Herní výzva 2017 #9
FEAR jsem si zahrál hlavně kvůli Fritolovi, který mi ho doporučil v rámci Herní výzvy. I když čisté FPS zas tak moc nevyhledávám, jednou za čas pořádnou řežbou nepohrdnu, a když Fritol řekl, cituji: "Roky jsem nehrál tak dobrou fps a když kouknu jak tenhle žánr vypadá dnes, tak asi zas pár let hrát nebudu.", sliboval jsem si od FEARu celkem dost.
A jak to tedy dopadlo? Zábavnou řežbu jsem dostal, o tom žádná, ale FEAR v testování toho, co jsem ochotný hře odpustit kvůli zábavnému gameplayi, jde až na dřeň.
Začnu ale pozitivy. Samotná akce je velmi solidní, díky kombinaci ozvučení, grafických efektů, viscerální brutality, zbraní, co mají pořádný švih a dopad... všechno to dohromady dává parádní krvavé lázně, které se mi do konce hry neomrzely. Pocit ze hraní je tedy na jedničku.
Velkou pochvalu si zaslouží umělá inteligence/skriptování nepřátel, kteří na sebe pokřikují rozkazy, nejsou úplně předvídatelní, snaží se vás nenápadně obklíčit a nechodí slepě na porážku, což se ani dnes ve FPS nevidí. Jasně, stačí chvíli googlit a zanedlouho zjistíte, že ta chytrá umělá inteligence vlastně byla tak trochu bouda, ale na tom nezáleží, důležité je, že při samotném hraní to působí dobře.
Zbraňový arzenál má šťávu, hlavně ve spojení s bullet–timem. Brokovnice, která po sobě všude nechává poházené kusy těl, hřebíkomet, který přišpendluje nepřátele jak na nástěnku, efektní částicový kanón... jen škoda nesmyslného omezení na tři zbraně, když z balančních důvodů to není, jelikož nábojů je do všeho stejně dost.
Takže jádro hry je dobré. Všechno ostatní je ale průměrné až příšerné.
Všichni asi víte, že k příběhu se asi nemá moc smysl vyjadřovat, tak jen stručně: nestojí za nic, tečka.
Hratelnost je kapku stereotypní. Není to nic strašného, protože jak jsem už napsal, jádro hry je bžunda, ale stejně zamrzí, že chybí nějaký pokus to něčím ozvláštnit. Žádný bossfight, žádná kooperace s NPC postavami, žádné speciální mise, prostě nic. S láskou vzpomínám na o rok starší Half–Life 2, kde byla každá mise něčím unikátní a dodnes si většinu z nich pamatuju. Nepřátelé jsou taky pořád stejní, akorát trochu mění uniformy. Jediný nějak odlišný level je ten poslední a o tom radši nemluvit.
Velkým negativem je prostředí. A tím ani nemyslím samotný design bojových arén, který je naopak celkem promyšlený a dává AI spoustu prostoru ukázat, co v ní je. Ne, problém je jen ve vizuální stránce. Po technické stránce je všechno v pořádku a na rok 2005 to byl grafický skvost, ale použitá grafická stylizace je totálně nenápaditá, nezajímavá a stereotypní. Většina hry se odehrává v šedých kancelářích, které jsou podobné jak vejce vejci, s občasnými výlety do hnusných hnědých baráků a kanálů. Je to přesně ta stylizace, kterou minulou konzolovou generaci používala každá druhá "realistická" military střílečka, kterou už nemůžu ani cítit a která může za to, že se tyhle hry po vizuální stránce nedají poznat jedna od druhé a slévají se v jeden šedohnědý blivajz.
Atmosféra na mě ani trochu nezapůsobila. Lekačky jsou slabé a předvídatelné, protože hra pravidelně střídá akční části s "atmosférickými" částmi bez snahy je nějak promísit, takže přesně víte, kdy nějakou lekačku čekat. Nutnost svítit si baterkou je akorát otravná a stejně se dobíjí tak rychle, že světlo máte skoro pořád. Tma ani není pořádně využitá při přestřelkách, které jsou skoro všechny za plného světla. A nějaké zrnění komlinku, šeptání, dětský smích a trocha krve na stropu působí akorát směšně, sorry.
Je prostě škoda, že to všechno kromě střílení mi tak nesedlo a že se to bere tak ukrutně vážně. Až na to střílení je to prostě takové... unylé. Holt jsem si u hry, která má strach přímo v názvu, sliboval něco trochu jiného. Pořád slušná hra, ale s takhle solidním základem měla být něco víc.
