Dohrál jsem asi tak 3x nebo možná 4x. Ne, že by mě to zase tak třeskutě bavilo, ale chtěl jsem zjistit, z čeho je to poskládané a jak to funguje.
Tak tedy: DA:O je vydáváno za nástupce Baldur's Gate, což pokládám za omyl. DA:O je (dle mého názoru) Neverwinter Nights 2, ze kterého bylo odstraněno vše související s Dungeons & Dragons . Z NWN2 je přejatý engine i vzezření lokací (třeba ve Fereldenu si nejste jisti, jestli se nacházíte v DA:O nebo v NWN 2 nebo ve Witcherovi 1 nebo v Drakensang: The Dark Eye). Z NWN2 je převzatý i systém dialogů. Hra se chvílemi změní v interaktivní filmeček a vy si akorát vybíráte dialogové možnosti, které stejně většinou směřují k jednomu a tomu samému výsledku. No a z NWN2 jsou přejaty i některé dílčí zápletky kupříkladu statická obrana daného bodu před nabíhajícími vlnami nemrtvých nebo nutnost sjednocení různých kmenů. Flemeth je překopírována z datadisku Maska zrádce... To, co nemohlo být převzato z pravidel D+D (tvůrcům se zřejmě nechtělo platit za licenci), bylo dotvořeno svépomocí. Něco se podařilo obstojně a něco né-zas-tak-moc dobře.
Nedotažení jsou například Zplozenci. Napůl jsou to (snad) nemrtví, napůl (snad) démoni. V "kodexu" se píše: "Nikdo neví, kde se zplozenci vzali ... Možná je zplodila temnota"... No ale my všichni, kteří jsme viděli Jacksonova Pána prstenů, víme, kde se vzali. Jsou to okopírované orkoidní potvory z LoTRa. V Sarumanově podzemní líhni se také rodili přímo ze země.
Ad "kodex": je pěkné, když vám hra shrne mytologii, dějiny a ostatní background, ale čeho je moc, toho je příliš. Obsah každého nicotného papírku, který se válí někde ve smetí, se vám okamžitě zapíše do poznámek a zvýší "statistiku objasněnosti". V kodexu najdete hesla jako třeba "vlk" nebo "medvěd", jako by snad autoři pokládali vlky a medvědy za své duševní vlastnictví. Ve výsledku je kodex hromadou balastu, ze které jen s obtížemi dolujete relevantní informace.
Oproti hrám založených na pravidlech D+D je v DA:O zredukován počet ras. Konkrétně jsou tři: lidi, elfové a trpaslíci. Tuto redukci přijímám s povděkem. V NWN2 už si nebylo kam odplivnout, protože všude se tísnili ogři, zlobři, goblini, hobgoblini, skřeti, ještěrci - a to ani nemluvím o cca 120-ti druzích sfériků... Rasy DA:O jsou IMHO dobře udělané. Trpaslíci žijí v tak obludném kastovním systému, že jsem měl občas nutkání celý Orzamar vykydlit a tím učinit svět lepším. Elfové, kteří žijí dílem v městských ghettech a dílem kočují, připomínají severoamerické indiány, prostě původní rasu, která byla v minulosti částečně vyvražděna a částečně zotročena. Opět: kdyby to bylo jen na mně, vůbec bych se nestaral o Nákazu, ale ve Fereldenu bych zorganizoval povstání městských elfů.
Asi nejvýraznější odchylka od pravidel D+D je to, že autoři DA:O odvrhli polyteismus. Přiklonili se k monoteismu se stvořitelem nazývaným Tvůrce (angl. "Maker"), z čehož vyplynuly všemožné středověké názory, struktury a rituály. To pokládám za zajímavý počin.
K příběhu: celá zápletka je založena na tom, že se hlavní záporák chová naprosto pitomě. Na začátku zradí krále, což osobně celkem chápu, ale pak nedělá nic jiného než že sedí na zadku a prohlašuje, že jednal v zájmu Říše a že má svoje důvody (které ovšem nikomu nesdělí, alespoň jsem si nevšiml, že by je sdělil). K mému úžasu ho nakonec můžete přibrat do party, ale na rozdíl od drsňáckého Sarevoka je Loghain jaksi rozplizlý, rozostřený a nedopečený.
Svým způsobem je zajímavý koncept alternativních začátků. V každém začátku je nějaký zlomový bod, který je zmiňovaný i nadále. Kupříkladu Merill a prasklé zrcadlo přešli až do DA2... Činy alternativních aktérů sice přetrvávají, ale samotní (alternativní) aktéři jaksi vymizeli a nikde je nepotkáte. Kladu si otázku: co se s nimi stalo? A napadá mě odpověď: v klíčový moment jim nepřišel na pomoc Duncan (zachraňoval vaši postavu a všude být nemohl) a tak (bez pomoci) pochcípali hnusnou a bolestivou smrtí.
