Polda je první díl slavné české humorné série adventur, která útočila převážně na domácí trh. Série se vyznačuje velkými rozdíly mezi jednotlivými díly a to jak po stránce prostředí, námětu i grafického zpracování. Dokonce se mění i vzhled a charakter hlavního hrdiny a jen málo dílů série na sebe příběhově navazuje, či alespoň odkazuje. Série má v podstatě jen tři společné jmenovatele – hlavního hrdinu Pankráce, Luďka Sobotu v hlavní roli a trapný humor.
První díl vyšel již v roce 1998 a jednalo se o poloamatérský počin od malinkého studia Sleepteam Labs, kteří krom Poldy nikdy nic kvalitního nevyprodukovali. Měli však to štěstí, aby jejich projekt vydali a zaštítili Zima Software, kteří zajistili dabing a s ním i polovinu úspěchu. Polda se stal nejklasičtější českou adventurou, kterou může překonat snad jedině Posel smrti (pozor – nemluvím tu o kvalitě, tam by samozřejmě usoplený Polda neměl proti světovému Poslu sebemenší šanci). Polda je hra, kterou táhne vpřed příjemná ručně kreslená grafika, poutavé prostředí malého českého městečka Lupany, značná nadsázka a především již zmíněný špičkový dabing od známých komediálních herců (L. Sobota, P. Nárožný, J. Lábus,…). Úspěch Polda sklidil velice rychle a vedle jiných humorných adventur tehdejší doby (Horké Léto, Léto s Oskarem, Ve stínu havrana, či Hovniválové) se snadno a rychle vyšvihl na špici.
Jak je u podobných adventur zvykem, nic se tu nebere vážně, logika značně pokulhává a prim hrají absurdní situace a dialogy plné mnohdy pubertálních vtípků, které mladší hráče možná pobaví, ale ti starší budou v mnoha případech jen nevěřícně kroutit hlavou. O inteligentní humor Polda zavadí jen občas, ale stále to je mnohem častěji než v následujících dílech, které mají kvalitu humoru značně kolísavou, nicméně pokaždé na hranici trapnosti. Nutno uznat, že některé slovní přestřelky a hlášky Poldy jsou pro milovníky adventur až legendární. Například scény se starou Šmejkalovou, s vyděšeným prodavačem zverimexu nebo pokutování týpka u redakce jsou nejen perfektně napsané, ale i bravurně zahrané. Polda je zkrátka příjemnou kreslenou záležitostí i zábavnou sondou do českého humoru s plejádou karikaturních postaviček (byrokratický úředník, vykutálený důchodce, zchlastaný bača, hypochondrický náčelník a mnozí další.)
Jedním z největších problémů Poldy je jeho přehnaná obtížnost. Skoro polovina všech předmětů, které sesbíráte nemá žádné využití a jen překážejí v inventáři. Mnoho aktivních míst (hlavně letáčků) je sice již od počátku nakreslených ve světě, ale možnost si je prohlédnout přijde až časem. Kombinování předmětů je často tak absurdní až se nabízí otázka, zda scenáristovi vůbec došlo, že hráči narozdíl od programátorů dopředu nevědí, co a jak mají udělat. A to nemluvím o pixelhuntingu, neboť spousta předmětů je tak mrňavých, že si jich sotva všimnete. V důsledku rozsáhlé plochy, po které se můžete procházet, hrozí prakticky neustále nutnost projít znovu kompletně vše a všechno opětovně prozkoumat, neboť si můžete.vsadit na to, že jste někde něco zapomněli. Druhým a snad ještě výraznějším zádrhelem je absence jakéhokoli děje. Za celou hru narazíte tak na 3-4 události, které linku příběhu posunou dál a jinak je to pouhý slepenec scének, dialogů a hloupých kombinací předmětů.
Z mého pohledu vůbec není snadné Poldu zhodnotit. Ačkoli musím uznat, že Polda je zábava a navzdory mým vysokým nárokům na humorné adventury jsem se místy opravdu bavil. Jenomže to, co nejvíce oceňuji na 2D adventurách zde nenacházím:
– Příběh sice se zajímavým rozuzlením, avšak obecně naprosto o ničem – bez děje, bez zvratů a bez napětí.
– Postavy nemají absolutně žádnou hloubku a žádný vývoj.
– Hádanky neexistují a kombinování předmětů je místy tak absurdní, že zůstává rozum stát
– Grafika osobitá, pěkná a roztomilá, ale kreslená grafika dle mého názoru není schopná zajistit atmosféru a věrohodnost.
Pokud máte rádi české humorné adventury, je Polda ideální volbou (dokonce bych řekl, že tou vůbec nejlepší) a to obzvláště díky dabingu, venkovskému prostředí a utahování si z typických postaviček, které náš národ rád zesměšňuje (policajti, vojáci, důchodci, úředníci…). Polda je zkrátka českou klasikou, která nabízí nejen občasný solidní humor, ale i velice příjemné grafické zpracování. Po hratelností stránce jde však o katastrofu, kterou lze jen těžko dohrát bez návodu.
