První díl mě minul, ale pamatuju si dobové recenze na Madness Returns a jak se mi ta ponurá atmosféra líbila. Skákačky mě docela baví a když jsem tehdá se svou bárkou zabrousil do mělčin zátoky pirátů, vyzvedl Alenku z mořského dna a vybrousil zase ven, v první řadě mě překvapila velmi špatná optimalizace a díky ní jsem Alenku vydržel hrát pouhých pár minut.

Alice: Madness Returns je tak trochu staromilská plošinovka, kvůli kameře sem tam frustrující, zbytečně delší o dvě hodiny, s dokola opakovanými herními principy a postupy, a přesto stále zábavná. Prostředí, jaké vykreslil American McGee a jeho tým, je krásné a nápadité. Já si vzpomínám na Alenku v říši divů jako pohádku a on to všechno vzal, zamíchal do toho trochu Burtona a Gaimana se špetkou Del Tora, a vytvořil fantaskně pokřivený, neúprosný svět, který doplnil vhodným hudebním doprovodem. I přes svůj hudební hluch si některé tóny vybavím i teď.

Trochu mi vadila absence více nápověď, resp. aby hra byla trochu více user-friendly. Musel jsem si hledat, co který upgrade konkrétně vylepšuje, občas jsem se v některých hádankách ztrácel, obzvláště v otevřeném prostředí (dům z karet na nebesích), někdy jsem nechápal postup příběhu, k čemu jsou nalézané vzpomínky, proč některé sběratelské lahve jsou modré a jiné zelené, a podobně. Hra Vám nijak nenapoví.

Asi jako většinu lidí mi imponovaly úrovně v Londýně, i když to bylo jen držení šipky dopředu, ale tam nejvíce vynikla zdejší svérázná stylizace Alenčina světa. Ani ostatní světy nejsou vůbec špatné. Příběh příjemně odsýpá a jeho hlavní premisu budete znát zhruba od poloviny hry. Ta by mohla být o ty dvě hodiny kratší, ovšem i tak nabízí nemalou porci kvalitní hopsací zábavy.

Easter egg s Razem z Psychonauts potěšil :)