Druhý díl Poldy měli původně opět splodit Sleepteam Labs, ale mezi nimi a Zima Software došlo k vážným neshodám. Vývoje se nakonec zhostili sami Zima Software, kterým série zůstala až do současnosti. Změna tvůrčího týmu se podepsala prakticky na každém aspektu hry. Až už se podíváme na děj, na prostředí, na grafiku, na humor nebo na Pankráce, tak naprosto vše je totálně překopané. Namísto venkovského prostředí je děj situován do jakéhosi fiktivního českého velkoměsta Marsias, které se vyznačuje tím, že nechává klonovat slavné osobnosti z jejich DNA. Tím je zajištěn základní kámen humoru, který se tentokrát neodvíjí od karikaturních postaviček typických pro českou kotlinu, ale od klonů celebrit, politiků (i českých), historických osobností ale i fiktivních seriálových, či herních postav. Jedná se o jakýsi mišmaš, který však dokonale zrcadlí tehdejší dobu (1999) v naší zemičce. Narazíte na Pamelu Anderson, Claudii Shiffer, Napoleona, Hitlera, Miloše Zemana, Esmeraldu, Billa Gatese, Laru Croft, Jana Rumla a spousty a spousty dalších. Jen minimum postav nemá svůj reálný, či pseudoreálný základ. Jenomže úroveň humoru rapidně klesla. Mít postavy s obrovským potenciálem je evidentně k ničemu, pokud nemáte dobrého scenáristu. Jestliže se Polda 1 držel na úrovni jakš takš inteligentního humoru, tak Polda 2 je naprostá slátanina, která může rozesmát snad jen existence na duševní úrovni náctiletých. Kolikrát jsem si při poslouchání dialogů připadal vyloženě trapně. To, že Pankrác neumí říct složitější slovo anebo se zasekává v půlce věty je sice typickým znakem humoru Luďka Soboty, nicméně jde o humor tak pokleslý, že se dá vydržet jen stěží. Zvláštní, že u Poldy 1 Sobota žádné potíže s mluvou neměl a jaká to byla legrace, tudíž dělat ze sebe negramotného idiota evidentně humoru neprospívá.

Grafická stránka hry je rovněž krokem vzad. Prostředí ztratilo své pohádkové kouzlo a nastupuje podivný pokroucený styl, kdy se zdá jakoby byly lokace snímány z několika úhlů současně. Když vidíte jak jde jedna stěna baráku šejdrem doprava a ta protější se kříví doleva, tak si říkáte, jestli grafik vůbec ví, co je to perspektiva. Chápu, že střihlý grafický styl byl záměrem a vzhledem k trhlosti děje může působit stylově, nicméně na pohled to opravdu hezké není. Polda 2 je jednoznačně nejošklivější díl série.

Alespoň že po stránce hratelnosti Polda 2 leze nahoru, ovšem rychlostí hlemýždě. V porovnání s hratelnostně naprosto nezvládnutým prvním dílem si dvojka vede lépe, avšak nijak slavně. Kombinace předmětů jsou logičtější, ačkoli čas od času stále dochází na úkony, které by nenapadly ani fanoušky sci-fi (nakrmím dřevěného kohouta a on se vykadí). Pixelhunting přetrvává a bohužel někdy je opravdu děsivý (žvejka na okně). Nicméně potěší, že všechny předměty mají nějaké využití a že se začínají objevovat logické rébusy, které k adventurám zkrátka sedí (obzvláště hádanka o knihomolovi je parádní chyták, který určitě zmate nejednoho hráče).

Ve výsledku je Polda 2 dokonalou sondou do doby na konci milénia, neboť znázorňuje obrovské množství lidí, o kterých se tehdy mluvilo, kteří tehdy plnili stránky novin a kteří na diváka koukali z televizí i monitorů. Tahle popkulturní hitparáda může být v dnešní době lákadlem větším než tehdy. Nic to však nemění na tom, že Polda 2 ztratil více než získal. Jde o ošklivou a trapnou adventuru, kterou je obtížné hrát v blízkosti rodiny, či přátel a nemuset se za to stydět.