Uf - dohráno.
Mám pocit, že jsem s Mad Max, zvanou také Bat Max nebo SuperMax strávil nejméně rok... Ale ono to bylo víc než rok. Hru jsem si koupil ve slevách na STEAMU loni v létě, v rychlém sledu jsem odehrál první 3 epizody - a pak jsem si dal rok pauzu, protože jsem ztratil motivaci. Teď, během 3 večerů, jsem doklepl zbývající 2 epizody ... a tenhle přístup (s roční prodlevou ve hraní) tak nějak vystihuje moje nadšení i ne-nadšení.
Life is Strange (a teď hodnotím všech pět epizod) je mimořádný počin na rozhraní adventury a interaktivního filmu, o tom žádná. Má však několik mušek. Pominu občasnou zdlouhavost, která mě osobně nevadila. Naopak vypíchnu emocionální náročnost, místy přecházející v citové vydírání. V oblasti emocí tvůrci (na můj vkus) příliš zatlačili na pilu. Dále jsem měl pocit jakési rozostřenosti a neukotvenosti. Hra se (opět na můj vkus) rozebíhá příliš mnoha směry. Postupně (i na přeskáčku) se z ní stává:
- simulátor fotografování
- simulátor šikanování (vy sami jste v kůži šikanovaného)
- simulátor detektivního pátrání
- simulátor lesbických vztahů
- simulátor čtení nástěnek
- simulátor sběru pivních lahví
- a tak dále a tak dále
S Mad Maxinými superschopnostmi tvůrci zacházejí tak, jak se jim zrovna zamane. Americkou vysokou školu vykreslili jako odpudivé místo plné drog a šikanování, se školním personálem plným podivínů... Ale když se necháte unášet příběhem a nebudete se řídit mým příkladem (já jsem prostě od přírody hnidopich) máte šanci na 100%-ní zážitek.
Mám pocit, že jsem s Mad Max, zvanou také Bat Max nebo SuperMax strávil nejméně rok... Ale ono to bylo víc než rok. Hru jsem si koupil ve slevách na STEAMU loni v létě, v rychlém sledu jsem odehrál první 3 epizody - a pak jsem si dal rok pauzu, protože jsem ztratil motivaci. Teď, během 3 večerů, jsem doklepl zbývající 2 epizody ... a tenhle přístup (s roční prodlevou ve hraní) tak nějak vystihuje moje nadšení i ne-nadšení.
Life is Strange (a teď hodnotím všech pět epizod) je mimořádný počin na rozhraní adventury a interaktivního filmu, o tom žádná. Má však několik mušek. Pominu občasnou zdlouhavost, která mě osobně nevadila. Naopak vypíchnu emocionální náročnost, místy přecházející v citové vydírání. V oblasti emocí tvůrci (na můj vkus) příliš zatlačili na pilu. Dále jsem měl pocit jakési rozostřenosti a neukotvenosti. Hra se (opět na můj vkus) rozebíhá příliš mnoha směry. Postupně (i na přeskáčku) se z ní stává:
- simulátor fotografování
- simulátor šikanování (vy sami jste v kůži šikanovaného)
- simulátor detektivního pátrání
- simulátor lesbických vztahů
- simulátor čtení nástěnek
- simulátor sběru pivních lahví
- a tak dále a tak dále
S Mad Maxinými superschopnostmi tvůrci zacházejí tak, jak se jim zrovna zamane. Americkou vysokou školu vykreslili jako odpudivé místo plné drog a šikanování, se školním personálem plným podivínů... Ale když se necháte unášet příběhem a nebudete se řídit mým příkladem (já jsem prostě od přírody hnidopich) máte šanci na 100%-ní zážitek.
Warcraft III: Reign of Chaos