Když si člověk přečtě Garretův komentář, popřípadě nahledne do diskuze, až by ho napadlo, že všechny ty původní recenze byly zaplacené a nedá se jim vůbec věřit :) Nicméně já jsem z tohoto prvního Nathonova dobrodružství nadšený.
S původní PS3 verzí bohužel nemám srovnání, ale myslím, že tento remaster se povedl. Grafika sice standardům dnešní doby neodpovídá (vždyť původně hra vyšla před deseti lety), ale pořád se jedná jenom o remaster. To ale neznamená, že by se na to ve výsledku nekoukalo hezky.
Příběh je jednoduchý a nikterak originální. Máme tu hlavního hrdinu v honbě za pokladem, holku, která mu občas vypomůže, když je to třeba, a hlavně záporáka, kterej jako na potvoru touží po stejném pokladu jako Nathan. Zkrátka nic složitého ani originálního, ale stejně jsem se těšil na každou další cutscénu, která ho popostrčí o další kousek dopředu a bavilo mě ho sledovat. Přece jen jsem vyrostl na filmech Indiana Jonese a Nathonovo dobrodružství má právě s tímto chlápkem v klobouku mnoho společného. Byť Nathan nemá bič, ani ten klobouk.
Hru ale nedělají cutscény, ale to co je mezi nimi. Což se skládá povětšinou s četných přestřelek s jednotkami nepřátel, kteří se na Vás valí ve vlnách. Zkrátka dokud nezabijete jednu vlnu nepřátel, jejich kámoši budou čekat schovaní za stromem, abych jich náhodou na scéně nebylo moc najednou. Přičemž když už se na bojišti objeví, o jejich inteligenci by se také mohly vést diskuze. Není výjimkou, že například při pokusu hodit po Vás granát, skončí pod nohama jim nebo jejich kolegů.
Právě ta lineárnost a naskriptovanost s ne zrovna dokonalým AI jsou největší neduhy hry. Ale víte co? Mně to ve výsledku vůbec nevadilo, protože jsem si tu hru užil a neustále jsem se těšil na to, co bude dál, a to je pro mě pořád to nejdůležitější. Nevěřím tomu, že kdyby hra nebyla takto naskriptovaná, že by se tvůrcům podařilo vybudovat tak skvělou atmosféru. Mnohdy jsem si připadal opravdu jako v nějakém dobrodružném filmu.
Druhou složkou hry jsou puzzle, kterých bych ve hře uvítal mnohem víc, protože zde zkrátka hrají druhé housle, a to poměrně výrazně. Odhadem bych řekl, že tak 85% času strávíte v soubojích a 15% při řešení hádanek. Ty jsou navíc totiž poměrně zajímavé, byť nikterak těžké. A když už si člověk náhodou neví rady, po chvíli se objeví nápověda, která ho nakopne ke správnému řešení. Tohle je totiž jedna velká jízda, kde na prostoje zkrátka není čas, a jak se jednou nastartuje, není čas zpomalit, natož zastavit.
Už jsem toho napsal dost, tak to nějak uzavřu - hra má svoje chyby a chápu, že pro spoustu lidí mohou být zejména souboje poměrně iritující, ale pro mě je zkrátka pořád důležitější ten pocit radosti a euforie, které jsem během hry zažil. Radši budu hrát hru s chybama u které se budu královsky bavit než technicky dokonalou hru bez duše.
S původní PS3 verzí bohužel nemám srovnání, ale myslím, že tento remaster se povedl. Grafika sice standardům dnešní doby neodpovídá (vždyť původně hra vyšla před deseti lety), ale pořád se jedná jenom o remaster. To ale neznamená, že by se na to ve výsledku nekoukalo hezky.
Příběh je jednoduchý a nikterak originální. Máme tu hlavního hrdinu v honbě za pokladem, holku, která mu občas vypomůže, když je to třeba, a hlavně záporáka, kterej jako na potvoru touží po stejném pokladu jako Nathan. Zkrátka nic složitého ani originálního, ale stejně jsem se těšil na každou další cutscénu, která ho popostrčí o další kousek dopředu a bavilo mě ho sledovat. Přece jen jsem vyrostl na filmech Indiana Jonese a Nathonovo dobrodružství má právě s tímto chlápkem v klobouku mnoho společného. Byť Nathan nemá bič, ani ten klobouk.
Hru ale nedělají cutscény, ale to co je mezi nimi. Což se skládá povětšinou s četných přestřelek s jednotkami nepřátel, kteří se na Vás valí ve vlnách. Zkrátka dokud nezabijete jednu vlnu nepřátel, jejich kámoši budou čekat schovaní za stromem, abych jich náhodou na scéně nebylo moc najednou. Přičemž když už se na bojišti objeví, o jejich inteligenci by se také mohly vést diskuze. Není výjimkou, že například při pokusu hodit po Vás granát, skončí pod nohama jim nebo jejich kolegů.
Právě ta lineárnost a naskriptovanost s ne zrovna dokonalým AI jsou největší neduhy hry. Ale víte co? Mně to ve výsledku vůbec nevadilo, protože jsem si tu hru užil a neustále jsem se těšil na to, co bude dál, a to je pro mě pořád to nejdůležitější. Nevěřím tomu, že kdyby hra nebyla takto naskriptovaná, že by se tvůrcům podařilo vybudovat tak skvělou atmosféru. Mnohdy jsem si připadal opravdu jako v nějakém dobrodružném filmu.
Druhou složkou hry jsou puzzle, kterých bych ve hře uvítal mnohem víc, protože zde zkrátka hrají druhé housle, a to poměrně výrazně. Odhadem bych řekl, že tak 85% času strávíte v soubojích a 15% při řešení hádanek. Ty jsou navíc totiž poměrně zajímavé, byť nikterak těžké. A když už si člověk náhodou neví rady, po chvíli se objeví nápověda, která ho nakopne ke správnému řešení. Tohle je totiž jedna velká jízda, kde na prostoje zkrátka není čas, a jak se jednou nastartuje, není čas zpomalit, natož zastavit.
Už jsem toho napsal dost, tak to nějak uzavřu - hra má svoje chyby a chápu, že pro spoustu lidí mohou být zejména souboje poměrně iritující, ale pro mě je zkrátka pořád důležitější ten pocit radosti a euforie, které jsem během hry zažil. Radši budu hrát hru s chybama u které se budu královsky bavit než technicky dokonalou hru bez duše.
Pro: příběh, puzzle, atmosféra, skvěle se to hraje
Proti: souboje, AI nepřátel, pro někoho grafické zpracování, byť za mě je poplatné době