První díl vyšel již v roce 1998 a jednalo se o poloamatérský počin od malinkého studia Sleepteam Labs, kteří krom Poldy nikdy nic kvalitního nevyprodukovali. Měli však to štěstí, aby jejich projekt vydali a zaštítili Zima Software, kteří zajistili dabing a s ním i polovinu úspěchu. Polda se stal nejklasičtější českou adventurou, kterou může překonat snad jedině Posel smrti (pozor – nemluvím tu o kvalitě, tam by samozřejmě usoplený Polda neměl proti světovému Poslu sebemenší šanci). Polda je hra, kterou táhne vpřed příjemná ručně kreslená grafika, poutavé prostředí malého českého městečka Lupany, značná nadsázka a především již zmíněný špičkový dabing od známých komediálních herců (L. Sobota, P. Nárožný, J. Lábus,…). Úspěch Polda sklidil velice rychle a vedle jiných humorných adventur tehdejší doby (Horké Léto, Léto s Oskarem, Ve stínu havrana, či Hovniválové) se snadno a rychle vyšvihl na špici.
Jak je u podobných adventur zvykem, nic se tu nebere vážně, logika značně pokulhává a prim hrají absurdní situace a dialogy plné mnohdy pubertálních vtípků, které mladší hráče možná pobaví, ale ti starší budou v mnoha případech jen nevěřícně kroutit hlavou. O inteligentní humor Polda zavadí jen občas, ale stále to je mnohem častěji než v následujících dílech, které mají kvalitu humoru značně kolísavou, nicméně pokaždé na hranici trapnosti. Nutno uznat, že některé slovní přestřelky a hlášky Poldy jsou pro milovníky adventur až legendární. Například scény se starou Šmejkalovou, s vyděšeným prodavačem zverimexu nebo pokutování týpka u redakce jsou nejen perfektně napsané, ale i bravurně zahrané. Polda je zkrátka příjemnou kreslenou záležitostí i zábavnou sondou do českého humoru s plejádou karikaturních postaviček (byrokratický úředník, vykutálený důchodce, zchlastaný bača, hypochondrický náčelník a mnozí další.)
Jedním z největších problémů Poldy je jeho přehnaná obtížnost. Skoro polovina všech předmětů, které sesbíráte nemá žádné využití a jen překážejí v inventáři. Mnoho aktivních míst (hlavně letáčků) je sice již od počátku nakreslených ve světě, ale možnost si je prohlédnout přijde až časem. Kombinování předmětů je často tak absurdní až se nabízí otázka, zda scenáristovi vůbec došlo, že hráči narozdíl od programátorů dopředu nevědí, co a jak mají udělat. A to nemluvím o pixelhuntingu, neboť spousta předmětů je tak mrňavých, že si jich sotva všimnete. V důsledku rozsáhlé plochy, po které se můžete procházet, hrozí prakticky neustále nutnost projít znovu kompletně vše a všechno opětovně prozkoumat, neboť si můžete.vsadit na to, že jste někde něco zapomněli. Druhým a snad ještě výraznějším zádrhelem je absence jakéhokoli děje. Za celou hru narazíte tak na 3-4 události, které linku příběhu posunou dál a jinak je to pouhý slepenec scének, dialogů a hloupých kombinací předmětů.
Z mého pohledu vůbec není snadné Poldu zhodnotit. Ačkoli musím uznat, že Polda je zábava a navzdory mým vysokým nárokům na humorné adventury jsem se místy opravdu bavil. Jenomže to, co nejvíce oceňuji na 2D adventurách zde nenacházím:
– Příběh sice se zajímavým rozuzlením, avšak obecně naprosto o ničem – bez děje, bez zvratů a bez napětí.
– Postavy nemají absolutně žádnou hloubku a žádný vývoj.
– Hádanky neexistují a kombinování předmětů je místy tak absurdní, že zůstává rozum stát
– Grafika osobitá, pěkná a roztomilá, ale kreslená grafika dle mého názoru není schopná zajistit atmosféru a věrohodnost.
Pokud máte rádi české humorné adventury, je Polda ideální volbou (dokonce bych řekl, že tou vůbec nejlepší) a to obzvláště díky dabingu, venkovskému prostředí a utahování si z typických postaviček, které náš národ rád zesměšňuje (policajti, vojáci, důchodci, úředníci…). Polda je zkrátka českou klasikou, která nabízí nejen občasný solidní humor, ale i velice příjemné grafické zpracování. Po hratelností stránce jde však o katastrofu, kterou lze jen těžko dohrát bez návodu.
Hugo: The Magic Oak
Pro: Humor, skoro až pohádkové prostředí, závěr, dabing
Proti: Pixelhunting, nelogické kombinace, příběh, celkově neférová obtížnost.