Nemá smysl opakovat, co už tu bylo psáno mnohokrát, přesto mi to nedá. Už od první minuty ve hře jsem se nestačil divit té neskutečné realističnosti prostředí. Krajina, změny počasí, živoucí města a vesnice, to vše je naprosto dokonalé. Popravdě je to první hra v mém životě, kdy jsem se prostředím kochal od začátku do konce a i po odehrání mnoha hodin a navštívení snad všech možných míst na mapě jsem stále nacházel nové a nové důvody proč se jen tak zastavit a rozhlížet se po kraji. Vše propracované do detailu. Musím říci, že v tomto je Zaklínač 3, alespoň pro mě, naprostou jedničkou.
Hlavní příběhová linie byla velmi dobrá, bavila mě a měla logickou posloupnost. Přesto musím říci, že úplného vrcholu nedosáhla a po dohrání jsem měl pocit, že skončila jaksi nedokončeně nebo snad i předčasně. Ale to jen tak trochu zbytečně rýpám.
Vedlejší mise se také povedly, především z hlediska osudu postav a minipříběhů, které je obklopovaly. Některé tyto vedlejšáky mě zůstaly v hlavě více, než hlavní příběh. Velký plus vidím také v celkové mytologii zaklínače, která pro mě byla vítaným osvěžením v moři už zkomercializované anglo-americké fantasy (středoevropan ocení o to více). Po čase hraní se však přirozeně dostavil určitý stereotyp (např. hledání stop pomocí zaklínačských smyslů). Mrzelo mě také, že rozhodnutí (dobrý vs zlý skutek) neměla často vliv na průběh hry a tím i ztrácela trochu smyslu.
Ovládání a soubojový systém jako celek ušly, ale pokládám je za jednu z hlavních slabin hry. Ovládání koně (Klepny) bylo místy přímo hrozné (hrál jsem na PC) a proto jsem mise se závody na koních vynechával. Stejně tak snaha z koně bojovat většinou byla jen zbytečnou ztrátou času, než člověk stejně z toho koně slezl. Výhodou tak byly pouze přesuny na větší vzdálenost ve sprintu. Rozčilovalo mě také vylézání z vody, které místo skoro nešlo. Souboje byly celkem přehledné a zábavné, ale vyváženost obtížnosti mi moc neseděla. Na třetí nejvyšší obtížnost to bylo stále bezproblémové a naopak největší obtížnost už byla místy hodně hustá (překvapivě víc než při soubojích se silnými příšerami či bossy, tak spíš v soubojích s bandou topivců či pavouků). Hrál jsem tedy na třetí obtížnost a hrou jsem procházel bez větších komplikací. Tudíž jsem neměl potřebu využívat všech možností (především lektvarů, olejů či petard - kuš mi pak přišla už úplně k ničemu, kromě podvodních bojů), které hra nabízí. V zásadě mi tak po celou dobu hraní stačilo mít meč a zbroj odpovídající aktuálnímu levelu, využívat znamení a doplňovat životy jedením nebo vlaštovkou (jo a občas použít kočku v jeskyni).
Přes tyto menší komplikace, které mi neumožní abych této hře dal plnou palbu (a pouze ji zařadí mezi asi 5 her těsně pod vrcholem hodnocení) považuji hraní této hry za opravdový zážitek a potěšení. Hudební podklad byl dokonalý a myslím, že se budu ještě dlouho vracet, třeba jen proto, abych znovu nasál tu atmosféru.