Rétorická otázka: Očekáváte, že pokračování/sequel ke hře xyz bude lepší než originál?
Nerétorická otázka: Co očekáváte od hry, jenž má oficiálně určený žánr R-P-G? Nelineární příběh, jenž do míry malé či větší ovlivňuje hráč svými volbami? Větvící se dialogy? Možnost měnit hrdinovu výstroj a měnit tak jeho efektivitu volně k určitému hernímu stylu? Komplexní soubojový systém s nepřeberným množivým, různorodých abillit? Co takhle nějakou výzvu skrze nápadité a variabilní nepřátele? Vybalancovanou ekonomiku? Rád bych vám u všech koňských prdelí a oslích čůráků řekl, že novej South Park má přesně to.
Avšak mou hlavní aktivitou valnou většinu času bylo bušení do neustále se respawnujících popelnic, krabic a poštovních schránek, sbírání "selfíček" a oblečků. Občas byl tento find and klick(fest) přerušen nějakou posranou bitkou, kterou občas obohatila nějaká zkurveně komplexní hádanka či (ne)vtipná cutscéna. To vše zabaleno do sterilního, debilně fádního prostředí zasněženého South Parku.
Změna vývojáře a nečekaně protáhlý vývoj. Tyto dva zásadní faktory jsou zjevně hlavní příčinou toho, proč je v mých očích tato prdelní karikatura takzvaného ERPÉGÉ nejen špatnou hrou, ale i průměrnou, z kundy vytaženou epizodou v repertoáru South Park.
Především si myslím, že Stick of Truth tvořena Obsidianem byla i v oku ne fanouška série - o klejících dětech, prdelích, hovnech, mluvících hovnech, homosexuálech, transsexuálech, asexuálech, polysexuálech, zoo-sexuálech a já nevím čeho ještě álech - kvalitně napsanou hrou, která vyždímala ze světa seroše to nejlepší, jako luxusní kokainová šlapka. Byla hodně vtipná, nechutná, místy trapná, originální, provokující, politicky nekorektní, ujetá, úchylná. Prostě ráj, nebo spíš peklo na zemi pro každého fandu, že? Jestli Stick of Thruth byla výbornou epizodou, FbW je průměrnou. Hlavní motiv jsou superhrdinské klišé a korporační rivalita moderní doby. Příběh je velmi prostý a překvapivě velmi přízemní. Dokonce jsem nabral pocitu, že je až nechtěně vážný. Sem tam se najde pár dobrých forků - oduševnělé sezení s panem MK o rozebírání vaší sexuální orientace a pohlaví patří k tomu nejlepšímu co FbW nabídne.
Můj hetero, cisgender, negro čech se slabinou pro -"Crab people, crab people. Tastes like crab talk like pople" - uctívajíc satana opět za dobu mého sraní se s touto hrou nevydá ze sebe ani hlásku i za jasného faktu, že na konci prvního dílu nám bylo ukázáno, že hrdina němotou netrpí. Podruhé to mlčení je už trochu ohrané a laciné. Neočekával jsem tedy ani takový luxus jako že můj "titul" budou postavy zmiňovat vícekrát než během jednoho souboje s vidlákama, že budu skrze nějaký rozhodnutí měnit story nebo alespoň konec....nebo nedejbože očekávat něco jako větvený dialogy. Kde to žiju? V roce 2017?? (Pozn. Kecám rozhodnutí tam jsou dvě. U Jednoho si z vás dělá hra prdel a to druhý tam je jen tak pro srandu králikům, který nepozmění ani to hovno)
Souboje jsou na oko "komplexnější" než předešlé (statické) z jedničky. Ale opravdu pouze na oko. Má největší chyba byla, že jsem před rozehráním tohoto díla rozehrál Original Sin 2. Možná bych pak neviděl tu neskutečnou omezenost a primitivnost onoho "taktického" modu, který jsem si i na nejtěžší obtížnost dával s prstem v nose. V základě má vaše a další tři parťáci v partě tři základní ability a jednu ultimate schopnost, která se po nabití ultimate metru nabije..duh. A o tom to vlastně je, mačkat tlačítka, čekat až se nabije ultimejt, použít ultimejt, opakovat. Já jsem se za 20h dostal na level 10.....What?? A kraftoval jsem si artefakty, které zvyšovali mou "moc" ta zahrnuje jediný aspekt, tedy tolik která schopnost bude dávat damage (hrubá síla, rychlost, inteligence) to je vše. prostě jen dáte artefakt do slotu a zvvší se vám "moc" what?? Zapomeňte na to, že by jste přidělovali body sobě nebo partákům. Vše je v jednom balíku, můžete si měnit oblečky, ale žádný nemění vaše staty. Whaaat??
