Po 10-ti letech jsem hru znovu nainstaloval z placky, kterou mám z jakéhosi historického SCOREčka. Aktuálně jsem někde za půlkou a tady jsou mé dojmy z opakovaného hraní:
- grafika lokací (interiéry, exteriéry, dungeony atp.) je i po těch létech OK. HL2 engine našel optimální hranici mezi zdáním reality a stylizací. Co už není tak úplně OK, je grafika postav. Náhodní kolemjdoucí, potloukající se po ulicích i v klubech, se zasekávají o stěny, občas levitují, někdy se pohybují trhaně nebo nepřirozeně rychle... bugy nejsou zase tak časté, ale působí rušivě. Tvůrci si však dali záležet na rozhovorech s NPCéčky, které probíhají takříkajíc tváří v tvář. Skoro máte pocit, že mluvíte s živými lidmi. Skoro.
- podotýkám, že existuje i jakási graficky vylepšená verze. Trošku jsem se o ni zajímal, snad je k mání i na GOGu, ale (zřejmě) na ni není čeština... Takže hraju starou počeštěnou verzi ze SCORE, která mi připadá dostačující.
- zvuková stránka je perfektní. Dialogy jsou zvětší části namluvené, ambientní hudba dodává nočním ulicím tu správnou atmosféru, hudební skladby mají taky něco do sebe. Kdysi dávno, když jsem hrál VtM:B poprvé, jsem si z adresáře vytahal písničky (jsou tam volně k použití) a pouštěl jsem si je jako podkres při práci
- řekl bych (a už to tady v komentářích padlo), že VtM:B není ani tak RPG, jako spíš adventura. Akční adventura. Bodíky nedostáváte za kydlení nepřátel, ale za splnění úkolu - a ten se dá obvykle splnit nejrůznějšími způsoby. Překecáním, proplížením se, hackováním počítačů, lockpickováním zámků apod. Za alternativní způsob řešení dostanete i nějaké bodíky navíc
- nemám rád upíry. Nemám rád vampíry, vlkodlaky a jim podobnou havěť. Nikdy jsem k upířinám netíhl. Ale VtM:B je natolik dobrá hra, že přerazila i tuhle moji antipatii. Navíc nečerpá jen z upírské (pseudo)mytologie, ale i z celé řady hororových filmů a městských legend. A dělá to dospělým způsobem.
- velice mě baví "pátrací" části, kterých je ve hře plno. Ty kydlicí pasáže už zase tak moc ne. Ale baví mě hra jako celek. Hledám (nepovinné) vedlejší questy a tak nějak se ve hře "rochním". A co by měl hráč chtít jiného než právě tohle?
- grafika lokací (interiéry, exteriéry, dungeony atp.) je i po těch létech OK. HL2 engine našel optimální hranici mezi zdáním reality a stylizací. Co už není tak úplně OK, je grafika postav. Náhodní kolemjdoucí, potloukající se po ulicích i v klubech, se zasekávají o stěny, občas levitují, někdy se pohybují trhaně nebo nepřirozeně rychle... bugy nejsou zase tak časté, ale působí rušivě. Tvůrci si však dali záležet na rozhovorech s NPCéčky, které probíhají takříkajíc tváří v tvář. Skoro máte pocit, že mluvíte s živými lidmi. Skoro.
- podotýkám, že existuje i jakási graficky vylepšená verze. Trošku jsem se o ni zajímal, snad je k mání i na GOGu, ale (zřejmě) na ni není čeština... Takže hraju starou počeštěnou verzi ze SCORE, která mi připadá dostačující.
- zvuková stránka je perfektní. Dialogy jsou zvětší části namluvené, ambientní hudba dodává nočním ulicím tu správnou atmosféru, hudební skladby mají taky něco do sebe. Kdysi dávno, když jsem hrál VtM:B poprvé, jsem si z adresáře vytahal písničky (jsou tam volně k použití) a pouštěl jsem si je jako podkres při práci
- řekl bych (a už to tady v komentářích padlo), že VtM:B není ani tak RPG, jako spíš adventura. Akční adventura. Bodíky nedostáváte za kydlení nepřátel, ale za splnění úkolu - a ten se dá obvykle splnit nejrůznějšími způsoby. Překecáním, proplížením se, hackováním počítačů, lockpickováním zámků apod. Za alternativní způsob řešení dostanete i nějaké bodíky navíc
- nemám rád upíry. Nemám rád vampíry, vlkodlaky a jim podobnou havěť. Nikdy jsem k upířinám netíhl. Ale VtM:B je natolik dobrá hra, že přerazila i tuhle moji antipatii. Navíc nečerpá jen z upírské (pseudo)mytologie, ale i z celé řady hororových filmů a městských legend. A dělá to dospělým způsobem.
- velice mě baví "pátrací" části, kterých je ve hře plno. Ty kydlicí pasáže už zase tak moc ne. Ale baví mě hra jako celek. Hledám (nepovinné) vedlejší questy a tak nějak se ve hře "rochním". A co by měl hráč chtít jiného než právě tohle?
Warcraft III: Reign of Chaos