Dohráno. Po více než dvě stě hodinách v základní hře, DLC Srdce z kamene a O víně a krvi se uzavřela poslední kapitola herního Geralta. Co cítím? – silně ambivalentní pocity, smutek z toho, že jsem na konci, radost ze vzpomínek na jeden z nejlepších herních zážitků, které jsme měl tu čest zažít.

Ano, hraji už skoro třicet let. Myslel jsem, že jsem definitivně odsouzený k teskným, nostalgickým povzdechům nad tím, jak byly hry tenkrát o tolik lepší než dnes. Ale ejhle, stalo se něco, čemu by moje staré, cynické já ještě před rokem nevěřilo. Během hraní jsem zjistil, že se z polohy – jeden z nejlepších herních zážitků posouvám do – nejlepší hra, co jsem kdy hrál.

Popisování, co za tím vězí bude nošením dříví do lesa, je to v textech všude okolo. Stejně si v krátkosti neodpustím. Fantastický příběh, skvěle napsané postavy, perfekcionisticky propracovaný herní svět. Svou troškou do mlýna přispěly i vzpomínky na knižní sérii, které hra vzdává čest. Díky vývojářům z CD Project RED, klobouk dolů, všechna čest.