Inner Chains je jako velmi atraktivní dívka, do které se na první pohled zamiluje každý malý hoch na základní škole. A dospělý si se slinami u pusy promašťuje pod textilem džagona. Onen první pohled je totiž vizuálně velmi úderný. Na propagačních materiálech vidíte ten hrůzně krásný Lovecraftovský sen, který jako by z obrazovky šeptal: "pojď se bát, pojď mě obdivovat, jsem jediná svého druhu" ano, výborné. Jenže ta atraktivní dívka se VELMI brzy ukáže jako prohnilá, nesympatická, mentálně zaostalá, nevonící, zablešená bestie s visícím překvapením navrch.
První věc, která mě překvapila bylo nesmírně strohé menu, kde nešlo nadefinovat tlačítka K/M a grafické nastavení se omezovalo jen na "nižší/vyšší" Aha. Už je vidět, že tady si dal někdo práci. Tak dáme novou hru - začne intro a vypravěč s přednesem a šarmem Morgana Freemana vás uvede do obrazu příběhu, intro končí a má postava se probouzí. Vycházím ven a vidím tu fajnovou holku, jak mne láká smyslným olizováním rtů....ale moment...něco je špatně. Zvuk ně nějak potichu, najednou mě "blesk sound sample" z freesound.org donutí odhodit sluchátka. Ale to není jediná věc, které jsem si povšiml. Ta hra jede jako šnečí mrzák v letním Saharském podnebí, tak snížím detaily na "nižší" .......""fuj! Kdo se mi to vyprázdnil na monitor?" Teď to jede dobře, ale zase nerozeznám lidskou hlavu od šutru. Výborně, priorita vývojářů zřejmě optimalizaci a zvukové efekty lehce minula.
"Ach, to je nuda. Kde je nějaký příběh" říkám si. Žádný tu není. Střílení je herní agonie. Pohybujte se rychlostí lenochoda s artrózou a osteoporózou kosti a střílíte na nepřátele s inteligencí nakládaný okurky.
Časem vidím, že art design, level design a light effect jsou fajn, ale modely postav a některé textury jsou z roku 2005. Porovnejte si uroven detailů s takovýmOutlast 2. Není to zábava hrát, není zábava objevovat. Hra není ani dobrý horror, vlastně to není vůbec horror. Prach bídné ozvučení a absence ambientního ozvučení neevokuje zhola nic, leda tak tížení očních víček v návalu neuvěřitelně nudy.
Tým, jenž má ve svých řadách výborný výtvarný talent má i lidi, kteří pravděpodobně nikdy nehráli žádný horror nebo střílečku. Inner Chains je napohled do zlata zabalená čokoláda, po jejiž ochutnání se vám rozvine v ústním otvoru chuť análního výtvoru.
První věc, která mě překvapila bylo nesmírně strohé menu, kde nešlo nadefinovat tlačítka K/M a grafické nastavení se omezovalo jen na "nižší/vyšší" Aha. Už je vidět, že tady si dal někdo práci. Tak dáme novou hru - začne intro a vypravěč s přednesem a šarmem Morgana Freemana vás uvede do obrazu příběhu, intro končí a má postava se probouzí. Vycházím ven a vidím tu fajnovou holku, jak mne láká smyslným olizováním rtů....ale moment...něco je špatně. Zvuk ně nějak potichu, najednou mě "blesk sound sample" z freesound.org donutí odhodit sluchátka. Ale to není jediná věc, které jsem si povšiml. Ta hra jede jako šnečí mrzák v letním Saharském podnebí, tak snížím detaily na "nižší" .......""fuj! Kdo se mi to vyprázdnil na monitor?" Teď to jede dobře, ale zase nerozeznám lidskou hlavu od šutru. Výborně, priorita vývojářů zřejmě optimalizaci a zvukové efekty lehce minula.
"Ach, to je nuda. Kde je nějaký příběh" říkám si. Žádný tu není. Střílení je herní agonie. Pohybujte se rychlostí lenochoda s artrózou a osteoporózou kosti a střílíte na nepřátele s inteligencí nakládaný okurky.
Časem vidím, že art design, level design a light effect jsou fajn, ale modely postav a některé textury jsou z roku 2005. Porovnejte si uroven detailů s takovýmOutlast 2. Není to zábava hrát, není zábava objevovat. Hra není ani dobrý horror, vlastně to není vůbec horror. Prach bídné ozvučení a absence ambientního ozvučení neevokuje zhola nic, leda tak tížení očních víček v návalu neuvěřitelně nudy.
Tým, jenž má ve svých řadách výborný výtvarný talent má i lidi, kteří pravděpodobně nikdy nehráli žádný horror nebo střílečku. Inner Chains je napohled do zlata zabalená čokoláda, po jejiž ochutnání se vám rozvine v ústním otvoru chuť análního výtvoru.
