady díky ladění příběhu do sci-fi/hororu.

Samozřejmě jsme stále v druhé světové válce, takže kropíme převážně nácky, ale protože náckové byli magoři a zkoumali okultismus i supermoderní technologie, dočkáme se různých oživlých monster a supervojáků. Nepřátelé se povedli a stejně jako samotné levely jsou perfektně vyvážení. Takový obyčejný nácek padne na jednu salvu, pokud ho překvapíte, ale pokud překvapí on Vás ubere Vám dost života. Zombíci a jejich obrněné verze jsou tuhé a nepadnou, dokud je nerozstřílíte doslova na sračky. A supervojáci se svými těžkými zbraněmi Vám dají zabrat až se z Vás bude kouřit. Pokud se například potkají obyčejní náckové se zombíky vznikne z toho celkem reálně boj a ne nějaká pochybná spolupráce, takže můžete koukat se založenýma rukama a tipovat jak to asi dopadne. Zkrátka nepřátelé se povedli, možná z výjimkou finálního bosse, který padl nějak podezřele snadno (narozdíl od super-supervojáka v laborce).

Samozřejmě něčím ty enemíky musíme pižlat a tady přijdou na řadu zbraně. Ne všechny jsou super, ale vyberete si. Osobně jsem využíval hodně samopal s tlumičem či sniperku s tlumičem, později výborný poloautomat se zaměřovačem. Raketomet se hodí na supervojáky, celkem zbytečný plamenomet přijde vhod na obrněné zombíky no a slaboučký tesla kanon jsem překvapivě využil ve finálním boji. Jak říkám, některé jsou horší - granátem nikam nedohodíte, rotačák než se roztočí tak máte půlku života pryč. Ale celkově je pocit ze střelby výborný.

Všechno to spoluje celkem slušný příběh o nacistických pokusech vytvořit robovojáky a oživit prastarého krále. Není úplně špatný, ale má své mouchy především v podání. Po bombastickém renderovaném intru se veškeré příběhové animace nesou v duchu "parta páprdů si povídá ala politici a přemýšlí kam hrdinu poslat", což je dost nuda a hlavní hrdina v příběhu nemá prakticky žádnou roli - jen tupě někam přijít a vystřílet. Podobně nanicovaté je i samotné outro.

Jinak je ale Wolfensteinův návrat bomba. Pefektní střílečka, která Vás nebude zbytečně frustrovat, ani nebude mít pocit že ji projdete s prstem v nose a která se dá bez problémů hrát i dnes.