Už jste to pochopili. Tahle hra je RPGčko asi jako já jsem nový papež z Ugandy. Toto je casual s velkým C. i Wolfenstein II: The New Colossus má komplexnější vývojový progress postavy než debilní hříčka. Proč říkám debilní? Má to přeci puzzly!! ou jéééé. Puzzly, které obnášejí zmáčknutí tlačítka, ale pokud by to na vás bylo přeci jen moc chytrý, tak vám hra mile podá pomocnou ruku v podobě označení aktivního přemetu nebo vám rovnou řekne co máte dělat. A když to tlačítko teda jako zmáčknete, tak se pokaždé přehraje nepřeskočitelná animace, po jejíž přehrání musíte opět zmáčknout tlačítko nebo tlačítka! Je super vidět hru, která se nesnaží dělat z hráčů dementní idioty s poruchou základního racionálního myšlení. Bože, bože.
Z toho co jsem tu vyjmenoval by každá, naprosto každá role-play-game hra byla zatracena do nejhlubších a nejtemnějších hlubin pekel, ale Fractured But Whole dostává zelenou. Nechápu to. PC port stojí za sloní průjem s debilním ovládáním, jenž bylo primárně tvořeno na gejmpad. Nudný vedlejší questy "přijd na místo, cutscéna, boj, konec" a dokonce i pár bugů, které mě donutili restartovat hru.
Fractured but Whole je v každém ohledu horší než jeho předchůdce. Od příběhu, writingu, side questy (kde jsou ty originální mise a prostředí Kanady, krysího doupěte nebo anální komplex sado-maso týpka? Ptám se kde??
Nebudu však předstírat, že mě to alespoň trochu nebavilo, kdyby ne, tak bych to nedohrál. Ale chran mě ruka satanova jestli se k tomuhle prdelnímu výtvoru budu muset někdy dobrovolně vrátit. Tohle se opravdu nepovedlo a nemohu se ani domyslet proč tu hru o rok odložili. Zarytým fanouškům mohu tuto hru doporučit, budete se bavit, je to dlouháá South Park epizoda. Pokud ale hledáte dobrý, komplexní RPG zahrajte si Divinity 2 nebo piškvorky. A prosím už žádnou South park hru, pouze a výhradně za předpokladu, že opět získáte Obsidiany!
Nerétorická otázka: Co očekáváte od hry, jenž má oficiálně určený žánr R-P-G? Nelineární příběh, jenž do míry malé či větší ovlivňuje hráč svými volbami? Větvící se dialogy? Možnost měnit hrdinovu výstroj a měnit tak jeho efektivitu volně k určitému hernímu stylu? Komplexní soubojový systém s nepřeberným množivým, různorodých abillit? Co takhle nějakou výzvu skrze nápadité a variabilní nepřátele? Vybalancovanou ekonomiku? Rád bych vám u všech koňských prdelí a oslích čůráků řekl, že novej South Park má přesně to.
Avšak mou hlavní aktivitou valnou většinu času bylo bušení do neustále se respawnujících popelnic, krabic a poštovních schránek, sbírání "selfíček" a oblečků. Občas byl tento find and klick(fest) přerušen nějakou posranou bitkou, kterou občas obohatila nějaká zkurveně komplexní hádanka či (ne)vtipná cutscéna. To vše zabaleno do sterilního, debilně fádního prostředí zasněženého South Parku.
Změna vývojáře a nečekaně protáhlý vývoj. Tyto dva zásadní faktory jsou zjevně hlavní příčinou toho, proč je v mých očích tato prdelní karikatura takzvaného ERPÉGÉ nejen špatnou hrou, ale i průměrnou, z kundy vytaženou epizodou v repertoáru South Park.
Především si myslím, že Stick of Truth tvořena Obsidianem byla i v oku ne fanouška série - o klejících dětech, prdelích, hovnech, mluvících hovnech, homosexuálech, transsexuálech, asexuálech, polysexuálech, zoo-sexuálech a já nevím čeho ještě álech - kvalitně napsanou hrou, která vyždímala ze světa seroše to nejlepší, jako luxusní kokainová šlapka. Byla hodně vtipná, nechutná, místy trapná, originální, provokující, politicky nekorektní, ujetá, úchylná. Prostě ráj, nebo spíš peklo na zemi pro každého fandu, že? Jestli Stick of Thruth byla výbornou epizodou, FbW je průměrnou. Hlavní motiv jsou superhrdinské klišé a korporační rivalita moderní doby. Příběh je velmi prostý a překvapivě velmi přízemní. Dokonce jsem nabral pocitu, že je až nechtěně vážný. Sem tam se najde pár dobrých forků - oduševnělé sezení s panem MK o rozebírání vaší sexuální orientace a pohlaví patří k tomu nejlepšímu co FbW nabídne.
