Herní výzva 2017: "To je člen!"
Původně jsem plánoval pro tento bod herní výzvy TES 4: Oblivion. Bohužel je Oblivion pro mě až moc velká výzva. The Evil Within jsem měl v plánu dohrát už dlouho a dostal jsem se k tomu až teď (2 předchozí pokusy v minulosti, kdy jsem došel jen po bosse s motorovkou). Hra se snaží jít ve šlépějích resident evilu 4, ale bohužel se jí to daří jen v určitých ohledech.
Příběh je velmi spletitý a složitý. Většina hráčů nebude vědět o co jde ani po dohrání hry. Ve hře po konci zbyde i mnoho nezodpovězených otázek. Autoři zřejmě počítali v druhý díl, který jak všichni víme vyjde už za pár týdnů. Příběh se mi tedy líbil napůl; táhnul sice dopředu načež ho kazilo právě to tajemno. Jsem jeden z těch lidí, co musí mít všechno naservírované na talíři. Ve zkratce hrajete za Sebastiana Castella, který musí vyšetřit, záhadnou smrt personálu Nemocnice. Nakonec se ale všechno pokazí a vaším novým úkolem bude zjistit kde to jste a co se vám stalo. Společnost vám bude dělat Joseph a slečna Kidmanová, či doktor a občas podivín Leslie. Hlavním záporákem je Ruvik. Dozvíte se během hry kdo je a proč je tím co je. Pozadí má sice dobře napsané, ale jeho úmysly jsou mi nejasné.
Hratelnost má EW skvělou. Je to tím, že si bere dobrý základ z RE4. Zbraně a schopnosti si postupně vylepšujete za sbíráni zeleného slizu. Je až s podivem, jak se ze základní pistole, se kterou stěží zabijete 2 nepřátele, (jelikož nevylepšená může mít snad jen 10 nábojů) uděláte ultimátní nástroj na headshoty. Obtížnost je vysoká, ale právě to mi na takovém typu hry vyhovuje. Nábojů je po málu a hlavně bossové ubírají velké množství života a někteří vás mohou zabít i na jednu ránu. Kdo má ale už nějakou tu hru za sebou, tak toto určitě problémem nebude.
Prostředí se mi nelíbilo. Je fádní, šedé, temné. Koridor střídá koridor; chodba, chodbu; ven se také podíváme, ale až na město mě prostředí nezaujalo. Hra má slušnou délku. Dohrajete ji za +-10 hodin, což se o většině dnešních AAA her říci nedá, i když krátké hry mám nejspíš radši. Je škoda, že řadových nepřátel je jen pár druhů. Obyčejný zombík, zombík s maskou, zombík se dvěma hlavami a fakeRuvik. Variabilita je pouze u bossů, kterých je hodně, ale pro většinu platí pouze jedna taktika a to vystřílet po nich všechno olovo, které má hl. hrdina po ruce. Strach jsem vůbec nepocítil, řekl bych že tato hra nebyla vůbec strašidelná, spíš by pro některé povahy mohla být odporná (hodně krve). Pokud se chcete bát, zahrajte si raději Outlast.
Visuálně se hra moc nepovedla. Design je fajn, ale engine, který autoři použili (idTech 5) nebyl dobrou volbou. Hlavně mě štvalo doskakování textur v každé cutscéně. Grafické nastavení nemá téměř žádný dopad na vizuál a celá hra je posazená do šedého filtru. Wolfenstein na idTechu teda vypadá rozhodně lépe. Autoři dokonce ještě klamali zákazníky černými pruhy, které prý byli pro filmovější zážitek. Každý dobře uvažující člověk si ale hned mohl vydedukovat, že tyto pruhy jsou pouze k ušetření výkonu o nějakých 50%, když se vykresluje jen polovina pixelů a ostatní je černo. Naštěstí toto autoři opravili a můžete si pruhy vypnout a dokonce jet na 60 fps. Co se týče cutscén, tak ty byly zrežírované skvěle, jen je škoda, že jich bylo docela málo (dohromady nemají ani hodinu). Dalším bodem jsou zvuky. Sfx jsou skvostné, hudba je nevýrazná až na Claire de Lune (má velmi oblíbená píseň např použita na konci dannyho parťáků), která hraje vždy, když se dostáváte skrz zrcadlo do tvz. odpočinkové lokace, kde si můžete hru uložit, či se vylepšit. Dabing je ryze průměrný.
Hru tedy stejně jako RE4 (tam ale byl i bezva béčkový příběh) zachraňuje hratelnost, bossové a do jisté míry i atmosféra a celkové zpracování; i příběh má své světlé chvilky. Od druhého dílu žádné očekávání nemám a zahraju si ho, až bude ve slevě a nebo se mi zrovna dostane do rukou. Poctivých her z třetího pohledu nikdy není dost a ve stylu resident evilu už vůbec. 80% dávám hlavně za hratelnost a s tím spojenou zábavnost, která se táhla celou hrou.
