Hellblade je technologicky povedená hra - autoři použili nový způsob snímání ksichtu, což ve spojení s hereckým uměním hlavní představitelky Senui dává vzniknout působivým filmovým cutscénám, které jsou největší předností hry. Zatleskat musím i některým lokacím, které vypadaly opravdu skvěle (Sea of Corpses) a absenci HUDu, kdy se všechny potřebné informace dozvíte mluveným slovem od hlasů v Senuině hlavě (nápovědy co dělat, kam jít, informace v souboji o pozici a stavu nepřítele, atd.).
Tím ale výčet pozitiv v podstatě končí. Co se týče hratelnosti, tak autoři bohužel nedokázali dát dohromady nic moc zábavného. Většinu hry v podstatě jen řešíte 3 druhy puzzlů:
1) Dojdete ke dveřím, na kterých jsou symboly (např. kříž), které musíte někde v lokaci najít a dát na ně focus. Může to být vržený stín, díra ve stěně, či krvavá stopa na zemi.
2) Střídání realit - v lokaci jsou portály, kterými stačí projít a něco v lokaci se změní. Zavalený průchod se odblokuje, objeví se most, atd. Je třeba toto vždy nějak nakombinovat, abyste dosáhli svého.
3) Skládání symbolu - někde nad hlavou vám visí 3 části symbolu a vy musíte najít správné místo, ze kterého se na symbol podíváte a uvidíte ho celý správně složený.
Poprvé či podruhé to jsou zajímavé puzzly, ale až je budete během krátké doby řešit poněkolikáté, tak věřte, že už vám to poleze krkem.
Druhá polovina hratelnosti jsou souboje, které jsou jednoduše řečeno Béčkové. Brzy jsem zjistil, že stačí prostě jen neustále uskakovat a máte vyhráno. Ve finále to tedy vypadá tak, že jednou rukou zběsile drtíte mezerník a druhou zběsile mačkáte tlačítka na myši. Hra na vás neváhá během jednoho boje vypustit desítky řadových nepřátel a o soubojích s bossy už nemluvím raději vůbec. Tam mě bez nadsázky začaly chytat křeče do rukou a proklínal jsem se, že jsem si před hraním nepořídil gamepad.
Zamrzí i silně koridorové lokace, kdy často jdete dopředu cestou širokou 2 metry a pokud to není naskriptované, tak nelze přeskočit ani klacík ležící na zemi. Před tímto jsem hrál fantastický Dishonored 2 a ten skok ve svobodě pohybu byl prostě obrovský a vnímal jsem to ještě o to silněji.
Na závěr jsem si nechal příběh, který hodnotím tak nějak neutrálně. Někdo ho může považovat za geniální a asi bych jeho argumenty pochopil. Z mého pohledu to je ale klasický zamotanec, kdy je vše vyprávěno v symbolech, vypravěč neustále křičí "Shadow is coming", nevíte z počátku která bije a na konci zjistíte, že je zápletka vlastně poměrně jednoduchá. Já tuhle formu vyprávění příběhu prostě nemusím.
Tohle je jedna z her, co na videích vypadá skvěle... ale když se vám pak opravdu dostane do ruky a můžete si ji sami zahrát, tak zjistíte, že to zas tak skvělé není.
Tím ale výčet pozitiv v podstatě končí. Co se týče hratelnosti, tak autoři bohužel nedokázali dát dohromady nic moc zábavného. Většinu hry v podstatě jen řešíte 3 druhy puzzlů:
1) Dojdete ke dveřím, na kterých jsou symboly (např. kříž), které musíte někde v lokaci najít a dát na ně focus. Může to být vržený stín, díra ve stěně, či krvavá stopa na zemi.
2) Střídání realit - v lokaci jsou portály, kterými stačí projít a něco v lokaci se změní. Zavalený průchod se odblokuje, objeví se most, atd. Je třeba toto vždy nějak nakombinovat, abyste dosáhli svého.
3) Skládání symbolu - někde nad hlavou vám visí 3 části symbolu a vy musíte najít správné místo, ze kterého se na symbol podíváte a uvidíte ho celý správně složený.
Poprvé či podruhé to jsou zajímavé puzzly, ale až je budete během krátké doby řešit poněkolikáté, tak věřte, že už vám to poleze krkem.
Druhá polovina hratelnosti jsou souboje, které jsou jednoduše řečeno Béčkové. Brzy jsem zjistil, že stačí prostě jen neustále uskakovat a máte vyhráno. Ve finále to tedy vypadá tak, že jednou rukou zběsile drtíte mezerník a druhou zběsile mačkáte tlačítka na myši. Hra na vás neváhá během jednoho boje vypustit desítky řadových nepřátel a o soubojích s bossy už nemluvím raději vůbec. Tam mě bez nadsázky začaly chytat křeče do rukou a proklínal jsem se, že jsem si před hraním nepořídil gamepad.
Zamrzí i silně koridorové lokace, kdy často jdete dopředu cestou širokou 2 metry a pokud to není naskriptované, tak nelze přeskočit ani klacík ležící na zemi. Před tímto jsem hrál fantastický Dishonored 2 a ten skok ve svobodě pohybu byl prostě obrovský a vnímal jsem to ještě o to silněji.
Na závěr jsem si nechal příběh, který hodnotím tak nějak neutrálně. Někdo ho může považovat za geniální a asi bych jeho argumenty pochopil. Z mého pohledu to je ale klasický zamotanec, kdy je vše vyprávěno v symbolech, vypravěč neustále křičí "Shadow is coming", nevíte z počátku která bije a na konci zjistíte, že je zápletka vlastně poměrně jednoduchá. Já tuhle formu vyprávění příběhu prostě nemusím.
Tohle je jedna z her, co na videích vypadá skvěle... ale když se vám pak opravdu dostane do ruky a můžete si ji sami zahrát, tak zjistíte, že to zas tak skvělé není.
Pro: Hlavní postava, audiovizuál, filmové cutscény, hlasy v hlavě
Proti: Hratelnost, 100x se opakující puzzle, Béčkové souboje, krátké (5-6 hodin)