Warcraft III není hra okamžiku. Pravé dozvuky válečné vřavy ale přišly až několik dní po závěrečných titulcích, když jsem si uvědomil, jak moc propracované ty hry Blizzard má. Ne z formálního, ale z obsahového hlediska se před námi rýsuje vynikající zážitek. Příběh sice není tak brilantní, jak se může zdát (a je v něm vaty až běda), zároveň však dokazuje, že samotné hraní jedné blizzardovské hry je pouze malým střípkem do velké skládanky, skutečné extáze dosáhnete hraním všech souvisejících her za sebou - takže pokud vývojáři plánovali předem vydat World of Warcraft, kde se součástí tohoto vesmíru stanete snadno a rychle, spokojeně si s mým názorem můžou podat ruku a zkontrolovat obsah své peněženky.

Vlastní hra či editor světů nestojí příliš za řeč, po několika zkušenostech omrzí, zato kampaň přináší velký zážitek. Chytře kloubí hráčskou nenažranost s napětím z neznámého, takže na své si snad přijde každý. Ta lidská navodí dojem lehké strategie po děti, nemrtvá obrátí misky vah na opačnou stranu, někdy až moc tvrdě, orksé mise jsou dokonale vyvážené, na několika místech i hezky napsané a kampaň za temné elfy připomene lidské začátky, na triviálnost soubojů můžete ale zapomenout. Blizzard lákal i na filmová videa, ano, všechny berou dech, zároveň mi však do komiksového stylu Warcraftu neseděla a byla zatraceně krátká, to je ale jenom malá výtka, měli jste mě vidět, jak jsem hledal po skončení nemrtvé kampaně na zemi čelist.

Ostatní chyby jsou zanedbatelné a nepodstatné. Emocí jsem si v kombinaci s Frozen Throne odnesl vrchovatě. Vyloženě zklamán nejsem s žádným bodem. Ale na druhou stranu, po většinu času jsem ani nešílel. Asi stárnu.