Pro zdejší skromný čtenářský kroužek tu máme další relativně zajímavý kousek, jenž na první i druhý pohled může vypadat jako prostý fan servis pro kulturně vetché a slabomyslné nadržence. Spoře oděné, přírodou obdařené děvy v dobách středověkého Japonska třímajíc katanu ve svých něžných rukách, čas od času rozseknou hrudní koš nějakého toho nebožáka zloducha a zbrodí tak krví svou bledou, sametovou pleť.

Ve středu tohoto na pohled feministického ráje se nachází náš hrdina Suguha, jenž se stal osobním svědkem velmi nevšedních událostí. V době dnešní to byl obyčejný študák se smůlou v lásce a šermířským talentem. Avšak osud nebo prapodivná mysl Japosnkého scénáristy tomu chtěla, aby při zatmění slunce před hroby 46 roninů ztratil vědomí, aby jeho mysl mohla být uvězněna v těle jiného muže. Muže, který žil před třemi stovkami let.

Hlavní příběhová kostra je postavena na skutečných událostech, které jsou podpořeny fantaskními prvky, jenž doplňují mezery, skutečnosti, které se ztratili ve studně času. A tak je tedy hlavní motiv oněch 46 roninů je hnaný kletbou, která dala do chodu ozubená kola osudu našeho hrdiny a zatracených samurajů.

Mimo to se příběh drží poměrně akurátně historické linie díky které se dozvíte méně či více zajímavé skutečnosti o éře Edo. Jaké byly poměry? Jak fungovala ekonomika? Co bylo nejcennější komoditou? Jak fungovala hierarchie a kolektivní myšlení? Proč lidé v určitých městech v konkrétním ročním období nemuseli pracovat? To vše a více se tu naše primitivní mozky dozví v této vizuální povídce. Zároveň je to asi největší důvod proč je 46+1 tak dobře čtivou záležitostí.

Co do postav a jejich charakteristiky. Suguha, protagonista je poměrně sympatický jinoch, jenž prochází jistým duševním i fyzickým vývojem napříč celou epizodou. Potkává relativně zajímavé osoby s více dimenzionálním charakterem. Nějaké archetypy se tu samozřejmě najdou, ale z větší části mi většina postav přišla zajímavá. Poměrně chytré je např. fyzické vyobrazení Shogúna jako malé holčičky, jenž reflektuje mentální rozpoložení reálného vzoru.

Každý charakter je profesionálně nadabován. Slyšitelně velmi talentovanými herci a herečkami, kteří museli dohromady namluvit, prohekat a prokčičet více než dvacet hodin herního času. Hudba je jednoduše a upřímně řečeno velmi, velmi nudná. Hra má údajně 28+ skladeb, přičemž jsem 90% z 20h slyšel převážně slyšel jen dvě. krom úvodní skladby je OST naprosto generické.

Celá hra je prapodivně tichá. V mnoha scénách chyběl jakýkoliv hudební i ruchový podkres, což by se dalo vzhledem k formě epizody prominout, kdyby kresby byly variabilní a kvalitní, což nejsou. Díky tomu jsem se několikrát dostal do situace, kdy se nacházíte u někoho v domě, následně se přesunete do putyky, která vypadá totožně. Bez jakéhokoliv ruchu v pozadí (hovory lidí, zpěv společensky unavených lidí, kroky) jsem netušil, že jsme se vůbec někam přemístili až do doby, kdy si Suguha objednal jídlo. To je problém, trpí tím celková atmosféra. Krom řinčení katany, duté bušení bambusové hole tu není nic co by mne dokázalo absolutně vtáhnout do děje. Škoda, protože se zde nachází nemálo velmi vypjatých situací, které ale díky absenci zvukových assetů působí dost sterilně.

Z příběhového hlediska až na pře-afektovaný konec nelze moc co vytknout. Úvodní epizoda dokáže navnadit na epizodu nadcházející, díky "nečekanému" twistu. V tomto ohledu se dá konstatovat, že marketingový tah se Japonským kolegům povedl. Co se už tak moc nepovedlo je anglický překlad, jenž je plný překlepů a občas nelogického větného složení. To je ale poměrně běžné u všech VN ze země vycházejícího slunce.

Nakonec bych dodal, že je novelka odporstěna od jakéhokoliv sexuality, politicky nekorektních narážek a romantických chvil. Což může pár věcí v příběhu vytrhnout z kontextu. Dva kreslené jazyky o sebe se třecí je něco očividně pro něžnou, puritánskou Americkou duši nezvladatelné. Avšak brutální penetrace lidského těla - chladnou ocelí ostré katany - osoby, která následně s hrozivým, zkrouceným, mrtvolným pohledem ve tváři a posmrtné křeči leží v tratolišti své vlastní krve je pro drsné Americké cowboje každodenním chlebem v jejich dobrodružném životě. MURICA!!!