Outlast byla jedna z hororovek, kterou jsem měl zařazenou v kolonce "Nikdy to nehraj". Zahrát si ho mě donutila až letní sleva na Steamu a nátlak přítelkyně. Budiž, řekl jsem si, Bůh stůj při mně.

Začalo to prvním hraním. Z počátku se mi nelíbilo divné ovládání postavy. Hlavní hrdina se prostě pohybuje divně. Je ale třeba říct, že po nějaké době si na to člověk zvykne. Obzvlášť se mi zalíbilo to, že postava reaguje na prostředí. Když se přilepíte ke zdi, procházíte v blízkosti různých předmětů, atd. jsou vidět vaše ruce zhruba tak, jak by to bylo v reálu. To je vážně super.

Hra se s vámi už od začátku příliš nemaže. Hororová atmosféra, lekačky a panické úprky na vás začne chrlit už po chvíli. Nějakou dobu mě svíral pocit, že tuhle hru prostě nemůžu dohrát. Srdce jsem měl až v kalhotách. Po pár hodinách ale větší strach opadne asi i díky tomu, že fungují stále dokola ty stejné fígle, což je možná trochu škoda a na atmosféře to trochu ubírá.

Tma (a nejen ta) vás ve hře přenásleduje všude, kam se jen podíváte. Jedinou vaší možností je používat videokameru s nočním viděním. Do té ale potřebujete baterie, které se kvůli nočnímu vidění rychle vybíjí. Stejně jako v Amnesia: The Dark Descent je tak třeba sbíral předměty, které vás a vaší kameru udrží naživu. Těch je ale k nalezení poměrně dostatek.

Nedočkáte se žádného oskarového příběhu. Na druhou stranu i přes klišé, kterou psychiatrická léčebna, ve které se příběh odehrává, bez pochyby je, se jedná o velice dobré uchopení a zpracování blázince. Možná až poslední hodina hry trochu trpí a kdyby se autoři drželi při zemi, mohlo to dopadnout ještě lépe. Až úplný konec... ten jsem skoro asi ani nepochopil, což je na tak dobrou hru vlastně hrozná škoda.