Protože jsem se k původnímu Homeworld 2 před pár lety nedostal na moc dlouho, vřele jsem uvítal možnost zahrát si oba dva díly pěkně zgruntu v aktuálním grafickém zpracování. A světe div se, zážitek byl u obou dílů vynikající, což jen dokazuje, že skvěle vymyšlená hra na zábavnosti s lety prostě neztrácí.

Protože se jedná o remaster, nezměnil se původní příběh ani o chlup, což je jen dobře. Homeworld těží z naprosto jednoduchého příběhu po vzoru Pána Prstenů - "Doleť s flotilou z bodu A do bodu B". Cestou ale flotilu samozřejmě potkává množství neočekávaných překážek a problémů, které je nutné vyřešit. Rázně. Smrtí všech nepřátel. V jednoduchosti je krása. Hra na hráče většinou netlačí a nikam ho nežene, v tom je zásadní rozdíl oproti většině dnešních strategií. Proto zde nepotkáme ani žádně extra klišé, jako spíš klasický systém dvou proti sobě bojujících stran bez nějakých hrdinských slintů. Co bych dal za víc takových strategií.

Audiovizuál prošel úžasným faceliftem, což znamená jak lodě, tak interface. Krásné detaily na lodích dokážoou vtáhnout do hry jako nic jiného. Těžařské lodě dokují na předsunuté rafinérii, stíhačky a bombardéry se stahují z prvních linií do podpůrných fregat, aby zalátaly díry, a obří bitevníky z dálky drží v šachu dorážející armádu nepřítele. Co se týče interface, ten je teď přehlednější a není tak výrazně rušivý, jako byl v původním druhém díle. V tom prvním vlastně skoro žádný nebyl, což se teď mění - zmíněný interface se rozšířil i do něho.

Rozhodně nemohu nezmínit naprosto úžasný soundtrack, který jako by vypadl ze seriálu Battlestar Galactica. Něco tak epického a podporujícího atmosféru nekonečných vesmírných dálav jsem už dlouho neslyšel.

V rámci herních mechanik musím pochválit hlavně chování lodí obecně. Stíhačky kličkují a skutečně využívají 3D prostoru, větší podpůrné lodě se snaží stát v pozadí a velké bitevníky se snaží prodrat kupředu, případně se k cíli natočit tak, aby mohly použít co nejvíce palubních zbraní. Velmi důležitý je pro hru právě i 3D prostor. Nebojuje se na placce, ale opravdu v prostoru, kde svým jednotkám hráč určí i výšku, do které mají vyrazit. Ze strategického pohledu je tedy možné dělat skutečně psí kusy.

Stratégům tedy rozhodně tenhle perfektní Remaster doporučuji, protože se na něj nejen výborně kouká, ale mezi současnými strategiemi se jedná o kousek, který se na žebříčku zábavnosti vyskytuje na prvních příčkách.