Já jsem na třetího Max Paynea tak nějak zapomněl. Pamatuju si, že jsem byl tak trochu v šoku při zjištění, že s noir se budu muset nejspíš rozloučit, a pak jsem se asi rozloučil i s tím, že ho na starém stroji nějak rozjedu. Takže s novým železem jsem chtěl odškrtnout rest a dokončit trilogii o největším pesimistovi v herní branži.
Třetí Max je rozhodně jiný, ale jakmile se rozběhnete, zamíříte a vypálíte, zjistíte, že zas tak moc jiný není. Naopak - navzdory náběhu na cirhózu a rakovinu plic je max svižnej a houževnatej... asi jako Mirek Dušín, dalo by se říct. A jako ve starých dílech, hned od začátku se to začne všechno pěkně kazit. Bylo celkem fajn si po delší době zahrát něco story-driven, bez RPG prvků s jasně dávkovaným tempem - řežba, pokec, řežba, napětí, řežba, pokec... Trochu sebevědomě jsem zvolil nejvyšší obtížnost (3. z 5, přičemž dvě nejtěžší jsou bonusové) a ke konci jsem trochu litoval. AI je tady super, někdy až s nadlidskými reflexy. Střelba má šťávu a živé terče se efektně klátí pod návalem olova. Škoda jen, že občas vás hra vhodí do nejen zdánlivě, ale téměř doslova bezvýchodné situace (pás na kufry na letišti) a to už jsem pak hru odkládal i na pár dní bokem, protože jsem chytal tik do oka.
Rockstar vždycky uměl práci s kamerou, ať už je grafika a stylizace jakákoli, na každou cutscénu se dobře dívá a jen tak mě nepustí. Tady se podařilo probudit trochu kontroverzi s psychedelickými prostřihy a různým kroucením obrazu, což mělo nejspíš zobrazit ten kontrast mezi střízlivostí a alkoholo-analgetickým opojením a mě se to docela líbilo, rušivě to na mě nepůsobí. Perfektní dabing a portugalština dělají opravdu hodně, dobře dávkovaná hudba se postará o vynikající momenty a dokáže nakopnout a motivovat ve snaze prostřílet si cestu dál, což na vyšší obtížnosti rozhodně hráč ocení.
Třetí Max Payne také staví jakýsi oslí (nebo spíš telecí) můstek k předchozím dílům a část hry se dokonce odehrává v New Yorku. Třetí díl rozhodně nic definitivně neuzavírá, a tak bych rád viděl někdy v budoucnu Maxe zase ve svém přirozeném prostředí.
Třetí Max je rozhodně jiný, ale jakmile se rozběhnete, zamíříte a vypálíte, zjistíte, že zas tak moc jiný není. Naopak - navzdory náběhu na cirhózu a rakovinu plic je max svižnej a houževnatej... asi jako Mirek Dušín, dalo by se říct. A jako ve starých dílech, hned od začátku se to začne všechno pěkně kazit. Bylo celkem fajn si po delší době zahrát něco story-driven, bez RPG prvků s jasně dávkovaným tempem - řežba, pokec, řežba, napětí, řežba, pokec... Trochu sebevědomě jsem zvolil nejvyšší obtížnost (3. z 5, přičemž dvě nejtěžší jsou bonusové) a ke konci jsem trochu litoval. AI je tady super, někdy až s nadlidskými reflexy. Střelba má šťávu a živé terče se efektně klátí pod návalem olova. Škoda jen, že občas vás hra vhodí do nejen zdánlivě, ale téměř doslova bezvýchodné situace (pás na kufry na letišti) a to už jsem pak hru odkládal i na pár dní bokem, protože jsem chytal tik do oka.
Rockstar vždycky uměl práci s kamerou, ať už je grafika a stylizace jakákoli, na každou cutscénu se dobře dívá a jen tak mě nepustí. Tady se podařilo probudit trochu kontroverzi s psychedelickými prostřihy a různým kroucením obrazu, což mělo nejspíš zobrazit ten kontrast mezi střízlivostí a alkoholo-analgetickým opojením a mě se to docela líbilo, rušivě to na mě nepůsobí. Perfektní dabing a portugalština dělají opravdu hodně, dobře dávkovaná hudba se postará o vynikající momenty a dokáže nakopnout a motivovat ve snaze prostřílet si cestu dál, což na vyšší obtížnosti rozhodně hráč ocení.
Třetí Max Payne také staví jakýsi oslí (nebo spíš telecí) můstek k předchozím dílům a část hry se dokonce odehrává v New Yorku. Třetí díl rozhodně nic definitivně neuzavírá, a tak bych rád viděl někdy v budoucnu Maxe zase ve svém přirozeném prostředí.
Pro: Kamera, pohyb, střelba
Proti: Kolísavá obtížnost