Uncharted 2 je velice podobný dílu prvnímu. Nakonec proč měnit něco, co skvěle funguje. Opět se jedná zejména o akční hru, občas proloženou nějakým tím skákáním po římsách, či řešením nějakého toho puzzle. Akční pasáže ale opět dominují, a to výrazně. Nepřátelé stále chodí ve vlnách, levely jsou stále plné spousty zídek, kamenů, kmenů ... zkrátka všeho, za co se můžete schovat. Rozhodně ale nemůžu říct, že by druhý díl byl stejný jako ten první.
Už od první scény všechno působí epičtěji, pompézněji a megalomanštěji. Ve druhém díle zavítáte do mnohem různorodějších prostředí, přibylo výbuchů, záchran na poslední chvíli... mnohdy si tak připadáte skoro jako v hollywoodském blockbusteru. Změnila se částečně i hratelnost. Stealth přístup byl sice možný už prvním díle, ale nepatuju si, že bych ho někdy využíval. Plně jsem si tehdy vystačil s Rambo stylem. Ve druhém díle už je level design stealthu nakloněn více, byť Splinter Cell nečekejte. V jedné z úrovní ani jinou možnost než tichý postup mít nebudete, byť pro mě se stala s přehledem nejhorším zážitkem celé hry a klidně bych se bez ní obešel.
AI stále pokulhává, a to jak nepřátel, tak i Vašich spolubojovníků, kteří se občas také mihnou na scéně a pomáhají Vám. Co kvituji, tak fakt že jsou nesmrtelní, protože mnohdy si stopnou do té největší palby a bez krytu tam stojí a představa, že budu úrovně opakovat stále dokola kvůli jejich blbosti a z ní vedoucí náchylnosti k umírání, je děsivá. Občas také pobaví, kdy jste v křížové palbě, nevíte koho zabít dřív, ale oni už chtějí dál a čekají na Vás u dveří, což samozřejmě komentují slovy jako "Nate, pojď to otevřít. Nemáme na to celej den.". Tady rozhodně mezery jsou a dalo by se na tom zapracovat.
Moc jsem v tomto komentáři nechválil, ale to jsem zvládl už u prvního dílu a to dobré z něj zůstalo a troufám si tvrdit, že je to zase i o chloupek lepší. Potěšila lepší možnost využití tichého přístupu, což přeci jen trochu mění dynamiku hry.
Co budu dál říkat - je to jak jízda vlakem. Má to možná trochu pomalejší rozjezd, ale jamile se dostane do otáček, je těžké to zastavit a vyskočit z něj dřív, než budete v cíli. Úžasný zážitek.
Už od první scény všechno působí epičtěji, pompézněji a megalomanštěji. Ve druhém díle zavítáte do mnohem různorodějších prostředí, přibylo výbuchů, záchran na poslední chvíli... mnohdy si tak připadáte skoro jako v hollywoodském blockbusteru. Změnila se částečně i hratelnost. Stealth přístup byl sice možný už prvním díle, ale nepatuju si, že bych ho někdy využíval. Plně jsem si tehdy vystačil s Rambo stylem. Ve druhém díle už je level design stealthu nakloněn více, byť Splinter Cell nečekejte. V jedné z úrovní ani jinou možnost než tichý postup mít nebudete, byť pro mě se stala s přehledem nejhorším zážitkem celé hry a klidně bych se bez ní obešel.
AI stále pokulhává, a to jak nepřátel, tak i Vašich spolubojovníků, kteří se občas také mihnou na scéně a pomáhají Vám. Co kvituji, tak fakt že jsou nesmrtelní, protože mnohdy si stopnou do té největší palby a bez krytu tam stojí a představa, že budu úrovně opakovat stále dokola kvůli jejich blbosti a z ní vedoucí náchylnosti k umírání, je děsivá. Občas také pobaví, kdy jste v křížové palbě, nevíte koho zabít dřív, ale oni už chtějí dál a čekají na Vás u dveří, což samozřejmě komentují slovy jako "Nate, pojď to otevřít. Nemáme na to celej den.". Tady rozhodně mezery jsou a dalo by se na tom zapracovat.
Moc jsem v tomto komentáři nechválil, ale to jsem zvládl už u prvního dílu a to dobré z něj zůstalo a troufám si tvrdit, že je to zase i o chloupek lepší. Potěšila lepší možnost využití tichého přístupu, což přeci jen trochu mění dynamiku hry.
Co budu dál říkat - je to jak jízda vlakem. Má to možná trochu pomalejší rozjezd, ale jamile se dostane do otáček, je těžké to zastavit a vyskočit z něj dřív, než budete v cíli. Úžasný zážitek.
Pro: poutavý příběh, efektní cutscény, různorodá prostředí, skvělá hratelnost, stealth
Proti: občas umělá inteligence všech na scéně kromě Vás