Nevzpomínám si na hru, která by tak věrně přenesla na svého hráče atmosféru filmu, ze kterého vznikla. Atmosféra je opravdu úžasná. Je to dáno zásadními věcmi i maličkostmi, které utváří celkovou podobu hry. Detailní vesmírná stanice, ztvárněná dle sci-fi představ ze 70. nebo 80. let, vynikají kvalita zvuků, které výrazně přispívají k napětí, perfektně zvládnutý Vetřelec a celkové vizuální zpracování. Pro fanoušky vetřelce tak jde o orgie, které je nesmí minout.

Pro normálního hráče, kterým jsem já a který není až tak velkým fanouškem této kultovní záležitosti však má i nepopiratelné mínusy. Tím hlavním je bezesporu určitá monotónní hratelnost a příliš mnoho hluchých míst. Celou hrou se dá až na pár výjimek vlastně proplížit aniž by jste byli nuceni využít řadu věcí z inventáře. Většinou jen procházíte z místa A do místa B a cestou se vyhýbáte buď Vetřelci nebo syntetikům a lidem. V prvním případě nemá vůbec cenu jít do přímé konfrontace (dokud nezískáte plamenomet) v druhém sice jít můžete, ale většinou je to zbytečně riskantní. Takže jsem s z onoho místa A do místa B téměř vždy proplížil a když takto postupujete několik hodin v kuse, začne vás to prostě nudit. Cílem vašeho postupu je navíc většinou zmáčknout nějaké tlačítko nebo něco sebrat. Příběh se vlastně zužuje na snahu přežít a dostat se ze stanice Sevastopol a hra rezignovala na jakýkoliv vývoj hlavní postavy, natož větší prostor pro postavy vedlejší.

Hra tak pro mě měla tři části, táhnoucí se úvod, kdy se dlouho nic neděje, ale seznamujete se s prostředím, prostřední část hry, která vás pohltí svoji dusivou atmosférou a strachem z Vetřelce, který se pohybuje zcela náhodně a reaguje na jakékoliv zvuky (jeho vizuální schopnosti už tak slavné nejsou, mnohokrát jsem se mu krčil přímo před nosem a neviděl mě) a třetí část, kdy už tak nějak vše znáte, vše se stále opakuje a už vlastně jen chcete aby se to nějak zajímavě ukončilo. A ani toho jsem se nedočkal.

Takže když to shrnu, jde o velmi detailní, atmosferickou a poctivou hru, které však dle mého schází variabilita v hratelnosti a příběh. Vše se po čase začne opakovat, často jen prostě postupujete v opakujících se lokacích a i několik minut na nikoho nenarazíte. U hry tak dle mého hodně záleží na vašem vztahu k filmu Vetřelec a vůbec ke vztahu k tomuto žánru, protože pokud tento vztah nemáte, hra vás nedokáže udržet v sedle, do kterého vás posadí ve chvíli, kdy z ventilace poprvé vypadne ta bestie...