Já tyhle hry moc rád nemám. Ty, které vám nabízí velkou volnost, takové, co vás naoko nijak nesvazují, ale kolem krku už máte hozenu smyčku z neúprosného denního časového limitu a energie/životů vaší postavy. Hry, které jsou sandboxem, kde jsou mraky činností. Mívám pocit, že na rozdíl od lineárnějších her nestíhám všechno, co bych chtěl, že mi něco každý hrací den uniká. Třeba skončí jaro a já jsem nestihl něco udělat a musím čekat do dalšího jara. A během té doby to určitě zapomenu.

Takže, Stardew Valley jsem si vybral od Kwokyho jako jednu z odměn za výkony v DH Masters. Věděl jsem, co mám čekat, viz výše, přesvědčila mě však vysoká hodnocení a mé odhodlání tomu dát opravdu nejvíc. Došel jsem do poloviny léta, tedy nějakých 15 - 20 hodin jsem v tom strávil a opravdu jsem se snažil, ale nešlo to jít dál. Ty všechny možnosti se na mě tak nabalily, že jsem nevěděl, co dělat dřív, nevěděl jsem, k čemu je co na craftění, kde vzít ty předměty na craftění, jestli jít do dolů, jak to, že nemůžu vařit a tak dále. Standardní postup u této kategorie her. Přestal jsem to hrát.

O několik měsíců později...

Z obýváku slyším povědomé tóny Stardew Valley, zvědav jsem se šel podívat. Spolubydlící si ji koupil na Nintendo Switch a hrál ji v obýváku a hned mi ukazoval svoji skromnou farmu. Začal se mě vyptávat, co má dělat dál, já jsem si sedl vedle něj do papasánu a spolu jsme takto projeli podstatnou část jara. Strašně mě bavilo sledovat, jak to hraje, jak absolutně bez stresu kašle na doly, kašle na rybaření, kašle na kupování zvířat, jen si tak rozšiřuje svoji zahrádku s vědomím, že brzy se mu investované peníze vrátí a s tímhle boostem půjde všechno rychleji. O dost odlišný přístup ode mě, který musí vždy vše prozkoumávat do posledního detailu.

Druhý den jsem si zapnul novou hru a najednou mě to strašně chytlo. Od té doby se spolubydlícím "soupeříme", kdo je dál v postupu (já), kdo donesl více věcí do zdejšího Komunitního centra (já), kdo má lepší zahrádku (on) a tak dále. Jednou na mě ráno zaklepal, že už se asi půl hodiny snaží chytit nějaké vzácnější ryby a jestli mu s tím nepomůžu. Já jsem rybařením strávil hodně času a tak v tom mám velkou praxi a ony dvě ryby jsem mu celkem bez problémů nachytal. Jindy zase pomohl on mně s jiným postupem.

Nebýt faktu, že si to spolubydlící koupil a hraje "proti mně", už bych Stardew Valley asi moc šancí nedal. Dodatečný sociální aspekt a odlišný přístup mě ale přiměl ke znovurozehrání a jsem za to velmi rád. Stardew Valley opravdu nabízí obrovské množství, co dělat. Musel jsem začít brát fakt, že dneska nestihnu ty doly dojet do poslední úrovně, že to nestihnu ani zítra, protože musím zalévat zahrádku, a že ten autobus opravím až za rok, protože jsem nestihl chytit jednu rybu, ale že tyhle všechny věci prostě nevadí, protože pak budu zase chytřejší a budu mít o to víc peněz, protože jsem je investoval do své farmy.

V zimě prvního roku jsem šťastně ženat s Penny, chovám krávy, kozy, prasata, slepice a kachny, za přízně paní Štěstěny chodím hledat minerály do dolů, začal jsem sledovat kalendář a nosit narozeninové dary obyvatelům městečka, mám připravený plán setí na jaro, kolem mě skáče milující pejsek Timmy a chystám se koupit si Lávovou katanu, abych v dolech nepižlal silnější potvory tak dlouho. Ale víte jak, na pohodu. Když to nebude dneska, bude to zítra. Nebo za týden. Díky Kwokymu a spolubydlovi :)