K druhému dílu Longest Journey jsem přistupoval se značnými obavami. Přec jen: akční souboje, hrdinka jak vystřižená z módního časopisu, kompletní přechod do 3D, který mohl mít za následek ztrátu atmosféry původní TLJ.

A skutečně třebas ony souboje (přes svou jednoduchost a malou početnost) tam de facto nemusely být. Naopak mohlo být o dost méně nahrávacích obrazovek. A příběh nemusel (nutně) být semo tamo prokládán nějakým tím Beverly Hills, kterého se účastní právě Zoë.
Nadto to ani není moc adventura. Předmětů je pár a zkombinovat dva ze dvou skutečně není velký "hlavolam". O to více hra sází na dlouhé rozhovory a animace.

Teď už ale jen ke chvále. Hlavní hrdinku jsem si nakonec velmi oblíbil. Dokonce i pro ty její nové "oblečky" do každé lokace. Dokonce i přes její samo tamo hloupější odpovědi. Dokonce i přes občas inkonzistentní reakce (ty ale měly i další postavy). Dokonce i přes její "depky", na které bych normálně opravdu neměl náladu. Hra jako celek je totiž skvělá.
Napínavý příběh, v nemž často dochází k sérii zvratů. Přenádherná grafika a lokace. Celou hru jakoby předznamenával již domácí plyšák hlavní hrdinky, který přes svou žoviálnost působil především smutně. Takto citově "vydírá" i zbytek hry. Nicméně na mne to s přehledem působilo...

Podání celé "story" je skutečně fascinující. Pravděpodobně jsem více častu strávil v rozhovorech a videích než "aktivním" hraním. Nicméně on ten děj byl opravdu magický. Zvláště ke konci v neskutečné sérii nakupil spoustu scén, jež nutně chytí za srdce.
Nedokážu si teď představit lepší pokračování původní TLJ. A vůbec se nezlobím na autory, že si "koncem" otevřeli cestu k dalším dílům. Tak či tak Dreamfall má svou věrohodnou celistvost. A to včetně závěru.