Druhý díl lehce cyberpunkového světa Watch Dogs vůbec není špatná hra. Ale, první díl mě bavil a zaujal mnohem více. WD2 je víc "teen" hra, je uvolněnější, pro mnohé určitě závanější, protože místo psychopata, co všechno bere vážně dostanete do rukou sympatického černocha Marcuse, který všechno bere v klidu a jen si tak chilluje, zatímco se snaží shodit Blume. Fajn, to není špatný nápad, jak od sebe odlišit díly. Taky už nejse takový ten vlk samotář, který jen s obtížemi věří sotva dvou lidem, ale máte po boku partu kamarádů. Nejvíce jsem si oblíbila Wrenche, protože je správně ujetej a hrozně mě potěšily takové dva eastereggy. Vrátil se nám T-Bone, kterého jsem měla v jedničce taky hrozně ráda,
dost ten gameplay oživil. Druhá věc, co mi vykouzlila úsměv na rtech a tak trochu spustila menší srdeční ataku, byla mise, kde jste pomohli uniknout Aidenovi Pearcovi, hrdonovi z prvního dílu. Sice ten model neodpovídal skutečnosti, ale čert to vem.

První jsem byla ke hře fakt skeptická, protože jsem milovala tu pochmurnou, skoro až depresivní cyberpunkovou atmosféru Chicaga, která si mě získala, a najednou jsem měla hrát v optimistickém, a mi dost nesympatickém, San Franciscu, ale po hodině jsem si zvykla a už mi to bylo tak nějak šumák. Otevřenost světa pro mě nikdy nebyla věc, kterou bych nějak extra řešila, protože ji zas tak u hry, který není vyloženě RPG, potřebovala. Ale překvapilo mě to, svět se mi zdál menší než Chicago, za to se tam dalo dělat mnohem více věcí, třeba sbírat oblečení, body, klíče, peníze nebo barvy. To bylo fajn.

Samotné mise byly dost podobné prvnímu dílu, akorát hackování, kde jste museli správně poskládat "obvody" bylo místy dosti otravné, protože komu se chce běhat přes půlku mapy jenom proto, aby to správně otočil. Ale co by zase nespravila quadcoptera. Opět jste si mohli vybrat ze dvou druhů stylu hraní, buď stealth nebo loud, i když stealth je zábavnější. Líbila se mi i možnost misí, kde jste prakticky nemuseli vylézt z úkrytu, protože za vás všechno udělal jumper. To se vyplatilo v lokalitách, kde bylo až moc nepřátel najednou a všechny je odstranit by zabralo zbytečně moc času a nakonec by vás to stálo nervy. Co musím pochválit, že se autoři polepšili a dvojka tak netrpí na rozdíl od jedničky "syndomem mafie". (Na jedný straně mapy zapneš misi, abys jel na druhý konec to splnit)

Co se vedlejších misí týká, klasika, hackni tohle, odstraň tamtoho, přines tohle, znič toto. Klaisické, lehce stereotypní, ale jestli vás to baví, tak jako mě, tak vás to opravdu neomrzí. Velké plus za appku scout, která opět hru oživila. Ostatně celé řešení telefonu je jedno obrovitánské plus, hudební přehrávač výborný nápad, jen škoda, že máte poměrně malý výběr žánrů a písniček tam taky není tolik, kolik by si člověk představoval a po čase se oposlouchají.

Aby to působilo cyberpunkově, je třeba do hry dodat moderní technologie, jako třeba dneska velice populární 3D tiskárnu. Tiskárna tak supluje obchody se zbraněmi, které byly v jedničce. Munici ale musíte koupit v obchodech, které vykupují cennosti, kam se stejně občas zastavíte. Plus za možnosti vytisknout si zbraně s tlumičem, ale ocenila bych i sniperku s tlumičem.

Zatímco první díl jsem brala vážně, tohle byla pro mě spíše zábavná oddechovka, kde jsem se nasmála nad některými hlásky. Líbí se mi, že pokud chcete WD2 hrát, nepotřebujete první projet jedničku, protože hry krom universa a ctOS/Blume a T-Bona, ale k žádné události z jedničky se stejně nevyjadřuje nemají společného příběhově nic.

Příběh byl v porovnání s prvním dílem jednodušší, nebyl zamotaný, takže jste nemuseli hledat mezi řádky, aby vám některé věci začaly dávat smysl. To je taky důvod, proč si ode mě hra zasloužila nálepku "Chill game". Takže pokud si chcete zahrát něco uvolněného a lehčího, tak Watch Dogs 2 je určitě skvělá volba.