I Live Again! Možná si trošku nadhodnotím, ale čert to vem. Blood je pro mě absolutní srdovka, vzpomínka táhnoucí se zpět asi 20 let, kdy se prvně objevila v jedné brněnské herně a kdy jsem na ni fascinovaně koukal. Poprvé jsem Blooda dohrál v roce 99, tehdy ještě z pirátského CD, bez animací a z klasickým ovládáním klávesnicí... jó to byly časy. Takže když jsem zjistil, že na GOG vyšel s upraveným ovládáním, možností střelby a rozhlížení myší, nebylo o čem přemýšlet.
Samozřejmě grafika je pravěká a kostičkovaná. Ale když si na ni člověk zvykne, má svůj styl, který se neztratil ani mezi všemi těmi pixely. A patří k ní i kraťoučké, neurážející animace po každé epizodě, které většinou zobrazují celkem vtipnou a brutální likvidaci poraženého bosse.
Oslím můstkem se dostávám k příběhu. Opět, není to žádné oskarové drama, ale pro brutální střílečku jako je Blood to bohatě stačí. A kupodivu, když si člověk přečte v manuálu pozadí a rozumí, co Caleb říká, dává to i docela smysl. Caleb je nemrtvý zmrd, který byl zrazen svým ďábelským bohem Tchernoborgem (nebo tak nějak) a když se probere, vydává se mu nakopat prdel. Ani na chvíli se přitom nestaví na stranu dobra, což prokáže i v krásné scéně v závěrečné animaci kdy nonšlantně odpráskne modlícího se člověka.
A konečně to hlavní, hratelnost. Blood je zkrátka neskutečný masakr, nářez, brutalita a řežba, přesně jak byly staré střílečky. Krev teče proudem, zasažení nepřátelé kteří jsou toho schopní vydávají nezapomenutelný smrtelný řev, stejně jako Caleb když náhodou hoří. Na každém kroku nacházíte zmučená, roztrhaná, či jinak zdevastovaná těla civilistů a pokud náhodou najdete někoho živého, dlouho tak nezůstane. V rámci vctínění se do Caleba mi opravdu nedělalo problém popravovat zmateně běhající "nouplízáky" :)
Kromě civilistů musíte zabíjet i monstra a tady se tvůrci vyřádili. Od zombíka, který nechce po zásahu zůstat mrtvý, přes báječně latinsky klející mnichy s kulomety, gargoyly, pekelné psy plivající oheň, ruky škrtilky, různou pavoučí, krysí či rybí havěť až po přízraky, při jejichž prvním objevení jsem dokonce nadskočil.
Na jejich kilvidaci máte naprosto úžasný arzenál. Pistole na světlice se hodí třeba na odolné zombíky, které zapálí. Brokovnice, kulomet thompson, raketomet, dynamit to je celkem normál. Plamenomet ze spreje, tesla kanon, duševní staffka nebo voodoo panenka už tolik ne. A komu je to málo, tak každá zbraň ma alternativní mód a po sebrání Gun Akimbo můžete skoro se všemi zbraněmi střílet obouruč. Taková dvojice rakemetů to se jen tak nevidí. A všechny zbraně jsou použitelné snad až na plamenomet, kterému trvá zabití dost dlouho. Já si nejvíce oblíbil rychlopalnou plazmovku a kulomet, zatímco dynamit jsem používal na likvidaci dekorací (ano všechny drobné předměty lze zničit).
A to vše ve 4 epizodách po 8-9 kolech. A ano, kola jsou občas neskutečná bludiště, kde i po několikátém dohrávání se zaskenete a budete přemýšlet kam sakra jít. Nicméně i bez záseku Vám vydrží třeba na hodinu a nudit se rozhodně nebudete, navíc kola působí celkem reálně a logicky i přes to bloudění. Každé kolo je plné klíčů, secretů (v jednom jich je 19!) a hlavně atmosféry, čímž se dostávám k tomu nejlepšímu.
Atmosféra je hororová, humorná a našlapaná odkazy od a až do z. Kdo má nasledováno většinu klasických hororů jako já, bude vrnět blahem. Od různých nápisů a Calebových hororových hlášek po ikonické věci na které lze narazit. Zombíci křičí Brains jako v Návrat oživlých mrtvol, narazíte na kočárek z Ono žije, mačetu a masku Jasona Vorheese, klobouk a svetr Fredyho Krugera, kombinézu Uprchlíka či mrtvého Duke Nukema. Je to málo? Co třeba celé kolo věnované nějakému hororu? V Bloodovi se projdete v lesích z Pátku třináctého, bludištěm a hotelem z Osvícení, cirkusem ze Something Wicked This Way Comes, obchoďákem plným zombíků z původního Úsvitu mrtvých a nebo strašidelným domem z prastarého hororu Haunting.
