Jako někdo, kdo Unreal dohrál až devatenáct let po jeho příchodu na trh, asi nemám právo a ten správný vhled soudit, jaký ohlas a šok tato legenda svého času způsobila. Své závěry mohu vyvozovat jen z recenzí, které jsem tehdy četl a také z pozdějších ohlasů. Nejde zpochybnit, že Unreal se díky své grafice vyšvihl na pomyslný piedestal technické kvality, což mu v kombinaci s exteriéry mimozemského světa umožnilo přivést v úžas nejednoho hráče.

Podobné hry mají schopnost kvalitou svého vizuálu zakrýt případné nedostatky v hratelnosti a zatímco dnes se o to hry snaží cíleně, tehdy šlo jen o postranní efekt. Nemyslím si, že je to případ hry Unreal, byť z dnešního pohledu působí koncept hry dosti zastarale. Mám na mysli hlavně princip páček, tlačítek a přepínačů, které otevírají, posouvají a zdvihají různé dveře, průchody, mříže a poklopy. Nelze popřít, že logika stavitelů mimozemské rasy se nedá roubovat na tu lidskou, ale přesto si nemohu odpustit myšlenku, že naliové mají vyjma svého pacifismu i silně vyvinutý smysl pro matení dobrodruhů.

Ruku v ruce s pákovými orgiemi jde i na dnešní poměry složitý design některých map, což není nutně zápor. Zvláště pokud máte dobře vyvinutý smysl pro orientaci v prostoru, což není můj případ. S trochou snahy se však v té změti chodeb, hal, průchodů, místností a uliček vymotáte a pokud otevřete svou mysl hratelnosti, možná usoudíte, tahle hra se nestala legendou je kvůli své grafice.

Celé vaše dobrodružství začíná jistým klišé, kdy se z bezvýznamného vězně stává jediný přeživší na vzdálené planetě a jeho cesta k záchraně vede přes rozsáhlé exteriéry, středověké hrady a futuristické lodě. Celá tahle nesourodá směsice lokací má své opodstatnění, pokud přijmete za svůj fakt, že tohle je akční hra a nikoli simulátor mimozemské planety. Útěk skrze zdecimované interiéry vězeňské lodi, kde ze všech stran čpí pach smrti a strachu z neznáma, brzy vystřídají kouzelné exteriéry, kde noční obloha vypadá jako plátno surrealistického malíře a vzdálené stavby vás nutí přehodnotit stav vaší příčetnosti. A v těchto kulisách se začne odehrávat váš boj o přežití. Tam kde jiné akce sází ja přehršel tupých nepřátel, tady vás sporadická setkání donutí nejen mačkat spoušť své zbraně, ale i přemýšlet, jakou z nich vybrat, kam uhnout a kde si počíhat. Mrštní skaarjové, kteří z vašeho raketometu učiní nepraktickou zbytečnost, tuzí Brutové, nenápadní tentaclové a další z škály nepřátel se nevyplatí podceňovat a souboje s nimi rozhodně nejsou o stylu jedna rána - jedna mrtvola. Ovšem to co z Unrealu činí legendu je vědomí, že AI nepřátel, grafika, hudba i zbraně jsou kořením na chutném pokrmu, který vás provede záhadným světem, který je dost zvláštní na to, aby vás hraní bavilo a příliš záhadný, abyste chápali, že odsud musíte svého avatara dostat.

Nemyslím si, že by byl Unreal lepší než fantastický Half-life, který svými nápady posunul laťku do dalšího levelu. Unreal má však dost silnou a osobitou atmosféru a mnoho vynikajících vlastností, abyste na něj vzpomínali s nostalgickou slzou u oka.