Raven je hra plná vnitřních rozporů, která sice začne slibně, ale kvalita se postupně propadá a výsledkem je průměrná adventura klasického střihu.
Na první pohled hra zaujme graficky líbivými lokacemi, na které je radost pohledět. Pak ale prožijete šok, jakmile se postavy začnou hýbat, nedejbože mluvit. Noří se do podlahy nebo nad ní naopak levitují, postava udělá několik otoček kolem vlastní osy, než dojde na vámi určené místo, občas je o nervy i jen přejít do vedlejší místnosti. Animace obličejů jsou pak opravdu hororovou záležitostí, zvlášť obličej společnice lady Westmacott je vyloženě materiál na noční můry. (Ty zuby!) Na obranu hry ale musím zmínit, že toto je bohužel u adventur standard a pokud si potrpíte na AAA grafiku, adventury prostě nejsou žánr pro vás. Naopak musím pochválit voice acting, který je v rámci žánru velmi dobrý.
Postavy jsou až přehnaně archetypální, dozvídáme se sice šťavnaté detaily z jejich osobních životů, nejde však o nic vyloženě překvapivého. Porozumíte motivům jednotlivých charakterů, ale nevytvoříte se k nim žádný emocionální vztah, protože všechno je až příliš potrhlé na to, abyste je mohli brát vážně, zároveň však jsou postavy v rámci možností snesitelné a někdy i sympatické. Hru čas od času komplikují bugy, kdy se postava zasekne v pohybu nebo se některé potřebné objekty stanou neaktivními. Je to nepříjemné, ale hra obsahuje mechanismus automatického ukládání a tak naštěstí nepřijdete o velkou část postupu. Na bug, kdy bylo potřeba obnovit hru z předchozího savu, jsem narazila 3x za celou hru.
The Raven nabízí systém in-game nápovědy, abyste se vyhnuli zásekům, ale nikdy nenarazíte na hádanky tak složité, abyste jej museli využít. Někdy je postup ve hře podmíněn jen tím, že vyčerpáte všechny nabízené dialogové volby, ale ani to není pro hry tohoto žánru nijak nezvyklé.
Hra buduje klasickou detektivní zápletku jako od Agáty Christie, aby nakonec místo dramatického rozuzlení přišlo ne příliš překvapivé "meh", a to i přes několik příběhových zvratů. Na rozdíl od předchozího komentáře nemám pocit, že by postavy postupovaly proti svým zájmům. Zellner nikdy nevystoupí z charakteru, protože si nemůže být jist, že ho v daný okamžik nesleduje někdo další, a chová se tak, jak by to od něj všichni čekali - jako policista si píše poznámky a vyslýchá svědky. Tak lze i vysvětlit vnitřní monolog (s přivřením obou očí) - že se prostě dokonale vžívá do role a neprozrazení jeho identity je absolutní prioritou jak pro něj, tak pro jeho společníky. Herní doba je relativně krátká, počítejte s 10 - 12 hodinami.
Vzhledem k nízké obtížnosti je The Raven hrou vhodnou spíše pro nováčky nebo pro ty, kteří hledají nenáročnou hru k odreagování, která bude odsýpat bez zákysů . Hra má sice nedostatky, ale nejedná se o nic fatálního.
Na první pohled hra zaujme graficky líbivými lokacemi, na které je radost pohledět. Pak ale prožijete šok, jakmile se postavy začnou hýbat, nedejbože mluvit. Noří se do podlahy nebo nad ní naopak levitují, postava udělá několik otoček kolem vlastní osy, než dojde na vámi určené místo, občas je o nervy i jen přejít do vedlejší místnosti. Animace obličejů jsou pak opravdu hororovou záležitostí, zvlášť obličej společnice lady Westmacott je vyloženě materiál na noční můry. (Ty zuby!) Na obranu hry ale musím zmínit, že toto je bohužel u adventur standard a pokud si potrpíte na AAA grafiku, adventury prostě nejsou žánr pro vás. Naopak musím pochválit voice acting, který je v rámci žánru velmi dobrý.
Postavy jsou až přehnaně archetypální, dozvídáme se sice šťavnaté detaily z jejich osobních životů, nejde však o nic vyloženě překvapivého. Porozumíte motivům jednotlivých charakterů, ale nevytvoříte se k nim žádný emocionální vztah, protože všechno je až příliš potrhlé na to, abyste je mohli brát vážně, zároveň však jsou postavy v rámci možností snesitelné a někdy i sympatické. Hru čas od času komplikují bugy, kdy se postava zasekne v pohybu nebo se některé potřebné objekty stanou neaktivními. Je to nepříjemné, ale hra obsahuje mechanismus automatického ukládání a tak naštěstí nepřijdete o velkou část postupu. Na bug, kdy bylo potřeba obnovit hru z předchozího savu, jsem narazila 3x za celou hru.
The Raven nabízí systém in-game nápovědy, abyste se vyhnuli zásekům, ale nikdy nenarazíte na hádanky tak složité, abyste jej museli využít. Někdy je postup ve hře podmíněn jen tím, že vyčerpáte všechny nabízené dialogové volby, ale ani to není pro hry tohoto žánru nijak nezvyklé.
Hra buduje klasickou detektivní zápletku jako od Agáty Christie, aby nakonec místo dramatického rozuzlení přišlo ne příliš překvapivé "meh", a to i přes několik příběhových zvratů. Na rozdíl od předchozího komentáře nemám pocit, že by postavy postupovaly proti svým zájmům. Zellner nikdy nevystoupí z charakteru, protože si nemůže být jist, že ho v daný okamžik nesleduje někdo další, a chová se tak, jak by to od něj všichni čekali - jako policista si píše poznámky a vyslýchá svědky. Tak lze i vysvětlit vnitřní monolog (s přivřením obou očí) - že se prostě dokonale vžívá do role a neprozrazení jeho identity je absolutní prioritou jak pro něj, tak pro jeho společníky. Herní doba je relativně krátká, počítejte s 10 - 12 hodinami.
Vzhledem k nízké obtížnosti je The Raven hrou vhodnou spíše pro nováčky nebo pro ty, kteří hledají nenáročnou hru k odreagování, která bude odsýpat bez zákysů . Hra má sice nedostatky, ale nejedná se o nic fatálního.
Pro: Plynulý postup, lokace, voice acting
Proti: Nízká obtížnost, bugy, animace postav, finální rozuzlení