Tohle teda byl návrat. Soldier of Fortune jsem neměl nijak zafixovaný, jen jako hru s velkou porcí brutality. Proto jsem po zapnutí zděšeně protřel oči, protože první co Vás do nich praští je grafika. Tohle že vyšlo ve stejném roce jako Deus Ex nebo NOLF?
Mám rád oldies gamesy, dokonce i mnohem starší než SoF, ale grafika tady je dnes skutečně odpudivá. Všechno je temné, hranaté, krabicoidní, všechny levely vypadají stejně hnusně ať už jste v New Yorku, Blízkém východě, Německu nebo Japonsku, všude na Vás útočí nedetailní kamenné textury, všude máte pocit že se procházíte nějakou stavebnicí z kostek než skutečným levelem. Nepomohlo lepší rozlíšení, nepomohly větší detaily... na vině je krátké odbobí, kdy končily ručně kreslené enginy, ale ty renderované ještě nebyly bůhvíjak hezké. A na vině je hlavně Quake II engine, protože první dva Qauke považuji díky prázdné, nezáživné a stále stejné grafice za nudu a to už od ranného mládí, kdy mě bavila prakticky každá hra.
O příběhu se rovněž nebudu zmiňovat, protože je nijaký, prostě pronásledujete po všech čertech nějakého záporáka s atomovkami, v hlavní roli máte nesympatického strejce s knírem a veškeré animace jsou v enginu hru. Dost mě pobavil můj parťák, který na začátku každého levelu zmizí a na konci na mě netrpělivě čeká, zatímco já se musím prostřílet hordami nepřátel.
A hratelnost? Ze začátku jsem byl v šoku. Ze všech stran se na mě valily desítky, stovky absolutně neschopných enemíků, které jsem cupoval a trhal doslova na sračky. Úkoly žádné, nápady žádné, ani sbírání klíčů nebo něčeho, prostě jen dojít z bodu A do bodu B a zabít všechno co se hne. Připadal jsem si, jak kdybych sledoval nějaký céčkový film se Steven Seagelem, ale víte co? Ono mě to nakonec začalo bavit!
SoF je hrou neobyčejně brutální a dá Vám pocit Ramba. Nepřátelům můžete udělat cokoliv - brokovnicí jim ustřelit nohu, ruku či hlavu. Trefit je do koulí pistolí a sledovat jak se svíjí. Roztrhat je na kusy těžkým kulometem nebo zákluzovým dělem, přičemž na zemi dopadne hromada masa. Je to málo? Co takhle si enemíka usmažit plamenometem a koukat se jak se svíjí? Nebo ho uvařit zevnitř mikrovlnami? Či sežehnout kyselinovým granátem. Zbraní je dost, všechny jsou přesné, pocit ze střelby je perfektní a každá dělá nepřátelům něco jiného. Na civilisty se ohlížet nemusíte, hra Vás sice upozorní, ale nic se nestane.
Zkrátka a dobře, někde v půlce jsem si ten masakr začal užívat s pocitem dítěte trhajícího mouše křidýlka a bavil se každou vlnou čerstvého materiálu pro můj mlýnek na maso. Tohle je zkrátka béčková střílečka, nebo spíše doomovka, neobyčejně stupidní a hnusná, ale přitom proklatě zábavná.
PS: Doporučuji nehrát na nejlehčí obtížnost, protože je to jak zapnout si kód na nesmrtelnost.
Mám rád oldies gamesy, dokonce i mnohem starší než SoF, ale grafika tady je dnes skutečně odpudivá. Všechno je temné, hranaté, krabicoidní, všechny levely vypadají stejně hnusně ať už jste v New Yorku, Blízkém východě, Německu nebo Japonsku, všude na Vás útočí nedetailní kamenné textury, všude máte pocit že se procházíte nějakou stavebnicí z kostek než skutečným levelem. Nepomohlo lepší rozlíšení, nepomohly větší detaily... na vině je krátké odbobí, kdy končily ručně kreslené enginy, ale ty renderované ještě nebyly bůhvíjak hezké. A na vině je hlavně Quake II engine, protože první dva Qauke považuji díky prázdné, nezáživné a stále stejné grafice za nudu a to už od ranného mládí, kdy mě bavila prakticky každá hra.
O příběhu se rovněž nebudu zmiňovat, protože je nijaký, prostě pronásledujete po všech čertech nějakého záporáka s atomovkami, v hlavní roli máte nesympatického strejce s knírem a veškeré animace jsou v enginu hru. Dost mě pobavil můj parťák, který na začátku každého levelu zmizí a na konci na mě netrpělivě čeká, zatímco já se musím prostřílet hordami nepřátel.
A hratelnost? Ze začátku jsem byl v šoku. Ze všech stran se na mě valily desítky, stovky absolutně neschopných enemíků, které jsem cupoval a trhal doslova na sračky. Úkoly žádné, nápady žádné, ani sbírání klíčů nebo něčeho, prostě jen dojít z bodu A do bodu B a zabít všechno co se hne. Připadal jsem si, jak kdybych sledoval nějaký céčkový film se Steven Seagelem, ale víte co? Ono mě to nakonec začalo bavit!
SoF je hrou neobyčejně brutální a dá Vám pocit Ramba. Nepřátelům můžete udělat cokoliv - brokovnicí jim ustřelit nohu, ruku či hlavu. Trefit je do koulí pistolí a sledovat jak se svíjí. Roztrhat je na kusy těžkým kulometem nebo zákluzovým dělem, přičemž na zemi dopadne hromada masa. Je to málo? Co takhle si enemíka usmažit plamenometem a koukat se jak se svíjí? Nebo ho uvařit zevnitř mikrovlnami? Či sežehnout kyselinovým granátem. Zbraní je dost, všechny jsou přesné, pocit ze střelby je perfektní a každá dělá nepřátelům něco jiného. Na civilisty se ohlížet nemusíte, hra Vás sice upozorní, ale nic se nestane.
Zkrátka a dobře, někde v půlce jsem si ten masakr začal užívat s pocitem dítěte trhajícího mouše křidýlka a bavil se každou vlnou čerstvého materiálu pro můj mlýnek na maso. Tohle je zkrátka béčková střílečka, nebo spíše doomovka, neobyčejně stupidní a hnusná, ale přitom proklatě zábavná.
PS: Doporučuji nehrát na nejlehčí obtížnost, protože je to jak zapnout si kód na nesmrtelnost.
Dracula: The Last Sanctuary
Pro: Brutalita, účinné zbraně, je to řežba.
Proti: Grafika, primitivní (ale zábavná) hratelnost.