Mám doma placku z nějakého herního časáku starou 5 let (nebo ještě déle). Občas jsem F.E.A.R. rozehrál, ale pokaždé jsem to vzdal. Až letos na jaře jsem se zakousnul a dotáhl to až do konce. Naštěstí to nebylo zase tak moc dlouhé.

Přišel jsem na to, co mi na F.E.A.R. vadilo: prostředí. Nenápadité šedivé a bezbarvé prostředí výrobních hal, skládek surovin, velkokapacitních kanceláří, vstupních hal s fíkusem, trubních kolektorů, firemních čajových kuchyněk, nádvorních čistíren odpadních vod a podzemních přečerpávacích stanic. Prostředí rozestavěných baráků s úhledně vyskládanými hromadami sádrokartonových desek. Sádrokarton, chápete? Sádroš, sádroš, všude samej sádroš. Připadal jsem si, jako kdybych přišel na kontrolní den na stavbě.

Plus mě iritovaly ty záznamníky s namluvenými vzkazy, které jakoby "posouvaly děj a odhalovaly pozadí". To bylo okopčené ze stařičkého SystemShocku a později použité v Bioshocku... Na konci jsem měl pocit, že hraju jakési pokračování Bioshocku, ale v sádrokartonovém provedení.

Taky mě iritoval ten tlustej týpek, schovávající se za fíkus. Iritovalo mě skoro všechno. Ne, F.E.A.R mi ani trochu nesedl. Jsem rád, že už ho mám za sebou.

EDIT: F.E.A.R. tady byl samozřejmě dřív, než Bioshock. Netvrdím, že F.E.A.R. kopíruje Bioshock (kopíruje System Shock)... Ale než jsem překousal F.E.A.R. , tak jsem měl Bioshock dohraný 2 x (a to mám obě hry zhruba stejně dlouho). Tolik tedy k mému subjektivnímu pocitu "sádrošovitého" BS.