Dostávám k ošemetnější záležitosti - k vývojovému stromu dovedností. Hra vám nabízí širokou škálu možností - od kecacích schopností přes plížení, lukostřelbu až k pokládání pastí a lockpickování zámků... Ale běda, jestli si budete zvyšovat něco jiného než kydlení na blízko. To pak v průběhu hry zjistíte, že jste skončili a dál už se nepohnete ani o milimetr, protože vás pokaždé utlučou. V jiných erpégéčkách se můžete spolehnout na spolubojovníky, ale tady musíte na dvou místech projít sami, samotincí - a pokud jste netrénovali kydlení, tak běda vám. Vzpomínám, jak jsem při prvním hraní se svým šípy střílejícím a bedny odemykajícím lotrem za boha nemohl zdolat Loghaina. Nepomohlo ani přehodit to na Alastaira, byl to ještě větší břídil než titulní hrdina. Málem jsem to vzdal.
Co se týká bojů: v počátcích (na obtížnost normal) používáte jednu jedinou taktiku: vyšlete dopředu odvážlivce, který se okamžitě vrátí a přiláká za sebou jednoho či dva enemáky (přičemž zbytek nepřátelské tlupy apaticky postává na místě). Parta potvoráky ubezduší a celé to pak opakujete znovu. Někdy se vylákávací taktika nezdaří (nebo není možná) - a to pak musíte mít spoustu lektvárků a popíjet... Později, když máte za zadkem Morrigan a Wynne ( jedna smaží, druhá mrazí a nádavkem ještě léčí), se boje skokově změní v procházku růžovým sadem.
Něco o společnících: nejsou tak roztomile ulítlí jako v BG (snad až na Oghrena) a někteří jsou mi přímo proti srsti. Stena zanechávám tam, kde byl (v kleci), Zevrana propíchnu hned při prvním setkání. Psa a Alistaira většinou nechávám v táboře (z Alistaira se mi nikdy nepodařilo udělat bojovníka, asi na to jdu špatně nebo co, věčně se válí v kómatu na zemi). Mám rád Morrigan (pro její zdravé názory), Wynne (je stará a já jsem taky starej), Oghrena (rozumím jeho manželským problémům a soucítím s ním) a Lelianu, která je vizuálně přesnou kopií Imoen z BG2.
Na závěr: možná se zdá, že jsem DA:O až přespříliš strhal, ale není to zase tak špatná hra. Její problém vidím v tom, že je posešívaná z různých částí, z nichž některé jsou dobré a jiné otravné. Beru to tak, že DA:O byl pokusem zvrátit trend a vrátit se k předchozímu stylu erpégéček. Byl to neúspěšný pokus, ale snaha se počítá.
Tak tedy: DA:O je vydáváno za nástupce Baldur's Gate, což pokládám za omyl. DA:O je (dle mého názoru) Neverwinter Nights 2, ze kterého bylo odstraněno vše související s Dungeons & Dragons . Z NWN2 je přejatý engine i vzezření lokací (třeba ve Fereldenu si nejste jisti, jestli se nacházíte v DA:O nebo v NWN 2 nebo ve Witcherovi 1 nebo v Drakensang: The Dark Eye). Z NWN2 je převzatý i systém dialogů. Hra se chvílemi změní v interaktivní filmeček a vy si akorát vybíráte dialogové možnosti, které stejně většinou směřují k jednomu a tomu samému výsledku. No a z NWN2 jsou přejaty i některé dílčí zápletky kupříkladu statická obrana daného bodu před nabíhajícími vlnami nemrtvých nebo nutnost sjednocení různých kmenů. Flemeth je překopírována z datadisku Maska zrádce... To, co nemohlo být převzato z pravidel D+D (tvůrcům se zřejmě nechtělo platit za licenci), bylo dotvořeno svépomocí. Něco se podařilo obstojně a něco né-zas-tak-moc dobře.
Nedotažení jsou například Zplozenci. Napůl jsou to (snad) nemrtví, napůl (snad) démoni. V "kodexu" se píše: "Nikdo neví, kde se zplozenci vzali ... Možná je zplodila temnota"... No ale my všichni, kteří jsme viděli Jacksonova Pána prstenů, víme, kde se vzali. Jsou to okopírované orkoidní potvory z LoTRa. V Sarumanově podzemní líhni se také rodili přímo ze země.
Ad "kodex": je pěkné, když vám hra shrne mytologii, dějiny a ostatní background, ale čeho je moc, toho je příliš. Obsah každého nicotného papírku, který se válí někde ve smetí, se vám okamžitě zapíše do poznámek a zvýší "statistiku objasněnosti". V kodexu najdete hesla jako třeba "vlk" nebo "medvěd", jako by snad autoři pokládali vlky a medvědy za své duševní vlastnictví. Ve výsledku je kodex hromadou balastu, ze které jen s obtížemi dolujete relevantní informace.
