Rok 1998 přinesl v 3D akcích pár bezejmenných her či zapomenutých her jako Trespasser či Star Trek: Klingon Honor Guard. Pak samozřejmě hvězdnou bitvu Half-Life vs. Unreal. A dvojici her, která jim měla konkurovat - Blood 2 o kterém můžu říct, že stejně jako Quake 2 jsem jej dohrál a nepamatuju si nic. A Sin, tehdy kritikou hlavně ve Score shozený jako strašná kravina. Takže jsem se Sin podíval na zoubek a budu trochu smířlivější, v něčem měly recenze pravdu, v něčem ne.

Příběh je z budoucnosti, kde se tupý drsňák John Blade honí kozatou dominu Elexis Sinclairovou, která se snaží udělat z lidstva mutanty. Je to dementní až na půdu, ve filmu by to odpovídalo nějakému devadesátkovému céčku s Oliverem Grunnerem nebo Michaelem Parém, Elexis má neskutečně patetické proslovy a totéž v bleděmodrém je Blade, jehož rádobyvtipné debaty s hackerem JC doporučuji ignorovat. Nicméně v této podobě plné dialogů se příběh v 3D objevuje skoro poprvé, navíc umí překvapit brutálním zvratem ve 3/4 hry když se z hrdiny stává monstrum a samozřejmě i naštvat na konci kdy záporačka zmatek hrdinu tím že mu málem ukáže frndu a on zaváhá a nechá ji utéct.

Grafika je prostě stará, ani ve své době nebyla nic extra, zejména enginové intro je hrůzostrašné, ale na druhou stranu se tvůrci činili, vymodelovali spoustu prostředí a koukat se na to celkem dá. V tmavých scénách opět neuvidíte ani prd, což bych asi nekladl za vinu tvůrcům jako spíše mému dosluhujícímu monitoru, nicméně v pár místech kde je černočerná tma a máte něco najít si myslím, že by žádný lepší monitor nepomohl.

Hratelnost je ale překvapivě povedená. Tvůrci přišli s celkem 36 misemi, které nejsou úplně krátké, v každé z nich je spousta primárních i sekundárních úkolů, občas nějaký ten secret a hlavně spousta misí se větví. Kolikrát můžete odejít očividným východem, nebo pátrat, udělat něco jinak a získat nějaké dalších kola k dobru (a nebo si naopak cestu zkrátit, záleží na Vás). Úkoly jsou občas jen o tom někam dojít, ale většinou je to slušně vymyšlené, třeba postupná deaktivace vodárny je parádní, stejně jako snaha zastavit krádež nukleárních raket ze sila.

Specialitou jsou počítače, kde nejenže vypínáte zabezpečení, kulomety, otevíráte dveře či hledáte passwordy, ale můžete i občas použít klasické dosovské příkazy a třeba si převést peníze z účtu záporačky na svůj. No která hra Vám umožní v první misi okrást hlavní antagonistku?

A samotná akce? Tady to trochu skřípe. Nepřátelé variují od obyčejných lumpů přes speciální jednotky a roboticky upravené nepřátele až po různé muanty. Jsou rychlí, uhýbají a občas je problém je trefit. Zbraní je dost a využije je všechny, jenže ne proto jak jsou super. V každé "epizodě" začínáte s něčím jiným, většinou nenacházíte moc nábojů a ještě ke všemu jsou nepřátelé brutální odolní. Je jedno, jestli pižláte potvory brokovnicí, kulometem, rotačákem či raketometem, vystřílíte jim celou dávku do hlavy, stejně ne a ne padnout. Dalších zbraní si zas moc neužijete, protože granátomet a miny jsou k ničemu, plazmovku máte asi 2x za hru, vrhač slizu 1x za hru a ultimátní sniperka se dlouho rozbaluje. Abych jen nekritizoval, míření je skvělé a přesné a na lehčí obtížnost Vám nepřátelé zas tak moc nedělají, takže to tolik neva, ale na hard bych to asi nedohrál.

A pak je tu spousta bugů a nedodělků, které hru neskutečně sráží. Co na tom, že můžete projít další kola a splnit další úkoly, když to nemá prakticky žádný efekt. Jak se vyvolává inventář (F11) a zoomuje sniperkou (vybrat sniperku nulou a znovu nulou zapnout/vypnout zoom) jsem musel přijít v návodu. A to všudypřítomné zasekávání. Při nahrání nové mise, o sebemenší texturu a či spousta záhadných smrtí, kdy mě zabila pohybující se textura, či dveře.

Zkrátka Sin má daleko k dokonalosti, ale bohatě to vynahrazuje herní náplní, úkoly a délkou hry, kterou rozhodně za jedno odpoledne nedohrajete.