Dark souls, kdo by neznal tuto herní sérii? Konkrétně dvojka pro mě bylo první setkání a zcela mě pohltilo. Ač frustrující (a nazývejte mě casual hráčem, ale mně ta hra prostě těžká přijde), je zároveň velmi snadné jí propadnout a strávit nad ní tolik času, dokud se každý boss nerozpadne v prach a vy nepohltíte jeho duši.
Level design, ač je mu často fanoušky vyčítána lineárnost a zbytečně vysoké množství nepřátel mi přišel skvělý, i vyloženě ošklivé lokace mi přišly plné atmosféry a z postupu jsem měl strach. Navíc jsou tu i vyloženě krásné lokace - Majula nebo Heide's tower of flame, abyste se z té šedi a hnědi nezbláznili. Lineárnost mi nevadí, ale to je spíš otázka vkusu, chápu, proč někdo preferuje DS I, já sám nemůžu posuzovat. Počty nepřátel mi přišly zvládnutelné, navíc byl každý souboj nabitý adrenalinem. Výtek mám jenom pár: Aldia's keep mi nepřišla nijak skvěle udělaná a právě Heide's tower of flame, moje oblíbená oblast, mohla být mnohem delší.
Gameplay DS série je skutečně vrchol RPG, každá smrt je vámi nezvládnutý manévr, nepozornost nebo podceněný nepřítel. Množství zbraní a zbrojí, kouzel a dalších serepetiček umožní každému najít si to svoje. Navíc je pocit, že jste uvnitř a v tomto temném, beznadějném světě skutečně bojujete o holý život, velmi přesvědčivý.
Co se příběhu týče, zbožňuju tak trochu separátní linku v království Drangleic. Král Vendrick a jeho bratr Aldia jsou zajímavá dvojice a, ačkoliv ubylo NPC storylajn, tak Lucatiel nebo Vengarl jsou skvělé postavy. Líbí se mi také koncept cyklů, fakt, že každý věk světla jednou skončí.
Co považuji za skutečně výraznou slabší stránku DS II, jsou bossfighty. Některé jsou zbytečně frustrující (a taky trochu nespravedlivé), například Skeleton lords, avšak jsou tu i skvělé, Fume knight,
The Rotten nebo Pursuer, což je samozřejmě jen můj osobní názor. Navíc i finální boss byl pro mě trochu zklamání, čekal jsem velkolepější konfrontaci.
MP jsem nezkoušel, nejsem moc na PvP, takže ten nehodnotím. Hrál jsem offline.
Celkově je DS II těžká, velmi zábavná a objektivě taky hodně kvalitní hra. Jelikož ji hraju ze série jako první, troufnu si říct, že to zvládnu posoudit bez předsudků a nostalgie. A až se jednou dostanu k jedničce a dalším, tak to pro mě bude jenom pozitivní překvapení, ne?
Level design, ač je mu často fanoušky vyčítána lineárnost a zbytečně vysoké množství nepřátel mi přišel skvělý, i vyloženě ošklivé lokace mi přišly plné atmosféry a z postupu jsem měl strach. Navíc jsou tu i vyloženě krásné lokace - Majula nebo Heide's tower of flame, abyste se z té šedi a hnědi nezbláznili. Lineárnost mi nevadí, ale to je spíš otázka vkusu, chápu, proč někdo preferuje DS I, já sám nemůžu posuzovat. Počty nepřátel mi přišly zvládnutelné, navíc byl každý souboj nabitý adrenalinem. Výtek mám jenom pár: Aldia's keep mi nepřišla nijak skvěle udělaná a právě Heide's tower of flame, moje oblíbená oblast, mohla být mnohem delší.
Gameplay DS série je skutečně vrchol RPG, každá smrt je vámi nezvládnutý manévr, nepozornost nebo podceněný nepřítel. Množství zbraní a zbrojí, kouzel a dalších serepetiček umožní každému najít si to svoje. Navíc je pocit, že jste uvnitř a v tomto temném, beznadějném světě skutečně bojujete o holý život, velmi přesvědčivý.
Co se příběhu týče, zbožňuju tak trochu separátní linku v království Drangleic. Král Vendrick a jeho bratr Aldia jsou zajímavá dvojice a, ačkoliv ubylo NPC storylajn, tak Lucatiel nebo Vengarl jsou skvělé postavy. Líbí se mi také koncept cyklů, fakt, že každý věk světla jednou skončí.
Co považuji za skutečně výraznou slabší stránku DS II, jsou bossfighty. Některé jsou zbytečně frustrující (a taky trochu nespravedlivé), například Skeleton lords, avšak jsou tu i skvělé, Fume knight,
The Rotten nebo Pursuer, což je samozřejmě jen můj osobní názor. Navíc i finální boss byl pro mě trochu zklamání, čekal jsem velkolepější konfrontaci.
MP jsem nezkoušel, nejsem moc na PvP, takže ten nehodnotím. Hrál jsem offline.
Celkově je DS II těžká, velmi zábavná a objektivě taky hodně kvalitní hra. Jelikož ji hraju ze série jako první, troufnu si říct, že to zvládnu posoudit bez předsudků a nostalgie. A až se jednou dostanu k jedničce a dalším, tak to pro mě bude jenom pozitivní překvapení, ne?
Pro: Vyvážená obtížnost, level design (většinou), gameplay
Proti: Většina bossfightů, některé úrovně