Tuto veleúspěšnou a veledokonalou hru jsem rozehrál už několikrát. Aktuálně jsem někde za polovinou - už asi půldruhého roku - a nemůžu se dokopat k tomu, abych to dotáhl až do konce. A proč vlastně? Vždyť TW2:AoK má jen samá pozitiva. Příběh je zajímavý, grafika je líbivá a Triss Merigold (v české verzi Triss Ranuncul) má pěknou pr-, ehm, postavu. Jenže... Jenže... Tady je výčet toho, co mi na druhém Zaklínačovi vadí:
1. Minihry a QET, neboli quick time eventy. Posunování čárečky myšítkem nebo mačkání správné klávesy v krátkém časovém úseku bych čekal u nějaké hopsačky-skákačky a ne u erpégéčka, které samo sebe prezentuje jako "dospělácké."
2. Běhání na místě. Zaklínač, toto ultimátní kráčející rypadlo zkombinované s drtičkou odpadu, nedokáže přeskočit překážku zvíci vzrostlého jezevčíka. Prostě se o tu překážku zasekne. Běží a běží - ale na místě. To samé se stane na nizounké verandičce., na jejímž okraji se zasekne o čirý vzduch. Ale běží. Na místě. To teda sorry, přátelé, ale takovéhle věci měly ošéfované už první dva Gothiky, jejichž (bezejmenný) hrdina nejen přeskakoval a seskakoval, ale dokázal i povyskočit, přitáhnout se a vylézt nahoru.
3. Prťavá písmenka. Hra mi stále něco sděluje, ale písmenka jsou tak mrňavá, že je nedokážu přečíst. Když jsem si snížil rozlišení, aby mi hra běhala plynuleji, zůstala písmenka stejně prťavá a navíc se rozostřila... Ani nechci mluvit o inventáři, který je stejně mrňavý a navíc nepřehledný Tohle není inventář, ale jeden veliký bor- ehm, nepořádek. Se slzou v oku vzpomínám na erpégéčka z počátku tisíciletí, ve kterých bylo přehrabování se v "inventory" a pročítání "journalu" opravdovou rozkoší.
4. Komprimovaný svět. Nevím, jestli jste si toho všimli, ale všechna tahle "moderní" erpégéčka s "pohledem přes rameno", počínaje Gothikem 3 přes Risen atakdále, jsou děsivým způsobem zahuštěná. Stará babička vás pošle do samého středu divokého a rozlehlého lesa. Vy uběhnete sto kroků (občas ty kroky počítám, je to taková moje posedlost) a jste tam. V samém středu rozlehlého lesa. Abyste však neměli pocit, že je to moc blízko, tak na vás během tohoto stometrového úseku útočí všemožná havěť. Bazilišci, ptakopýři, ghúlové, goblini a tak dále. Z tůní vylézají kapři, odpichují se ploutvemi a zahryzávají se vám do kotníků... Opět: kam se Witcher 2 hrabe na první dva Gothiky, ve kterých byl svět rozlehlý, logický a úžasně vymodelovaný. Byla radost ho prozkoumávat a hledat skrytá zákoutí. Podotýkám, že Gothic 3 už trpěl stejnými neduhy jako Witcher 2. Asi je to nakažlivé.
5. Zaklínač dvojka mi připadá spíš jako interaktivní film proložený "kydlícími" vsuvkami. Mám pocit že scény natočili s živými herci a pak je převedli do zjednodušené (jakoby) animované podoby. No, vydělali fůru peněz a jejich podnikatelský záměr byl tedy dobrý (výborný), jenže, naneštěstí, erpégéčko na tenhle způsob není blízké mému srdci.
Zkusím tomu dát ještě jednu šanci a budu si opakovat, že W2 není erpégéčko (jako první díl), ale akční adventura, v relacích tohohle žánru dost dobrá. Pak to snad půjde.
1. Minihry a QET, neboli quick time eventy. Posunování čárečky myšítkem nebo mačkání správné klávesy v krátkém časovém úseku bych čekal u nějaké hopsačky-skákačky a ne u erpégéčka, které samo sebe prezentuje jako "dospělácké."
2. Běhání na místě. Zaklínač, toto ultimátní kráčející rypadlo zkombinované s drtičkou odpadu, nedokáže přeskočit překážku zvíci vzrostlého jezevčíka. Prostě se o tu překážku zasekne. Běží a běží - ale na místě. To samé se stane na nizounké verandičce., na jejímž okraji se zasekne o čirý vzduch. Ale běží. Na místě. To teda sorry, přátelé, ale takovéhle věci měly ošéfované už první dva Gothiky, jejichž (bezejmenný) hrdina nejen přeskakoval a seskakoval, ale dokázal i povyskočit, přitáhnout se a vylézt nahoru.
3. Prťavá písmenka. Hra mi stále něco sděluje, ale písmenka jsou tak mrňavá, že je nedokážu přečíst. Když jsem si snížil rozlišení, aby mi hra běhala plynuleji, zůstala písmenka stejně prťavá a navíc se rozostřila... Ani nechci mluvit o inventáři, který je stejně mrňavý a navíc nepřehledný Tohle není inventář, ale jeden veliký bor- ehm, nepořádek. Se slzou v oku vzpomínám na erpégéčka z počátku tisíciletí, ve kterých bylo přehrabování se v "inventory" a pročítání "journalu" opravdovou rozkoší.
4. Komprimovaný svět. Nevím, jestli jste si toho všimli, ale všechna tahle "moderní" erpégéčka s "pohledem přes rameno", počínaje Gothikem 3 přes Risen atakdále, jsou děsivým způsobem zahuštěná. Stará babička vás pošle do samého středu divokého a rozlehlého lesa. Vy uběhnete sto kroků (občas ty kroky počítám, je to taková moje posedlost) a jste tam. V samém středu rozlehlého lesa. Abyste však neměli pocit, že je to moc blízko, tak na vás během tohoto stometrového úseku útočí všemožná havěť. Bazilišci, ptakopýři, ghúlové, goblini a tak dále. Z tůní vylézají kapři, odpichují se ploutvemi a zahryzávají se vám do kotníků... Opět: kam se Witcher 2 hrabe na první dva Gothiky, ve kterých byl svět rozlehlý, logický a úžasně vymodelovaný. Byla radost ho prozkoumávat a hledat skrytá zákoutí. Podotýkám, že Gothic 3 už trpěl stejnými neduhy jako Witcher 2. Asi je to nakažlivé.
5. Zaklínač dvojka mi připadá spíš jako interaktivní film proložený "kydlícími" vsuvkami. Mám pocit že scény natočili s živými herci a pak je převedli do zjednodušené (jakoby) animované podoby. No, vydělali fůru peněz a jejich podnikatelský záměr byl tedy dobrý (výborný), jenže, naneštěstí, erpégéčko na tenhle způsob není blízké mému srdci.
Zkusím tomu dát ještě jednu šanci a budu si opakovat, že W2 není erpégéčko (jako první díl), ale akční adventura, v relacích tohohle žánru dost dobrá. Pak to snad půjde.
Warcraft III: Reign of Chaos