Druhý díl SoF to je úplně jiný než jednička a to snad ve všech ohledech. Stejně jako první jsem si ho nepamatoval, takže to byl pro mě nový zážitek a to zážitek pořádně nervydrásající.

Začnu tím, co jsem nejvíce vyčítal jedničce - totiž grafikou a příběhem. Takže ve dvojce SoF nějaký příběh je. Nechybí nějaký ten zvrat, zrada, animace v enginu hry a závěr odehrávající se překvapivě v sídle těch hodných. Mullins se vydává po stopě nějakého ultraviru a teroristů, kteří chtějí zničit svět, aby se mohli válet bohatí na pláži... zkrátka taková ta neurážející klasika, nic více člověk od 3D akce čekat nemůže.

Grafika - tvůrci naštěstí upustili od nešťastného Quake II enginu, ten z Quake III sice taky není žádná hitparáda, ale určitě nevypadá jako stavebnice z kostek a hra vypadá opravdu jak z roku 2002. Ocitneme se v džungli, na ruské základně, v Hongkongu či na velké lodi a všude to vypadá celkem věrohodně. Enginové chyby jako vznášející se předměty ale stále zůstávají, nově se k nim přidávají prosvítající těla (voják za dveřma, z kterého vidíte třeba nohu a briskně mu ji můžete ustřelit - funguje ovšem i obráceně!)

Autoři vymysleli celkem 11 misí, které jsou rozděleny na mnoho částí a některé jsou opravdu obrovské (například Kamčatka). V rámci misí nechybí nějaké ty úkoly a občasné přemýšlení kudy dál. Hra je celkem lineární, ale občas se musíte někam vrátit, nebo naopak někam vylézt kam by Vás to nenapadlo. Za zmínku stojí legrační představa Prahy z roku 89, ale nemůžu to mít amíkům za zlé... já bych taky netušil jak to chodí v Alabamě nebo Arkansasu.

Kamenem úrazu jsou samotné boje a to takovým, že jsem si málem vylámal zuby. Jednička šla na nejlehčí obtížnost projít tak hladce, že jste měli pocit, že hrajete s nesmrtelností. Tvůrci se toho lekli a obrátili o 180 stupňů - takže nejlehčí obtížnost Amateur odpovídá Hard v jiných hrách. Každá level je zabydlena desítkami nepřátel, přičemž každý úsek znamená 5-10 kousků. Nepřátelé jsou tuzí, jen tak nějaká rána je nerozhodí, utíkají, kryjí se, krčí se, pokud se zašijete během sekundy Vám přiletí granát a mušku mají takovou, že Vás trefí přes půlku mapy, zatímco Vy je ani s maximální zoomem sniperky nevidíte. Nepomůže krčit se, nepomůže zběsile běhat, protože Vás prostě udolají přesilou.

Zbraní máte sice požehnaně a některé po zásahu dělají z nepřátel krvavou kaši - pokud se trefíte. Nepřátelé jsou fakt rychlí a navíc u všech zbraní (nejvíce u automatů) se Vám totiž při opakované střelbě rozjíždí zaměřování, takže ve výsledku nepostřílíte dávkou ani trojici enemíků z jednoho metru. Stejně tak stačí zamířit o milimetr vedle a netrefíte. Aby toho nebylo málo, nepřátele se respawnují, samozřejmě jak jinak než do zad a samozřejmě z míst, které jste před chvíli vyčistili.

Stealth Vám nepomůže, protože hra se v určitém momentě rozhodne a nepřátelé o Vás ví, sniperování je na houby, protože trefíte jednoho a další už Vám nedají šanci.

Zkrátka obtížnost je tak přestřelená, že i přes save/load odcházíte z každého boje z pořádnými šrámy a modlíte se za lékárničky a brnění (naštěstí pokud poctivě hledáte je jich dost). Nakonec jsem to po dvoudenní pařbě s vypětím sil dohrál, ale nikdy více.