Takhle mají vypadat casual hry! Nikdy by mě nenapadlo, že k zamaskování nepříliš nápaditého gameplaye stačí kvalitní scénář. Ale jakože opravdu hodně kvalitní. To pak těch sto hodin uteče jako voda. Ale není to jen o scénáři, Zaklínač je opravdu propracovaná hra plná detailů. Ale je až příliš dobrá. Tak moc, že člověka po těch desítkách hodin začne mrzet, že není dokonalá. Neduhy totiž má a není jich málo. A vinou dlouhé herní doby začnou více a více překážet.
Přejděme rovnou k nim protože oslavných komentářů tu je víc než dost (a ono je co oslavovat). Ačkoli se hra snaží vypadat jakože máte nějaké volby a jakože je to děsně RPG a jakože zde existuje rozvětvení příběhu, tak hlavní linka je přísně lineární a dělí se tradičně jen v tom, kdo zemře. Bohužel ani neexistuje možnost dělat si mise po svém, do děje vás vždy hodí cutscéna, která vás postaví na konkrétní místo. Takže i když se do domu dostanete střechou, tak pokud s tím hra nepočítá, mise se spustí před dotyčným domem. Prostě taková klasika, která ale u drahokamu, jakým Zaklínač je, zamrzí.
Oproti tomu ale musím zmínit mise, které občas dopadnou různě podle toho jak vy konáte (ale větší dopad to nemá). Jedna taková je v Novingradu, je neuvěřitelně komplexní a táhne se přes několik vedlejších questů. A to je pošušňáníčko, panečku!
Občas jsem nedokázal rozklíčovat jaké prvky jsou zde kvůli casual zážitku a za co může neschopnost autorů. Například většina postav nemá denní režim (třeba kovář maká i ve dvě ráno) a na rozdíl od jedničky se neschovávají před deštěm (naopak si v klidu vykuřují uprostřed bouřky) . Často mrzelo také vedení za ručičku, kdy vás hra nenechala na nic přijít, nic objevit. Výjimkou je pár „hlavolamů“, které skoro ani nestojí za řeč. Nicméně to vše je ústupek vůči plynulé hratelnosti a funguje to dobře.
Co je ovšem pravé peklo na zemi je kůň. KŮŇ! Neustále zasekávající se, zbíhající z cesty, zastavující se atd. Automatické držení se cesty je k ničemu, protože kůň se drží příliš u kraje a neustále mu něco překáží v plynulé cestě. Přibližně od půlky hry pro mě bylo cestování utrpení a musel jsem několikrát přistoupit k fast travelingu. Mimochodem k němu vás hra takřka nutí, a to hlavně na Skellige, kde je to samý ostrov a plavba mezi nimi je utrpení číslo dvě. A jak říkám: první hodiny to nevadí, ale postupem času se to stává otravné. Mimochodem zpracování lodi, ve které poručíte větru dešti, je hodně k smíchu.
Naprosto nepochopitelná je pak možnost oslovit každou NPC a zapálit každý oheň. Jen se to plete pod ruce a nemá to žádný smysl. Zapálit oheň nemá užitek a oslovené NPC jen něco zabroukají.
Pasáže za Ciri jsou také totálně zbytečné. Jasně, malinko to dokreslí celý hlavní příběh, ale jinak je to úplně k ničemu. To, co se mohlo odvyprávět během chvíle trvá dlouhé minuty.
Ale tohle všechno jsou evidentně chyby, které hráči rádi přehlédnou. Podobně jako se přehlíží mizerná AI v Deus Ex nebo nedomrlost Vampires: Bloodlines. Protože vše okolo je vesměs dokonalé. Zaklínač se může pyšnit mnoha detaily. Ať už jsou to „kostýmy“ plné cetek, kapesních zbraní, ozdob a dalších pičičáren, nebo KONEČNĚ dynamické počasí, s větrem, různou intenzitou deště a bouřkou, která se valí z dálky a ne že se najednou objeví hráči nad hlavou.
Neuvěřitelně stereotypní gameplay (hlavně nudné souboje) mi nikdy nezačal vadit. Boje jsou snadné i na nejtěžší obtížnost, ale je to trochu o skillu a musíte si v nich najít zábavu. Jinak je to takový mix Batmana a Assassin´s Creed, kde stačí uskočit a vykrýt, popřípadě uskočit a seknout. Ale čím déle jsem hrál, tím plynulejší můj pohyb byl. Takže je to i o skillu ale ne proto, že je to třeba, ale proto, že je to jinak nuda.
A obří zklamání je pro mě svět jako takový. Čekal jsem zaprvé větší rozlohu, skutečně otevřený svět, ale hlavně větší různorodost prostředí. V Novingradu jsem pořád čekal co ještě přijde a ono (kromě Skellige) nepřijde už nic! Já doufal ve znovu navštívení Wyzimy, doufal jsem v poušť (o to víc mě mrzelo když jsem ji viděl při cestování mezi svět) atd. Nutno ale podotknout, že i když jsem si zprvu stěžoval na stejné prostředí (vesnice, hospody), tak při znovuprojíždění světa jsem míjel lokace a vzpomínal si jaké mise a zážitky jsem v nich prožíval. Takže tak zlé to zase nebude.
Si možná říkáte že jsem samá kritika a přitom hodnotím 80 %. To jsem jen popsal proč to nebyla stovka jako u prvního dílu. A není to jen objektivními chybami, ty jsem schopný přehlídnout, ale je to tím, že mě to tak docela nechytlo za srdčíko. Hra mě neskutečně bavila, všechny mise jsou perfektně napsané a Zaklínač 3 je skutečně unikátní záležitost. Nic takového tu nikdy dřív nebylo. Poctivá hra, která vyšla ve špatné době a je tudíž příliš casual na to než abych se do ni mohl niterně položit. Ale výborná na plynulé a pohodové hraní.
