Shlédl jsem většinu vývojářských deníčku a hltal každé nové info. S každým videem jsem se na hru těšil víc a víc, až se nakonec dostavil neslavný hype train, který vyhnal má očekávání do těch nejzazších výšin. Viděl jsem v tom ambice, viděl jsem v tom pečlivost, viděl jsem v tom mou nejočekávanější hru tohoto roku. Přesto málokdo tušil, o čem že hra ve skutečnosti bude a jak se bude hrát. Bude to rubačka typu DMC? Bude to něco jako Enslaved? Tvůrci toho ukázali tolik a přece tak málo. No, a jaký je nakonec výsledek? Jaké z toho mám pocity? No, vlastně malinko rozpačité.
Hra má skvělou atmosféru a ozvučení... bože to ozvučení... nechápu, proč se binaurální způsob nahrávání nepoužívá ve hrách častěji. Po hratelnostní stránce je však hra trochu slabá a někdy dost repetitivní. Souboje jsou ještě docela fajn. Není jich sice moc a brzy přijdete na to, jak fungují, takže i na těžší obtížnost nebudete mít žádný problém, ale jako osvěžení fungují skvěle. Plus vypadají dost stylově. Mám ale problém s logickými hádankami, potažmo jednou specifickou logickou hádankou, kde musíte v okolním prostředí pomocí perspektivy najít runu, díky které se vám otevře cesta dál. Když to děláte poprvé, dost dobrý, když to děláte podruhé, fajn, když to však děláte během první hodiny hraní podesáté, už jenom zavracíte oči. Naštěstí se to zlepší a tvůrci tuhle kratochvíli omezí, takže na to nenarazíte co pět minut, ale hra mě kvůli tomu ze začátku trochu znudila a několikrát jsem se přistihl, jak kontroluji mobil. A pokaždé, když jsem z dálky viděl takto zavřenou bránu, přeběhl mě mráz po zádech. To fakt není nejlepší začátek.
Budu k vám ale upřímný: pokud má hra skvělý příběh, dokážu ji ledacos odpustit. A Hellblade skvělý příběh má... Nebo ne? Věřím tomu, že pokud o hře nic moc nevíte, tak ze hry bude většina lidí nadšená, protože nabízí opravdu neokoukaný a zajímavý styl vyprávění. U mě však hra naráží na má přehnaná a asi i zkreslená očekávání. Autoři kladli důraz na to, že Senua není psychicky úplně zdravá, a proto jsem od hry čekal, že si bude z hráčem hrát a nabídne pár mindfucků, kde hráč nebude vědět, co je skutečné, a co jen výplod Senuiny choré mysli. (skvělého mindfucku se dočkáme jen jednou v podobě údajného "permadeath") Pokud bych ale Senuin stav před hraním neznal, mohl bych si v klidu myslet, že Hellblade je "jen" fantasy mlátička se severskou tématikou. Nikdy jsem neměl nějak zvlášť pocit, že Senua je psychicky narušená. Vnitřní hlasy slyšíme občas všichni, že? ŽE???
Možná si říkáte, že na to, jak jsem kritický, jsem dal hře docela vysoké hodnocení. Hele, myslím si to taky, ale níž jít opravdu nemůžu. I když mě hra ze začátku moc nechytla, nakonec se jí to díky skvělé atmosféře, krásné grafice, úžasnému ozvučení a neotřelému stylu vyprávění podařilo. A jak jsem říkal, pokud o hře nic moc nevíte, hru si pravděpodobně dost užijete. Nejsem však s výsledkem nastopro spokojený a moc se to neblíží mé vysněné hře, kterou jsem od toho čekal. To je ale asi jen můj osobní problém. Přesto jsem měl nutkání vám sdělit své niterní pocity. Není zač.
Hra má skvělou atmosféru a ozvučení... bože to ozvučení... nechápu, proč se binaurální způsob nahrávání nepoužívá ve hrách častěji. Po hratelnostní stránce je však hra trochu slabá a někdy dost repetitivní. Souboje jsou ještě docela fajn. Není jich sice moc a brzy přijdete na to, jak fungují, takže i na těžší obtížnost nebudete mít žádný problém, ale jako osvěžení fungují skvěle. Plus vypadají dost stylově. Mám ale problém s logickými hádankami, potažmo jednou specifickou logickou hádankou, kde musíte v okolním prostředí pomocí perspektivy najít runu, díky které se vám otevře cesta dál. Když to děláte poprvé, dost dobrý, když to děláte podruhé, fajn, když to však děláte během první hodiny hraní podesáté, už jenom zavracíte oči. Naštěstí se to zlepší a tvůrci tuhle kratochvíli omezí, takže na to nenarazíte co pět minut, ale hra mě kvůli tomu ze začátku trochu znudila a několikrát jsem se přistihl, jak kontroluji mobil. A pokaždé, když jsem z dálky viděl takto zavřenou bránu, přeběhl mě mráz po zádech. To fakt není nejlepší začátek.
Budu k vám ale upřímný: pokud má hra skvělý příběh, dokážu ji ledacos odpustit. A Hellblade skvělý příběh má... Nebo ne? Věřím tomu, že pokud o hře nic moc nevíte, tak ze hry bude většina lidí nadšená, protože nabízí opravdu neokoukaný a zajímavý styl vyprávění. U mě však hra naráží na má přehnaná a asi i zkreslená očekávání. Autoři kladli důraz na to, že Senua není psychicky úplně zdravá, a proto jsem od hry čekal, že si bude z hráčem hrát a nabídne pár mindfucků, kde hráč nebude vědět, co je skutečné, a co jen výplod Senuiny choré mysli. (skvělého mindfucku se dočkáme jen jednou v podobě údajného "permadeath") Pokud bych ale Senuin stav před hraním neznal, mohl bych si v klidu myslet, že Hellblade je "jen" fantasy mlátička se severskou tématikou. Nikdy jsem neměl nějak zvlášť pocit, že Senua je psychicky narušená. Vnitřní hlasy slyšíme občas všichni, že? ŽE???
Možná si říkáte, že na to, jak jsem kritický, jsem dal hře docela vysoké hodnocení. Hele, myslím si to taky, ale níž jít opravdu nemůžu. I když mě hra ze začátku moc nechytla, nakonec se jí to díky skvělé atmosféře, krásné grafice, úžasnému ozvučení a neotřelému stylu vyprávění podařilo. A jak jsem říkal, pokud o hře nic moc nevíte, hru si pravděpodobně dost užijete. Nejsem však s výsledkem nastopro spokojený a moc se to neblíží mé vysněné hře, kterou jsem od toho čekal. To je ale asi jen můj osobní problém. Přesto jsem měl nutkání vám sdělit své niterní pocity. Není zač.
