Když jsem začal hrát tuhle hru, tak se dostavil takový ten nepříjemný efekt. What the fuck? V prologu jsem umřel snad dvacetkrát, než jsem konečně trefil toho zmetka na té věži. Jakmile vás zmerčí, neomylně se trefuje. Je jedno, že je tak daleko, až není skoro vidět. Nebo, že máte mizivou šanci ho tím divným a nepřesným samopalem trefit dřív než on vás. Trochu mi to připomělo první přestřelku s odstřelovači v Iron Stormu.

Zbraně divně stříleli. Vadil mi extrémě omezený inventář, kde se věci museli manuálně přetahovat z mrtvol. Když během nějaké adrenalinové přestřelky potřebujete rychle změnit zbraň (třeba raketomet), tak to není moc praktické. Ve hře mi vadily stereotypní, stále stejně nudné interiéry. V exteriérech, mě zase pořád snímali nějací neviditelní snipeři. Obtížnost nastavená tak, aby vás nejdřív párkrát zabili, než vůbec zjistíte, kde jsou.

Ve hře se objeví spoustu odpuzujících divností. Kupodivu je to ale dost zábavné. Hlavně je to kvůli pestré náplni misí. Pokaždé děláte trochu něco jiného. Jednou jste sniper, po druhé stealth. Kosíte to ve velkém mechovi nebo utíkáte na vznášedle. Super jsou bránící mise. Hra dokáže v některých částech zvednout adrenalin. Ale ne frustrací. Spíš to motivuje k dalšímu postupu.

Postupem ve hře jsem si zvykl na zbraně a výbavu. Naučil jsem se nepřátelé střílet efektivně do hlavy. Dokonce mě bavili souboje s bosákama. Speciální schopnost jsem snad nikdy nepoužil. Když teda nepočítám povinné hackování. Je to tady k ničemu. Příběh, jak už to u těhle her bývá, je total béčko. Občas to zafilozofuje a nechá vám to jednu morální volbu. Žoldák, který by měl být za prachy neutrál, ale..

Tahle hra je dobrá, ale dokážu si představit, že dokáže odpudit na začátku, protože je dost specifická a na první pohled nepříliš přitažlivá. Be quicksavu by to nešlo.