Když jsem poprvé viděl Diablo, tak jsem mu propadl.
Taková hra tu chyběla, málem jsem díky ní neodmaturoval. Na disk se mi tehdy vešlo jen očesané Win 95 a Diablo, žádné programy do školy. Na obojí nebylo místo a hádejte co jsem si vybral.
Nemám rád když někdo tuto hru označuje za RPG, všechny 3 postavy mají přednastavený strop charakteristik, takže nemáte žádnou možnost vývoje postavy podle vašich představ.
V praxi to znamená že sorcerer má malou sílu, musíte ho hodně tunit šperky aby unesl heavy armor a takovej warrior zase nemá velkou magii, má málo many a nenaučí se vyšší levely kouzel.
Questy jsou prostoduché, jen něco zabít nebo maximálně neco donést.
Single player je trapně jednoduchý (hlavně pro sorcerera) a díky možnosti save/load se tato jednoduchost ještě prohlubuje.
Multiplayer už je těžší, monstra jsou silnější, nedá se tam už ukládat pozice a když vás zabijí musíte bez vybavení doběhnout ke své mrtvole :) (doporučuju se naučit telekinezi na sbírání věci na dálku).
Paranoia Blizzardu nepřipouštěla jakoukoliv manipulaci se souborem postavy a hned vás hra trestala smazání všech itemů z inventáře. Zní to dobře, ale hra brala jako nepovolené čachry i když se měnil čas :D takže 2x do roka jste přišli o vše v multiplayeru, zůstal vám jen level a naučená kouzla.
Sranda byla s různými oltáři (shrines) co jste nacházeli v průběhu hry, některé totiž byli pozitivní ale také tam byli i takové co dělali nepěkné negativní efekty. Měl jsem tehdy vytisklou a4 se seznamem co který oltář dělá. ( aa to byla krásná doba bez internetu doma a hráli jsme na strojích co měli horší výkon než dnešní telefony :D )
Ve hře byl i jeden škaredej zombík, který když vás zranil snížil vám permanentně max životy :), nenávratně. Těmhle skupinkám bylo nejlepší se raději vyhnout.
Předměty tu byli obyč bílé, lepší modré s nějakými bonus vlastnostmi a hodně vzácné legendární itemy. Jen ty legendáky měli i většinou nějaké negativní vlastnosti, takže většina byla k ničemu. :)
Nevýhoda byla že peníze zabírali místo v inventáři, v singlu to šlo trochu "očurat" naházením ve městě na zem, ale stejně to bylo dost naprd.
Na vyšších levelech nešli proto i některé itemy ani koupit, protože prostě se vám víc mincí nevešlo do inventáře. (edit: ačkoliv na netu je na toto téma spousta spekulací, nepodařilo se mi to prokázat, tak tuto větu ignorujte :P)
Pro každý sek jste museli kliknout, zabíračka pro myšku. :)
Předměty byli na zemi blbě vidět, hlavně prsteny a amulety, takže často jste hledali kde vám to cinklo. :( Docela pakárna.
Multiplayer nebyl taky dořešený, spíše si postavy překáželi, takže lidi hráli sami.
Super bylo vždy každém zapnutí nové hry se vygenerovali znova náhodně všechny levely, ten nápad chválím.
Byla to velká závislost, snažit se získat lepší a silnější předměty. Ani nevím kolik času jsem u toho strávil, kolik se vytřídalo ročních období za okny mého pokoje a myslím že bych to raději nechtěl vědět....
Taková hra tu chyběla, málem jsem díky ní neodmaturoval. Na disk se mi tehdy vešlo jen očesané Win 95 a Diablo, žádné programy do školy. Na obojí nebylo místo a hádejte co jsem si vybral.
Nemám rád když někdo tuto hru označuje za RPG, všechny 3 postavy mají přednastavený strop charakteristik, takže nemáte žádnou možnost vývoje postavy podle vašich představ.
V praxi to znamená že sorcerer má malou sílu, musíte ho hodně tunit šperky aby unesl heavy armor a takovej warrior zase nemá velkou magii, má málo many a nenaučí se vyšší levely kouzel.
Questy jsou prostoduché, jen něco zabít nebo maximálně neco donést.
Single player je trapně jednoduchý (hlavně pro sorcerera) a díky možnosti save/load se tato jednoduchost ještě prohlubuje.
Multiplayer už je těžší, monstra jsou silnější, nedá se tam už ukládat pozice a když vás zabijí musíte bez vybavení doběhnout ke své mrtvole :) (doporučuju se naučit telekinezi na sbírání věci na dálku).
Paranoia Blizzardu nepřipouštěla jakoukoliv manipulaci se souborem postavy a hned vás hra trestala smazání všech itemů z inventáře. Zní to dobře, ale hra brala jako nepovolené čachry i když se měnil čas :D takže 2x do roka jste přišli o vše v multiplayeru, zůstal vám jen level a naučená kouzla.
Sranda byla s různými oltáři (shrines) co jste nacházeli v průběhu hry, některé totiž byli pozitivní ale také tam byli i takové co dělali nepěkné negativní efekty. Měl jsem tehdy vytisklou a4 se seznamem co který oltář dělá. ( aa to byla krásná doba bez internetu doma a hráli jsme na strojích co měli horší výkon než dnešní telefony :D )
Ve hře byl i jeden škaredej zombík, který když vás zranil snížil vám permanentně max životy :), nenávratně. Těmhle skupinkám bylo nejlepší se raději vyhnout.
Předměty tu byli obyč bílé, lepší modré s nějakými bonus vlastnostmi a hodně vzácné legendární itemy. Jen ty legendáky měli i většinou nějaké negativní vlastnosti, takže většina byla k ničemu. :)
Nevýhoda byla že peníze zabírali místo v inventáři, v singlu to šlo trochu "očurat" naházením ve městě na zem, ale stejně to bylo dost naprd.
Na vyšších levelech nešli proto i některé itemy ani koupit, protože prostě se vám víc mincí nevešlo do inventáře. (edit: ačkoliv na netu je na toto téma spousta spekulací, nepodařilo se mi to prokázat, tak tuto větu ignorujte :P)
Pro každý sek jste museli kliknout, zabíračka pro myšku. :)
Předměty byli na zemi blbě vidět, hlavně prsteny a amulety, takže často jste hledali kde vám to cinklo. :( Docela pakárna.
Multiplayer nebyl taky dořešený, spíše si postavy překáželi, takže lidi hráli sami.
Super bylo vždy každém zapnutí nové hry se vygenerovali znova náhodně všechny levely, ten nápad chválím.
Byla to velká závislost, snažit se získat lepší a silnější předměty. Ani nevím kolik času jsem u toho strávil, kolik se vytřídalo ročních období za okny mého pokoje a myslím že bych to raději nechtěl vědět....
Dungeons III
Pro: originální, návyková závislost na lovu itemů, náhodné generování úrovní
Proti: inventář, návyková závislost na lovu itemů