Transistor zaujme na první pohled, díky své unikátní stylizaci města podbarvenou výborným soundtrackem, za doprovodu pobrukování Red hlavní hrdinky která přišla o hlas. Ale získala Transistor což je meč, který dokáže pohlcovat schopnosti z padlých nepřátel.

A první který byl pohlcen Transistorem se stává vypravěčem a komentátorem veškerého dění, a celou cestu je pro Red hlavním společníkem a bez něj by těžko mohl být tento příběh vyprávěn.

Když Red neprochází městem, nečte si události z terminálu nebo nesleduje události v okolí, tak je hlavní náplní boj s nepřáteli. K dispozici jsou různé útoky a schopnosti, které se postupně získávají. Díky zvyšování levelu, se pak otevírá více energie pro jejich použití, pasivní sloty či sekundární pro přidání dalšího efektu.

Jejich různé kombinace, měnění stylu či slotů se tak stává důležitou složkou hratelnosti. Bohužel pro mě tato náplň hry byla méně zábavnou, boje se stali jen překážkou pro posunutí se dál ve městě a příběhu. Jen několik typů nepřátel, nutnost být v ohraničené oblasti a jejich četnost mě zkrátka neoslovili.

Přesto jsem ale hru dohrál, díky zmíněným dobrým vlastnostem. Zde ale rozhodně vyhrála forma nad obsahem, kdy vlastní hratelnost nebyla to co by mě táhlo dál.