Po dohrání Heretica jsem se vrhnul na jeho "pokračování" Hexen. Opět zafungovalo mocné kouzlo ZDoom a já si hru mohl vychutnat v grafice jak jsem si ji pamatoval.

Hexen navazuje na Heretic jen příběhem z manuálu - stojíte proti druhému z mocných Serpent Riderů Koraxovi, tentokrát v úplně jiném světě. Podání je tradiční na rok 1995 - intro neexistuje, na konci každé kapitoly je nějaký psaný text a místo outra se dočkáte psaného textu s obrázkem. A opět je tu ono pomrknutí na třetího, stále živého Serpent Ridera.

Jinak je nové ale úplně všechno. I ta stále stylová grafika je oproti barevnému Hereticovi temnější, zlověstnější a s pořádnou porcí atmosféry krutého středověku.

Především se ale změnil styl hry. Místo navazujících kol je tu pět hubů, ze kterých vstupujete portály do dalších podkol, sbíráte předměty, mačkáte tlačítka a snažíte se vyřešit všechny hádanky, abyste se dostali k bossovi hubu a ideálně i do nějakého toho tajného kola. Přiznám se, že systém "tady zmáčku čudlík a v jiném kole se vytvoří most" mi není nijak sympatický. Nedává to moc smysl, je to matoucí a dříve nebo později se člověk beznadějně ztratí. Respawn potvor tomu taky moc nepomáhá. Mě pomohl textový soubor, napsat si název kola a k němu popis kam vedou portály a co zde potřebuju udělat, a odšrtávat splněné. A občas jsem mrknul na návod, abych nic nezapoměl. Nicméně originální to v roce 1995 bylo určitě.

Změnil se i hrdina, na začátku si totiž vyberete mezi bojovníkem, mágem a klerikem, přičemž každý z nich má pouhé 4 zbraně. Já věrný své RPG tradici "nejmocnějším kouzlem je chladná ocel" zvolil bojovníka. Ten začíná s pěstmi, později dostává perfektní sekeru na boj z blízka, později kladivo střílející zelenou magii a nakonec meč, metající zelené firebally. Bojovník je rychlý, silný, něco vydrží, takže většinu monster urubete sekyrou, ty co lítají a střílí pošlete k čertu střílecím kladivem. Jen na meč jsem musel zapomenout, protože zbraně žerou manu a meč ji žere tolik, že jste za chvíli na suchu. Zbraně navíc dostáváte postupně, takže je to zpočátku docela napínavý. Kromě zbraní je zde inventář, víceméně obšlehnutý z Heretica.

Hratelnost je vůbec docela brutál. Celá hra je prošpikovaná pastmi, hlavně kůly jsou lahůdka, někde si jen tak stojíte a najednou Vámi projede kůl a chcíp. To co je jinde secret je zde občas nutné pro další postup, prostě otevřete podezřelou zeď a za ní klíč. A samozřejmě jsou tu monstra. Od jednoduchých vojáků přejdeme ke kentaurům, kteří se kryjí za štít (a odráží střely), jsou tu hnusný ještěři plivající oheň, mágové střílející proud plazmy (a teleportující se) a vrcholem jsou bažinné monstra skryté ve vodě či přízraky v jednom kole.

S bojovníkem se zdánlivá střílečka mění ve 3D variaci na Diablo, která umí brutálně gradovat. Zejména poslední epizoda SPOILER kdy se utkáte se všemi třemi charaktery, později vymlátí armádu monster a na dvakrát musíte porazit bosse, který mi připomínal Vetřelce s šesti pařáty.

Takže co s Hexenem? Je to samozřejmě klasika s perfektní atmosférou a naprosto odlišnou hratelnosti s každým charakterem, jen to bloudění a hledání jak dál už mě zas tak nebere.