Původně jsem plánoval pro tento bod herní výzvy TES 4: Oblivion. Bohužel je Oblivion pro mě až moc velká výzva. The Evil Within jsem měl v plánu dohrát už dlouho a dostal jsem se k tomu až teď (2 předchozí pokusy v minulosti, kdy jsem došel jen po bosse s motorovkou). Hra se snaží jít ve šlépějích resident evilu 4, ale bohužel se jí to daří jen v určitých ohledech.
Příběh je velmi spletitý a složitý. Většina hráčů nebude vědět o co jde ani po dohrání hry. Ve hře po konci zbyde i mnoho nezodpovězených otázek. Autoři zřejmě počítali v druhý díl, který jak všichni víme vyjde už za pár týdnů. Příběh se mi tedy líbil napůl; táhnul sice dopředu načež ho kazilo právě to tajemno. Jsem jeden z těch lidí, co musí mít všechno naservírované na talíři. Ve zkratce hrajete za Sebastiana Castella, který musí vyšetřit, záhadnou smrt personálu Nemocnice. Nakonec se ale všechno pokazí a vaším novým úkolem bude zjistit kde to jste a co se vám stalo. Společnost vám bude dělat Joseph a slečna Kidmanová, či doktor a občas podivín Leslie. Hlavním záporákem je Ruvik. Dozvíte se během hry kdo je a proč je tím co je. Pozadí má sice dobře napsané, ale jeho úmysly jsou mi nejasné.
Hratelnost má EW skvělou. Je to tím, že si bere dobrý základ z RE4. Zbraně a schopnosti si postupně vylepšujete za sbíráni zeleného slizu. Je až s podivem, jak se ze základní pistole, se kterou stěží zabijete 2 nepřátele, (jelikož nevylepšená může mít snad jen 10 nábojů) uděláte ultimátní nástroj na headshoty. Obtížnost je vysoká, ale právě to mi na takovém typu hry vyhovuje. Nábojů je po málu a hlavně bossové ubírají velké množství života a někteří vás mohou zabít i na jednu ránu. Kdo má ale už nějakou tu hru za sebou, tak toto určitě problémem nebude.
Prostředí se mi nelíbilo. Je fádní, šedé, temné. Koridor střídá koridor; chodba, chodbu; ven se také podíváme, ale až na město mě prostředí nezaujalo. Hra má slušnou délku. Dohrajete ji za +-10 hodin, což se o většině dnešních AAA her říci nedá, i když krátké hry mám nejspíš radši. Je škoda, že řadových nepřátel je jen pár druhů. Obyčejný zombík, zombík s maskou, zombík se dvěma hlavami a fakeRuvik. Variabilita je pouze u bossů, kterých je hodně, ale pro většinu platí pouze jedna taktika a to vystřílet po nich všechno olovo, které má hl. hrdina po ruce. Strach jsem vůbec nepocítil, řekl bych že tato hra nebyla vůbec strašidelná, spíš by pro některé povahy mohla být odporná (hodně krve). Pokud se chcete bát, zahrajte si raději Outlast.
Visuálně se hra moc nepovedla. Design je fajn, ale engine, který autoři použili (idTech 5) nebyl dobrou volbou. Hlavně mě štvalo doskakování textur v každé cutscéně. Grafické nastavení nemá téměř žádný dopad na vizuál a celá hra je posazená do šedého filtru. Wolfenstein na idTechu teda vypadá rozhodně lépe. Autoři dokonce ještě klamali zákazníky černými pruhy, které prý byli pro filmovější zážitek. Každý dobře uvažující člověk si ale hned mohl vydedukovat, že tyto pruhy jsou pouze k ušetření výkonu o nějakých 50%, když se vykresluje jen polovina pixelů a ostatní je černo. Naštěstí toto autoři opravili a můžete si pruhy vypnout a dokonce jet na 60 fps. Co se týče cutscén, tak ty byly zrežírované skvěle, jen je škoda, že jich bylo docela málo (dohromady nemají ani hodinu). Dalším bodem jsou zvuky. Sfx jsou skvostné, hudba je nevýrazná až na Claire de Lune (má velmi oblíbená píseň např použita na konci dannyho parťáků), která hraje vždy, když se dostáváte skrz zrcadlo do tvz. odpočinkové lokace, kde si můžete hru uložit, či se vylepšit. Dabing je ryze průměrný.
Hru tedy stejně jako RE4 (tam ale byl i bezva béčkový příběh) zachraňuje hratelnost, bossové a do jisté míry i atmosféra a celkové zpracování; i příběh má své světlé chvilky. Od druhého dílu žádné očekávání nemám a zahraju si ho, až bude ve slevě a nebo se mi zrovna dostane do rukou. Poctivých her z třetího pohledu nikdy není dost a ve stylu resident evilu už vůbec. 80% dávám hlavně za hratelnost a s tím spojenou zábavnost, která se táhla celou hrou.
Jets'n'Guns 2
Pro: hratelnost, claire de lune, obtížnost
Proti: grafika, nevýrazná hudba, prostředí