Jsem rád, že můj stý komentář padl zrovna na ni :)
Přejděme rovnou k nim protože oslavných komentářů tu je víc než dost (a ono je co oslavovat). Ačkoli se hra snaží vypadat jakože máte nějaké volby a jakože je to děsně RPG a jakože zde existuje rozvětvení příběhu, tak hlavní linka je přísně lineární a dělí se tradičně jen v tom, kdo zemře. Bohužel ani neexistuje možnost dělat si mise po svém, do děje vás vždy hodí cutscéna, která vás postaví na konkrétní místo. Takže i když se do domu dostanete střechou, tak pokud s tím hra nepočítá, mise se spustí před dotyčným domem. Prostě taková klasika, která ale u drahokamu, jakým Zaklínač je, zamrzí.
Oproti tomu ale musím zmínit mise, které občas dopadnou různě podle toho jak vy konáte (ale větší dopad to nemá). Jedna taková je v Novingradu, je neuvěřitelně komplexní a táhne se přes několik vedlejších questů. A to je pošušňáníčko, panečku!
Občas jsem nedokázal rozklíčovat jaké prvky jsou zde kvůli casual zážitku a za co může neschopnost autorů. Například většina postav nemá denní režim (třeba kovář maká i ve dvě ráno) a na rozdíl od jedničky se neschovávají před deštěm (naopak si v klidu vykuřují uprostřed bouřky) . Často mrzelo také vedení za ručičku, kdy vás hra nenechala na nic přijít, nic objevit. Výjimkou je pár „hlavolamů“, které skoro ani nestojí za řeč. Nicméně to vše je ústupek vůči plynulé hratelnosti a funguje to dobře.
Co je ovšem pravé peklo na zemi je kůň. KŮŇ! Neustále zasekávající se, zbíhající z cesty, zastavující se atd. Automatické držení se cesty je k ničemu, protože kůň se drží příliš u kraje a neustále mu něco překáží v plynulé cestě. Přibližně od půlky hry pro mě bylo cestování utrpení a musel jsem několikrát přistoupit k fast travelingu. Mimochodem k němu vás hra takřka nutí, a to hlavně na Skellige, kde je to samý ostrov a plavba mezi nimi je utrpení číslo dvě. A jak říkám: první hodiny to nevadí, ale postupem času se to stává otravné. Mimochodem zpracování lodi, ve které poručíte větru dešti, je hodně k smíchu.
Naprosto nepochopitelná je pak možnost oslovit každou NPC a zapálit každý oheň. Jen se to plete pod ruce a nemá to žádný smysl. Zapálit oheň nemá užitek a oslovené NPC jen něco zabroukají.
Pasáže za Ciri jsou také totálně zbytečné. Jasně, malinko to dokreslí celý hlavní příběh, ale jinak je to úplně k ničemu. To, co se mohlo odvyprávět během chvíle trvá dlouhé minuty.
Ale tohle všechno jsou evidentně chyby, které hráči rádi přehlédnou. Podobně jako se přehlíží mizerná AI v Deus Ex nebo nedomrlost Vampires: Bloodlines. Protože vše okolo je vesměs dokonalé. Zaklínač se může pyšnit mnoha detaily. Ať už jsou to „kostýmy“ plné cetek, kapesních zbraní, ozdob a dalších pičičáren, nebo KONEČNĚ dynamické počasí, s větrem, různou intenzitou deště a bouřkou, která se valí z dálky a ne že se najednou objeví hráči nad hlavou.
Neuvěřitelně stereotypní gameplay (hlavně nudné souboje) mi nikdy nezačal vadit. Boje jsou snadné i na nejtěžší obtížnost, ale je to trochu o skillu a musíte si v nich najít zábavu. Jinak je to takový mix Batmana a Assassin´s Creed, kde stačí uskočit a vykrýt, popřípadě uskočit a seknout. Ale čím déle jsem hrál, tím plynulejší můj pohyb byl. Takže je to i o skillu ale ne proto, že je to třeba, ale proto, že je to jinak nuda.
A obří zklamání je pro mě svět jako takový. Čekal jsem zaprvé větší rozlohu, skutečně otevřený svět, ale hlavně větší různorodost prostředí. V Novingradu jsem pořád čekal co ještě přijde a ono (kromě Skellige) nepřijde už nic! Já doufal ve znovu navštívení Wyzimy, doufal jsem v poušť (o to víc mě mrzelo když jsem ji viděl při cestování mezi svět) atd. Nutno ale podotknout, že i když jsem si zprvu stěžoval na stejné prostředí (vesnice, hospody), tak při znovuprojíždění světa jsem míjel lokace a vzpomínal si jaké mise a zážitky jsem v nich prožíval. Takže tak zlé to zase nebude.
Si možná říkáte že jsem samá kritika a přitom hodnotím 80 %. To jsem jen popsal proč to nebyla stovka jako u prvního dílu. A není to jen objektivními chybami, ty jsem schopný přehlídnout, ale je to tím, že mě to tak docela nechytlo za srdčíko. Hra mě neskutečně bavila, všechny mise jsou perfektně napsané a Zaklínač 3 je skutečně unikátní záležitost. Nic takového tu nikdy dřív nebylo. Poctivá hra, která vyšla ve špatné době a je tudíž příliš casual na to než abych se do ni mohl niterně položit. Ale výborná na plynulé a pohodové hraní.
Jsem rád, že můj stý komentář padl zrovna na ni :)
Pro: scénář, mise jsou neuvěřitelně bravurně napsané, jako kdybych četl Sapkowskiho původní povídky; svět je dospělý, dialogy také
Proti: kůň; klidně bych to trochu proškrtal