System Shock 2 je bezpochyby jedna z nejlepších her své doby. Dodnes se ještě někdy používá k výuce game designu, který je zde sytý, ale čistý a lehce uchopitelný. Až k nevíře, kolik mechanik a narativních technik se z něj používá ve hrách dodnes. Na druhou stranu – všimnout si zde dá i pár věci, které nejsou ideální a které už dnes zaručeně umíme udělat líp.
Zaměřím se tu hlavně na ně, protože pozitiva jsou neustále opěvována v ostatních komentářích, takže moc nemá cenu abych je tu taky opakoval.
Opruz číslo jedna pro mě bylo občasné bloudění po mapě, protože se na ní cílová lokace nevyznačují, pouze jsou vágně uvedena v quest logu. Takže se můžete klidně desítky minut bloudit po celém podlaží a hledat co jste zde sakra přehlídli, přitom se máte vrátit o podlaží zpátky.
Dále jsem s sebou celou hru tahal spoustu věcí, u kterých jsem netušil, jestli mi někdy k něčemu vůbec budou (některé nakonec vážně nebyly), kvůli absenci popisků využití. Hádám, že v té době byl ke hře přiložen manuál, v dnešní době alespoň díky lidem za Shodanpedii, která mi aspoň ke konci využití pár předmětů vyjasnila (a o dost mi tím pak průchod hrou usnadnila).
Háčkování je fajn, a i když teda jde správným pořadím uzlů trochu zvýšit pravděpodobnost úspěchu, je až moc náhodné a čekal bych že to bude víc o tom umu hráče. Soubojový systém také super, i když třeba měnění druhu nábojů v probíhajícím souboji je hodně krkolomné.
Ale to jsou věci, které za to vše ostatní, co se povedlo dokážete odpustit, a pokud jste stejně jako já nikdy předtím tuto legendu nehráli, vážně doporučuji to napravit.
Zaměřím se tu hlavně na ně, protože pozitiva jsou neustále opěvována v ostatních komentářích, takže moc nemá cenu abych je tu taky opakoval.
Opruz číslo jedna pro mě bylo občasné bloudění po mapě, protože se na ní cílová lokace nevyznačují, pouze jsou vágně uvedena v quest logu. Takže se můžete klidně desítky minut bloudit po celém podlaží a hledat co jste zde sakra přehlídli, přitom se máte vrátit o podlaží zpátky.
Dále jsem s sebou celou hru tahal spoustu věcí, u kterých jsem netušil, jestli mi někdy k něčemu vůbec budou (některé nakonec vážně nebyly), kvůli absenci popisků využití. Hádám, že v té době byl ke hře přiložen manuál, v dnešní době alespoň díky lidem za Shodanpedii, která mi aspoň ke konci využití pár předmětů vyjasnila (a o dost mi tím pak průchod hrou usnadnila).
Háčkování je fajn, a i když teda jde správným pořadím uzlů trochu zvýšit pravděpodobnost úspěchu, je až moc náhodné a čekal bych že to bude víc o tom umu hráče. Soubojový systém také super, i když třeba měnění druhu nábojů v probíhajícím souboji je hodně krkolomné.
Ale to jsou věci, které za to vše ostatní, co se povedlo dokážete odpustit, a pokud jste stejně jako já nikdy předtím tuto legendu nehráli, vážně doporučuji to napravit.
