Herní výzva 2017, č. 2 - Právě vychází

Když jsem procházel seznam nově vydaných her, abych splnil další úkol výzvy, narazil jsem na tuhle nenápadnou adventuru, která mě, ani nevím proč, hned na první pohled zaujala. Bez nějakých informací a varování jsem hru spustil a už mě vítala zajímavá plastelínová grafika a hezká melancholická hudba a já měl jasno. U téhle hry nezůstane oko suché.

Last day of June se odehrává v malé vesničce, kde hrajete za nejmenovaného brýlatého chlapíka, který se rozhodne bojovat proti nepřízni osudu tím, že se vrátí do minulosti, ale v kůži jeho sousedů i milované. Takže si během hry zahrajete za malého chlapečka, se kterým si nechce nikdo hrát, za nešťastně zamilovanou ženu, kníratého lovce, postaršího vdovce, ale i za June, jeho ženu.

Příběhově je tahle hra velice slušná i když jde o, ve filmech hodně omílané téma (Na Hromnice o den více apod.). Hratelnostně je to už horší. Ovládání je nemotorné, kamera se někdy i přes snažení natáčela, jak chtěla. To však není nic, na co by se nedalo zvyknout. Nejvíc mi ale vadila nemožnost přeskočit scény, které jste už viděli víckrát.
Abych nebyl jen kritický, teď příjde řada na klady. Nejvíc mě dostala hudba. Ta dodávala největší emoce, jelikož se ve hře nemluví. Puzzly (pokud se tomu tak dá říct) nejsou nijak složité, právě aby nezdržovali od vyprávění příběhu. Všechny postavy jsou napsány hezky, každý má v ději své místo a navíc můžete sbírat vzpomínky, které vám později dovysvětlí, proč je která postava taková, jaká je. Grafika je místy nádherná, skoro až pohádková. No a konec... myslím, že stejně by se zachovala většina z nás.

I přes nějaké ty neduhy v ovládání a kameře jsem si hru užil a dokázal se vcítit do situace hlavního hrdiny, prožíval jsem s ním tu bezmoc a snahu jakkoliv napravit, co se stalo. Právě proto dávám 85%, ale opakované hraní už asi nehrozí.