Jako každá průměrná dívka 21.století jsem musela okusit nádhery rodinného simulátoru, kde jsem si do simíků projektovala svoje lásky, kamarády, rodinu či nepřátele, kterým jsem pak prováděla různé zvrácenosti, nad kterými jsem se náramně bavila. Problém nastal, když mi tohle nadšení vydrželo maximálně měsíc. A o tom to vlastně je.

The sims byly na svou dobu velmi populární hrou, a přitom jde o tak zcela jednoduchou věc - simulátor života. Přirovnala bych to k takovému propracovanějšímu virtuálnímu domu pro panenky. Vytvoříš si koho chceš, postavíš/koupíš jim co chceš, najdeš jim práci, uděláš jim přátele, kamarády, oddáš je, uděláš jim děcka a tak vlastně pořád dokola. Když pak člověk zjistí, že už ho nebaví simíky činit šťastnými, budovat jim kariéry, dělat jim děti nebo je zabíjet (muhaha), když už ho nebaví ani hrát s cheatama, tak hra upadá na dlouhou dobu do nejtemnějšího kouta místního disku C:.

Každopádně nelze popřít fakt, že jde o skvělý nápad, který si získal spoustu příznivců. I když je grafika horší (ale na svou dobu dobrá) a hra je poměrně jednodušší, než tak jak ji známe dnes, tak je to pořád stará klasika. A podle toho musí vypadat i hodnocení za tuhle skvělou a jedinečnou hru, která se i přes svůj jednoduchý koncept dostala tak daleko. No řekněte mi - kde jinde by se Vám po delší líbačce hned narodilo mimino? :-)