Můj hetero, cisgender, negro čech se slabinou pro -"Crab people, crab people. Tastes like crab talk like pople" - uctívajíc satana opět za dobu mého sraní se s touto hrou nevydá ze sebe ani hlásku i za jasného faktu, že na konci prvního dílu nám bylo ukázáno, že hrdina němotou netrpí. Podruhé to mlčení je už trochu ohrané a laciné. Neočekával jsem tedy ani takový luxus jako že můj "titul" budou postavy zmiňovat vícekrát než během jednoho souboje s vidlákama, že budu skrze nějaký rozhodnutí měnit story nebo alespoň konec....nebo nedejbože očekávat něco jako větvený dialogy. Kde to žiju? V roce 2017?? (Pozn. Kecám rozhodnutí tam jsou dvě. U Jednoho si z vás dělá hra prdel a to druhý tam je jen tak pro srandu králikům, který nepozmění ani to hovno)
Souboje jsou na oko "komplexnější" než předešlé (statické) z jedničky. Ale opravdu pouze na oko. Má největší chyba byla, že jsem před rozehráním tohoto díla rozehrál Original Sin 2. Možná bych pak neviděl tu neskutečnou omezenost a primitivnost onoho "taktického" modu, který jsem si i na nejtěžší obtížnost dával s prstem v nose. V základě má vaše a další tři parťáci v partě tři základní ability a jednu ultimate schopnost, která se po nabití ultimate metru nabije..duh. A o tom to vlastně je, mačkat tlačítka, čekat až se nabije ultimejt, použít ultimejt, opakovat. Já jsem se za 20h dostal na level 10.....What?? A kraftoval jsem si artefakty, které zvyšovali mou "moc" ta zahrnuje jediný aspekt, tedy tolik která schopnost bude dávat damage (hrubá síla, rychlost, inteligence) to je vše. prostě jen dáte artefakt do slotu a zvvší se vám "moc" what?? Zapomeňte na to, že by jste přidělovali body sobě nebo partákům. Vše je v jednom balíku, můžete si měnit oblečky, ale žádný nemění vaše staty. Whaaat??
Už jste to pochopili. Tahle hra je RPGčko asi jako já jsem nový papež z Ugandy. Toto je casual s velkým C. i Wolfenstein II: The New Colossus má komplexnější vývojový progress postavy než debilní hříčka. Proč říkám debilní? Má to přeci puzzly!! ou jéééé. Puzzly, které obnášejí zmáčknutí tlačítka, ale pokud by to na vás bylo přeci jen moc chytrý, tak vám hra mile podá pomocnou ruku v podobě označení aktivního přemetu nebo vám rovnou řekne co máte dělat. A když to tlačítko teda jako zmáčknete, tak se pokaždé přehraje nepřeskočitelná animace, po jejíž přehrání musíte opět zmáčknout tlačítko nebo tlačítka! Je super vidět hru, která se nesnaží dělat z hráčů dementní idioty s poruchou základního racionálního myšlení. Bože, bože.
Z toho co jsem tu vyjmenoval by každá, naprosto každá role-play-game hra byla zatracena do nejhlubších a nejtemnějších hlubin pekel, ale Fractured But Whole dostává zelenou. Nechápu to. PC port stojí za sloní průjem s debilním ovládáním, jenž bylo primárně tvořeno na gejmpad. Nudný vedlejší questy "přijd na místo, cutscéna, boj, konec" a dokonce i pár bugů, které mě donutili restartovat hru.
Fractured but Whole je v každém ohledu horší než jeho předchůdce. Od příběhu, writingu, side questy (kde jsou ty originální mise a prostředí Kanady, krysího doupěte nebo anální komplex sado-maso týpka? Ptám se kde??
Nebudu však předstírat, že mě to alespoň trochu nebavilo, kdyby ne, tak bych to nedohrál. Ale chran mě ruka satanova jestli se k tomuhle prdelnímu výtvoru budu muset někdy dobrovolně vrátit. Tohle se opravdu nepovedlo a nemohu se ani domyslet proč tu hru o rok odložili. Zarytým fanouškům mohu tuto hru doporučit, budete se bavit, je to dlouháá South Park epizoda. Pokud ale hledáte dobrý, komplexní RPG zahrajte si Divinity 2 nebo piškvorky. A prosím už žádnou South park hru, pouze a výhradně za předpokladu, že opět získáte Obsidiany!
Pro: Chytlavá hymna krabího lidu, dabing (Matt Stone a jeho kolega opět válej) občas záchvěv dobrého humoru.
Proti: Nudný příběh bez originality, nic nemá vliv na nic, je to prázdná, neskutečně primitivní, lineární hra, která se snaží prezentovat se jako nejkomplexnější žánr v průmyslu, s mačkáním tlačítek bez následků a dobrýho konce. Klacek pravdy rulez.