Po dlouhé době jsem sedl ke kompu, aby si dohrál nějakou klasiku. Volba tentokrát padla na stařičký dungaon Lands of Lore, který jsem před 2 roky koupil ve balíku na GOG a dlouho odkládal.

Lands of Lore je klasický dungeon jak řemen se vším dobrým i špatným, co žánr v té době obsahoval. Díky bohu ale obsahuje automaping, čímž odpadá ruční kreslení map na čtverečkový papír ala Dungeon Master (a je hratelný i dnes - komu by se chtělo trávit hodiny hraním si na kartografa).

Příběh odpovídá době a žánru - je tu zlá čarodějnice Scotia, která vrhne kouzlo smrti na krále Richarda a hrdina se vydává najít spoustu předmětů k jeho záchraně a zlikvidovat i samotnou babiznu. Dá se říct, že na dungeon je slušný, neustále narážíte na nové lokace, postavy, občas se někdo přidá, občas odejde. V jednu chvíli musíte bez jakýchokoliv indicií vytušit zradu, v jiné zase rozhodujete o genocidě jednoho či druhé druhu. To vše v CD verzi s pěknými animacemi, dabingem (Patrick Stewart!) a slušným zakončením.

Graficky jde samozřejmě o stařičkou hru, ale jak už jsem několikrát psal, ručně kreslená grafika nestárne tak hrozně jako ranné 3D enginy, takže se na to dá koukat bez problémů a některé lokace (město) mají své kouzlo i dnes. Navíc svět se mění, nechybí lesy, bažiny, jeskyně, zámky i hrady.

A hratelnost? Lands of Lore jde zdánlivě cestou jednoduchosti. Zbraně nemají žádné statistiky, prostě dáte zbraň do ruky vidíte, jak klesá/stoupá síla úderu, totéž platí u brnění. Vlastnosti jsou tři - bojovník, mág a zloděj, přičemž každou trénujete používáním. Sekáním do příšer zvyšujete level bojovníka, kouzlením firebalů mága a střelbou z luku/kuše/vrháním nožů zloděje. A doporučuji zloděje nepodcenit, jinak si později neporadíte s některými zamčenými truhlami (za mnou zůstaly tři neotevřené).
Boje probíhají tradičně klikáním na ikonku útoku, nepřátelé ze začátku porazít raz dva, ty tužší uběháte nebo počkáte na zvýšení schopností, pokud Vás zraní, tak se vyspíte.

Hra tak zhruba do 2/3 neuvěřitelně svižně ubíhá - mění se prostředí, nacházíte lepší zbraně, objevují se časté příběhové vložky. Jenže přituhne a přituhne hodně. Tvůrci totiž na konci nasadí neskutečně vytvrdlé potvory, které Vám vyráží zbraně z rukou, ničí brnění, nedá se do nich trefit a pižláte je jak víceméně se štěstím. Je pravda, že v té době bylo potřeba v dungeonech trénovat a zlepšovat skilly na slabých potvorách, jinak jste si ke konci ani neškrtli. Fungoval tak Dungeon Master, fungoval tak Albion, ale bohužel trávit několik dnů pobíháním po lese a mydlením respawnujích se potvor mě už dnes fakt nebaví, takže jsem se ve finále nechytal.

A přituhne i po stránce úkolů. Poslední dungeony, zejména finální hrad jsou plné pastí, hádanek a přemýšlení jak dál, přičemž tvůrci Vám nedají žádnou nápovědu, nic, naopak Vám hážou klacky pod nohy v jedné místnosti Vám seberou mapu, kompas a hodí do temného prostoru plného teleportů, propastí a otáčecích plošinek a spousta věcí nemá řešení. Přišlo mi, že konec byl dost odfláknutý, hlavně ty spousty prázdných místností, dveří které se nedaly otevřít a zámků ke kterým neexistoval klíč. A jak jsem bez návodu měl přijít na spojení amuletu pravdy a střípku pravdy??

Tohle všechno jsou ale jen drobnosti. Podstatné je, že i když má Lands of Lore mouchy, sednete k němu ráno a vypnete ho ve dvě v noci s pocitem, že ten hrad bych ještě dobyl, ale asi by mě pak rovnou kleplo z vyčerpání a odvezli by mě do na ARO. Hratelnost a vtáhnutí do hry funguje i dnes stejně jako před léty, protože Lands of Lore je prostě poctivá kobkařina ze staré školy.