Oba díly Star Trek Elite Force jsem si zahrál už poněkolikáté. Poprvé to bylo v době, kdy jsem tak nějak sledoval, ale nežral Star Trek. Podruhé jsem hrál jako fanatický trekkie, který nasledoval všechny filmy i všechny seriály a hra mě přišla fantastická. No a potřetí dnes, kdy je mé trekkie období dávno za mnou, ale ty znalosti a vzpomínky zůstaly.

Začnu tím nejdůležitějším a tím je celý svět Star Treku. Ten se tvůrcům povedl fantasticky - ocitáme se na Voyageru někde za půlkou seriálu, kdy na palubě už je Sedmá z Devíti, potkat a pokecat můžeme se všemi hlavními hrdinami seriálu. Někteří jako Tuvok mají v příběhu větší roli, jiní menší, ale všichni tu jsou, všichni se chovají jak v seriálu a jsou namluveni původními herci. Samozřejmě pro trekkieho je úžasná záležitost projít si všechny místa - dostaneme se na můstek, ošetřovnu, strojovnu i transportní místnost. A v neposlední řadě potkáme i spoustu ras - z Alfa kvadrantu Klingony, z Delta kvadrantu Hirogeny, Malony, druh 8472 a samozřejmě Borgy. Všechny rasy jsou přesně takové, jaké mají být a vedou dialogy v duchu startrekového světa.

Nejlepší na tom je, že jsou to jen bonbónky pro fandy, protože příběh hry je samostatný a znalosti vůbec nepotřebujete. Důležití pro příběh jsou členkové Hazard týmu, který se v seriálu nikdy neobjevil, hlavní záporáci jsou taky čerstvě vymyšlení. O co tedy jde? Voyager je lapen v nějaké anomálii, kde uvízlo spoustu jiných lodí a všechny zde drží tlumící pole z Výhně. Než se tam podíváte a nakopete prdel monstóznímu záporákovi, projete se po dělové lodi, zavítáte na borgskou krychli nebo na úžasný slepenec čtyř různých lodí a samozřejmě si zabojujete i na palubě Voyageru.

Celý ten princip speciální jednotky, stovek mrtvých a monster co chtějí zničit vesmír mi k Star Treku zas moc neseděl, ale bez něj by asi 3D akci udělat nešlo.

A tím se dostávám k tomu, jak se to celé hraje. Elite Force je samozřejmě tradiční střílečka. Většinou vede všude jediná cesta, hra proti Vám vrhá hordy tupých a spawnujících se nepřátel (logicky vysvětlené transportéry) a občas zmáčknete nějaké tlačítko. Zdraví a energii pro zbraně si doplňujete z přístrojů, občas Vám pomáhají parťáci, kteří sice nejsou moc platní, ale aspoň se nikde nezasekávají a nemůžou umřít.

Se zbraněmi se tvůrci vyřádili, takže kromě základního phaseru a phaserové pušky tu máte sci-fi ekvivalenty kulometu, rotačáku (samozřejmě laserových), granátometu, raketometu (mini fotonové torpédo) a na konci ultimátní plazmový hořák. Zbraně jsou perfektní, protože opravdu platí že čím novější, tím lepší, na druhou stranu i obyčejný phaser v alternativním módu funguje znamenitě (a navíc se dobíjí).

Přes jakékoliv výtky se to hraje suprově, hra nedělá žádné naschvály (typu kopající a nepřesné zbraně), jen možnosti ve dvojce se mi líbili o fous více.

Co se moc nepovedlo je grafika. I před 10 roky se mi zdála slabší, dnes naplno vyplynou ty hnusný hranatý xichty, temná prostředí plná bedýnek a taková ta klasická quakovská monotónnost jednotlivých lokací. Pravda je, že tvůrci vyždímali z enginu maximum, ale i tak už to na pohled moc hezké není. Trošku mě zarazilo, že si tvůrci nemohli dovolit natočit animace ve vyšším rozlíšení a že ani jednou nezazní Voyagerovský motiv.

Závěrem? Klasická sci-fi střílečka s tradiční ale skvělou hratelností a ne už tak skvělou grafikou. Pro trekkieho či dokonce fandu Voyageru naprostá povinnost.