Oproti hrám založených na pravidlech D+D je v DA:O zredukován počet ras. Konkrétně jsou tři: lidi, elfové a trpaslíci. Tuto redukci přijímám s povděkem. V NWN2 už si nebylo kam odplivnout, protože všude se tísnili ogři, zlobři, goblini, hobgoblini, skřeti, ještěrci - a to ani nemluvím o cca 120-ti druzích sfériků... Rasy DA:O jsou IMHO dobře udělané. Trpaslíci žijí v tak obludném kastovním systému, že jsem měl občas nutkání celý Orzamar vykydlit a tím učinit svět lepším. Elfové, kteří žijí dílem v městských ghettech a dílem kočují, připomínají severoamerické indiány, prostě původní rasu, která byla v minulosti částečně vyvražděna a částečně zotročena. Opět: kdyby to bylo jen na mně, vůbec bych se nestaral o Nákazu, ale ve Fereldenu bych zorganizoval povstání městských elfů.
Asi nejvýraznější odchylka od pravidel D+D je to, že autoři DA:O odvrhli polyteismus. Přiklonili se k monoteismu se stvořitelem nazývaným Tvůrce (angl. "Maker"), z čehož vyplynuly všemožné středověké názory, struktury a rituály. To pokládám za zajímavý počin.
K příběhu: celá zápletka je založena na tom, že se hlavní záporák chová naprosto pitomě. Na začátku zradí krále, což osobně celkem chápu, ale pak nedělá nic jiného než že sedí na zadku a prohlašuje, že jednal v zájmu Říše a že má svoje důvody (které ovšem nikomu nesdělí, alespoň jsem si nevšiml, že by je sdělil). K mému úžasu ho nakonec můžete přibrat do party, ale na rozdíl od drsňáckého Sarevoka je Loghain jaksi rozplizlý, rozostřený a nedopečený.
Svým způsobem je zajímavý koncept alternativních začátků. V každém začátku je nějaký zlomový bod, který je zmiňovaný i nadále. Kupříkladu Merill a prasklé zrcadlo přešli až do DA2... Činy alternativních aktérů sice přetrvávají, ale samotní (alternativní) aktéři jaksi vymizeli a nikde je nepotkáte. Kladu si otázku: co se s nimi stalo? A napadá mě odpověď: v klíčový moment jim nepřišel na pomoc Duncan (zachraňoval vaši postavu a všude být nemohl) a tak (bez pomoci) pochcípali hnusnou a bolestivou smrtí.
Dostávám k ošemetnější záležitosti - k vývojovému stromu dovedností. Hra vám nabízí širokou škálu možností - od kecacích schopností přes plížení, lukostřelbu až k pokládání pastí a lockpickování zámků... Ale běda, jestli si budete zvyšovat něco jiného než kydlení na blízko. To pak v průběhu hry zjistíte, že jste skončili a dál už se nepohnete ani o milimetr, protože vás pokaždé utlučou. V jiných erpégéčkách se můžete spolehnout na spolubojovníky, ale tady musíte na dvou místech projít sami, samotincí - a pokud jste netrénovali kydlení, tak běda vám. Vzpomínám, jak jsem při prvním hraní se svým šípy střílejícím a bedny odemykajícím lotrem za boha nemohl zdolat Loghaina. Nepomohlo ani přehodit to na Alastaira, byl to ještě větší břídil než titulní hrdina. Málem jsem to vzdal.
Co se týká bojů: v počátcích (na obtížnost normal) používáte jednu jedinou taktiku: vyšlete dopředu odvážlivce, který se okamžitě vrátí a přiláká za sebou jednoho či dva enemáky (přičemž zbytek nepřátelské tlupy apaticky postává na místě). Parta potvoráky ubezduší a celé to pak opakujete znovu. Někdy se vylákávací taktika nezdaří (nebo není možná) - a to pak musíte mít spoustu lektvárků a popíjet... Později, když máte za zadkem Morrigan a Wynne ( jedna smaží, druhá mrazí a nádavkem ještě léčí), se boje skokově změní v procházku růžovým sadem.
Něco o společnících: nejsou tak roztomile ulítlí jako v BG (snad až na Oghrena) a někteří jsou mi přímo proti srsti. Stena zanechávám tam, kde byl (v kleci), Zevrana propíchnu hned při prvním setkání. Psa a Alistaira většinou nechávám v táboře (z Alistaira se mi nikdy nepodařilo udělat bojovníka, asi na to jdu špatně nebo co, věčně se válí v kómatu na zemi). Mám rád Morrigan (pro její zdravé názory), Wynne (je stará a já jsem taky starej), Oghrena (rozumím jeho manželským problémům a soucítím s ním) a Lelianu, která je vizuálně přesnou kopií Imoen z BG2.
Na závěr: možná se zdá, že jsem DA:O až přespříliš strhal, ale není to zase tak špatná hra. Její problém vidím v tom, že je posešívaná z různých částí, z nichž některé jsou dobré a jiné otravné. Beru to tak, že DA:O byl pokusem zvrátit trend a vrátit se k předchozímu stylu erpégéček. Byl to neúspěšný pokus, ale snaha se počítá.
Warcraft III: Reign of Chaos