FEAR jsem si zahrál hlavně kvůli Fritolovi, který mi ho doporučil v rámci Herní výzvy. I když čisté FPS zas tak moc nevyhledávám, jednou za čas pořádnou řežbou nepohrdnu, a když Fritol řekl, cituji: "Roky jsem nehrál tak dobrou fps a když kouknu jak tenhle žánr vypadá dnes, tak asi zas pár let hrát nebudu.", sliboval jsem si od FEARu celkem dost.
A jak to tedy dopadlo? Zábavnou řežbu jsem dostal, o tom žádná, ale FEAR v testování toho, co jsem ochotný hře odpustit kvůli zábavnému gameplayi, jde až na dřeň.
Začnu ale pozitivy. Samotná akce je velmi solidní, díky kombinaci ozvučení, grafických efektů, viscerální brutality, zbraní, co mají pořádný švih a dopad... všechno to dohromady dává parádní krvavé lázně, které se mi do konce hry neomrzely. Pocit ze hraní je tedy na jedničku.
Velkou pochvalu si zaslouží umělá inteligence/skriptování nepřátel, kteří na sebe pokřikují rozkazy, nejsou úplně předvídatelní, snaží se vás nenápadně obklíčit a nechodí slepě na porážku, což se ani dnes ve FPS nevidí. Jasně, stačí chvíli googlit a zanedlouho zjistíte, že ta chytrá umělá inteligence vlastně byla tak trochu bouda, ale na tom nezáleží, důležité je, že při samotném hraní to působí dobře.
Zbraňový arzenál má šťávu, hlavně ve spojení s bullet–timem. Brokovnice, která po sobě všude nechává poházené kusy těl, hřebíkomet, který přišpendluje nepřátele jak na nástěnku, efektní částicový kanón... jen škoda nesmyslného omezení na tři zbraně, když z balančních důvodů to není, jelikož nábojů je do všeho stejně dost.
Takže jádro hry je dobré. Všechno ostatní je ale průměrné až příšerné.
Všichni asi víte, že k příběhu se asi nemá moc smysl vyjadřovat, tak jen stručně: nestojí za nic, tečka.
Hratelnost je kapku stereotypní. Není to nic strašného, protože jak jsem už napsal, jádro hry je bžunda, ale stejně zamrzí, že chybí nějaký pokus to něčím ozvláštnit. Žádný bossfight, žádná kooperace s NPC postavami, žádné speciální mise, prostě nic. S láskou vzpomínám na o rok starší Half–Life 2, kde byla každá mise něčím unikátní a dodnes si většinu z nich pamatuju. Nepřátelé jsou taky pořád stejní, akorát trochu mění uniformy. Jediný nějak odlišný level je ten poslední a o tom radši nemluvit.
Velkým negativem je prostředí. A tím ani nemyslím samotný design bojových arén, který je naopak celkem promyšlený a dává AI spoustu prostoru ukázat, co v ní je. Ne, problém je jen ve vizuální stránce. Po technické stránce je všechno v pořádku a na rok 2005 to byl grafický skvost, ale použitá grafická stylizace je totálně nenápaditá, nezajímavá a stereotypní. Většina hry se odehrává v šedých kancelářích, které jsou podobné jak vejce vejci, s občasnými výlety do hnusných hnědých baráků a kanálů. Je to přesně ta stylizace, kterou minulou konzolovou generaci používala každá druhá "realistická" military střílečka, kterou už nemůžu ani cítit a která může za to, že se tyhle hry po vizuální stránce nedají poznat jedna od druhé a slévají se v jeden šedohnědý blivajz.
Atmosféra na mě ani trochu nezapůsobila. Lekačky jsou slabé a předvídatelné, protože hra pravidelně střídá akční části s "atmosférickými" částmi bez snahy je nějak promísit, takže přesně víte, kdy nějakou lekačku čekat. Nutnost svítit si baterkou je akorát otravná a stejně se dobíjí tak rychle, že světlo máte skoro pořád. Tma ani není pořádně využitá při přestřelkách, které jsou skoro všechny za plného světla. A nějaké zrnění komlinku, šeptání, dětský smích a trocha krve na stropu působí akorát směšně, sorry.
Je prostě škoda, že to všechno kromě střílení mi tak nesedlo a že se to bere tak ukrutně vážně. Až na to střílení je to prostě takové... unylé. Holt jsem si u hry, která má strach přímo v názvu, sliboval něco trochu jiného. Pořád slušná hra, ale s takhle solidním základem měla být něco víc.