Ostatně tady je odkaz na desítky dalších referencí https://blood-wiki.org/index.php/References_in_Blood
Blood je zkrátka krvavá, hororová a zábavná řežba a k tomu pro mě získala ještě úplně nové kouzlo spoustou odkazů. Takže proto 100%.
Samozřejmě grafika je pravěká a kostičkovaná. Ale když si na ni člověk zvykne, má svůj styl, který se neztratil ani mezi všemi těmi pixely. A patří k ní i kraťoučké, neurážející animace po každé epizodě, které většinou zobrazují celkem vtipnou a brutální likvidaci poraženého bosse.
Oslím můstkem se dostávám k příběhu. Opět, není to žádné oskarové drama, ale pro brutální střílečku jako je Blood to bohatě stačí. A kupodivu, když si člověk přečte v manuálu pozadí a rozumí, co Caleb říká, dává to i docela smysl. Caleb je nemrtvý zmrd, který byl zrazen svým ďábelským bohem Tchernoborgem (nebo tak nějak) a když se probere, vydává se mu nakopat prdel. Ani na chvíli se přitom nestaví na stranu dobra, což prokáže i v krásné scéně v závěrečné animaci kdy nonšlantně odpráskne modlícího se člověka.
A konečně to hlavní, hratelnost. Blood je zkrátka neskutečný masakr, nářez, brutalita a řežba, přesně jak byly staré střílečky. Krev teče proudem, zasažení nepřátelé kteří jsou toho schopní vydávají nezapomenutelný smrtelný řev, stejně jako Caleb když náhodou hoří. Na každém kroku nacházíte zmučená, roztrhaná, či jinak zdevastovaná těla civilistů a pokud náhodou najdete někoho živého, dlouho tak nezůstane. V rámci vctínění se do Caleba mi opravdu nedělalo problém popravovat zmateně běhající "nouplízáky" :)
Kromě civilistů musíte zabíjet i monstra a tady se tvůrci vyřádili. Od zombíka, který nechce po zásahu zůstat mrtvý, přes báječně latinsky klející mnichy s kulomety, gargoyly, pekelné psy plivající oheň, ruky škrtilky, různou pavoučí, krysí či rybí havěť až po přízraky, při jejichž prvním objevení jsem dokonce nadskočil.
Na jejich kilvidaci máte naprosto úžasný arzenál. Pistole na světlice se hodí třeba na odolné zombíky, které zapálí. Brokovnice, kulomet thompson, raketomet, dynamit to je celkem normál. Plamenomet ze spreje, tesla kanon, duševní staffka nebo voodoo panenka už tolik ne. A komu je to málo, tak každá zbraň ma alternativní mód a po sebrání Gun Akimbo můžete skoro se všemi zbraněmi střílet obouruč. Taková dvojice rakemetů to se jen tak nevidí. A všechny zbraně jsou použitelné snad až na plamenomet, kterému trvá zabití dost dlouho. Já si nejvíce oblíbil rychlopalnou plazmovku a kulomet, zatímco dynamit jsem používal na likvidaci dekorací (ano všechny drobné předměty lze zničit).
A to vše ve 4 epizodách po 8-9 kolech. A ano, kola jsou občas neskutečná bludiště, kde i po několikátém dohrávání se zaskenete a budete přemýšlet kam sakra jít. Nicméně i bez záseku Vám vydrží třeba na hodinu a nudit se rozhodně nebudete, navíc kola působí celkem reálně a logicky i přes to bloudění. Každé kolo je plné klíčů, secretů (v jednom jich je 19!) a hlavně atmosféry, čímž se dostávám k tomu nejlepšímu.
Atmosféra je hororová, humorná a našlapaná odkazy od a až do z. Kdo má nasledováno většinu klasických hororů jako já, bude vrnět blahem. Od různých nápisů a Calebových hororových hlášek po ikonické věci na které lze narazit. Zombíci křičí Brains jako v Návrat oživlých mrtvol, narazíte na kočárek z Ono žije, mačetu a masku Jasona Vorheese, klobouk a svetr Fredyho Krugera, kombinézu Uprchlíka či mrtvého Duke Nukema. Je to málo? Co třeba celé kolo věnované nějakému hororu? V Bloodovi se projdete v lesích z Pátku třináctého, bludištěm a hotelem z Osvícení, cirkusem ze Something Wicked This Way Comes, obchoďákem plným zombíků z původního Úsvitu mrtvých a nebo strašidelným domem z prastarého hororu Haunting.
Ostatně tady je odkaz na desítky dalších referencí https://blood-wiki.org/index.php/References_in_Blood
Blood je zkrátka krvavá, hororová a zábavná řežba a k tomu pro mě získala ještě úplně nové kouzlo spoustou odkazů. Takže proto 100%.
Becherův sen
Pro: Brutalita, atmosféra, spousta odkazů, zbraně, monstra, perfektní zábava.
Proti: Po letech slabší grafika.